Vzhled nově vznikajících ulic s rodinnými domy na okraji měst i vesnic kritizoval již architekt Ladislav Žák ve své publikaci Obytná krajina roku 1947. Dnešní vzhled ulic nevypadá o nic lépe – je to stále stejné, ba naopak někdy i horší.
Ulice jsou lemovány neprodyšnými konstrukcemi plotů, v lepším případě neprodyšnou clonou vegetace. Navzdory tomu, že se ve všech publikacích o zahradní architektuře píše o tom, že vysoké ploty nejsou vhodné, protože bariéra pohledově znehodnocuje rodinný dům i ráz ulice. Ochrana soukromí je samozřejmě nutná, ale proč to jinde ve světě funguje i bez této bariéry? Předzahrádka má vždy funkci okrasné vstupní části, proto by měla být reprezentativní s větším zastoupením okrasných květin a dřevin.
Někdy je ale předzahrádka považována za zbytkovou plochu, která pouze vyplňuje předepsanou vzdálenost domu od ulice. Jedná se však o důležitý přechod (propojení) soukromého a veřejného prostoru. Jenže to znesnadňují ploty. B. Wágner dokonce nazývá ploty v ulicích „sbírkou nevkusných a zanedbaných výtvorů.“
„Pokud je nutné oplocení, má být jednoduché a vkusné a ne příliš vysoké (do 1,2 m), neboť to není intimní prostor, a majitel se zde také může pochlubit svými pěstitelskými úspěchy v květinářství. Přesto máme i takový plot přizdobit vhodnými, ne příliš bujnými popínavými dřevinami nebo převislými keři.“ (B. Wágner, Sadovnická tvorba 1990). Dále se zde hovoří o možnosti odstranění oplocení neboli jeho posunutí na přední linii domu, čímž zůstane ochráněno soukromí a současně vznikne plastický prostor s uplatněním hry světla a stínu. Vznikne souvislý zelený pás a budova „ vystoupí“ ze zeleně. Různé nivelety v ulici se mohou překlenout nízkými zídky nebo keři.
Podobně i Jiří Mareček ve své knize Zahrada (1992) píše o nutnosti sladění oplocení předzahrádek v ulici do jednoho kompozičního celku. Kritizuje vysoké ploty a doporučuje, aby byly co nejnižší nebo posunuty na úroveň stavební čáry, případně i za ni. Tím se docílí toho, že uliční prostor nebude násilně rozdělen a vzniknou ideální podmínky pro jeho kvalitní řešení. Jenže se jedná o soukromý majetek, který neřeší úřady ani projektanti. A tak ulice nemůže být uceleným a krásným prostorem, v němž jeho jednotlivé složky vzájemně ladí a doplňují se, ale pouhým pasivním seřazením jednotlivých domů a jejich individuální doprovodné zeleně. Jednotného rázu a určité spojitosti v rámci ulice může vytvořit i opakování určitého druhu dřevin, ideálně výsadba stromořadí.
Text a foto: Ing. Romana Michalková, PhD., FA ČVUT
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 04/2024*
