V běžném životě se často setkáme s tím, že nejnovější vědecké poznatky z různých oborů nejsou v praxi přijaty vůbec nebo značně deformovaným způsobem. Otázka zní, proč se tak děje? Proč se v praxi nevyužívají vědecké poznatky? Proč vědecká komunita neklade důraz na systematické rozšíření, využití nebo aplikaci svých výsledků v praxi?
Příčinami složitého přenosu poznatků do praxe jsou zejména bariéry právního a ekonomického charakteru (např. dostupnost finančních zdrojů), bariéry v podnikatelském prostoru (např. obava z ohrožení výrobního tajemství) nebo bariéry ve výzkumných institucích a univerzitách (např. náročnost a administrativní zatížení vědeckých pracovníků).
Základní jednoduchý přístup k řešení tohoto problému je veden úvahou, že samotná široká dostupnost vědeckých výsledků vede k dostatečnému přímému přenosu vědeckých poznatků do politické praxe.
Avšak tento lineární model přenosu znalostí je často kritizován například proto, že se podceňují zájmy a moc politických aktérů, že využití vědeckého řešení nezávisí jen na jeho vědecké kvalitě, ale i na užitečnosti pro různé zájmové skupiny, a podobně. Není tedy jednoduché rozlišit mezi tím, co je věda a co politika a co probíhá mezi těmito dvěma sférami.
Proto vědci k lepšímu pochopení těchto procesů mezi vědeckým výzkumem a politickým využitím vyvinuli Model pro výzkum-integraci-využití poznatků v praxi (RIU), pomocí kterého lze analyzovat sféru tvorby vědecké expertízy a využívání vědy politickými aktéry.
Jeho věrohodnost v podmínkách Slovenska otestovali vědci z Technické univerzity ve Zvolenu a své výsledky publikovali v článku Přenos vědeckých poznatků do lesnické praxe prostřednictvím modelu RIU: zkušenosti z transdisciplinárního projektu ALTERFOR. Cílem projektu bylo najít robustní přístupy k hospodaření v lese, které budou rezistentní vůči výzvám 21. století (např. klimatické změně, rostoucí poptávce po energiích z obnovitelných zdrojů) a zároveň podpořit a usnadnit přenos získaných poznatků do praxe prostřednictvím modelu RIU.
Zdroj: VÚLHM
