Revitalizace Kostnického náměstí 

V roce 2021 získala revitalizace Kostnického náměstí ocenění Finalista – Česká cena za architekturu. Kostnickým náměstím jsem žila společně s krajinářskou architektkou Radmilou Fingerovou, spoluautorkou jeho revitalizace, dlouhých šest let, během kterých na sebe upozorňovaly různé současné enviromentální problémy – tepelný ostrov, bleskové povodně či sucho.

Ty se výrazně propsaly do celkového řešení i detailů celého projektu obnovujícího drobný veřejný prostor uprostřed hustě zastavěného Žižkova v Praze, v městské památkové zóně.

Příběh náměstí  

Kostnické náměstí vzniklo koncem 19. století společně s výstavbou Žižkova. Bylo navrženo jako parkové náměstí, jako uzavřená oáza uprostřed kamenného města. Parkový prostor byl obemknut serpentýnou přilehlých ulic. Toto řešení se elegantně vypořádalo s výrazně klesajícím terénem. Samotné náměstí tak získalo specifický charakter a v jeho středu vznikla téměř rovná plocha, tak cenná v dramatickém žižkovském kontextu. Staré fotografie čiší životem. Lidé korzovali po přilehlých chodnících, které ještě nebyly obklopeny auty, a jejich sváteční oděv odpovídal dobové estetice zahradnicky opečovávanému středu náměstí, sloužícímu především k potěše oka.

Tento ráz byl narušený ve 20. století především necitlivým umístěním měnírny pro napájení tramvají a jejím pozdějším rozšířením, se kterým souvisely nevhodné úpravy celého parkového středu náměstí. Vzniklo mnoho bariér a terénních zlomů, které volný prostor ještě více roztříštily a zmenšily. Podzemní svět technické infrastruktury křižující náměstí všemi směry zcela obsadil i prostor pod chodníky. Přilehlé komunikace se zaplnily auty. Plácek ve středu náměstí se na čas stal místem spontánních dětských her, ale postupně se z místa společenský život ztrácel a prostor chátral. Z cenných umělecko-řemeslných prvků drobné architektury zůstala torza ve velice špatném technickém stavu. Z místa se postupně stalo nemísto, jak o nich skvěle píše Anna Beata Háblová v knize Nemísta měst.

Toto dění trpělivě sledovala pětice stromů a vyrostla do své současné krásy. Jejich koruny náměstí obohatily o klenbu a o úžasnou atmosféru pod nimi. Staly se nenahraditelnou estetickou a mikroklimatickou hodnotou daného místa.

Revitalizace či obnova?

Jak přistoupit k zanedbanému a zničenému parkovému náměstí v historickém, památkově chráněném prostředí? Jak mu vdechnout život adekvátně potřebám dnešní doby i s ohledem na enviromentální aspekty?  Je cílem návrat k historickému stavu náměstí, jeho obnova? Je tento přístup vůbec přínosný, možný a pravdivý? To byly zásadní otázky, které jsme si kladly na počátku projekční činnosti v roce 2013 a propsaly se do hledání názvu projektu. Obnova znamená návrat do původního stavu. Naším hlavním cílem ale bylo vdechnout prostoru nový život, uzdravit ho a slovy Radmily Fingerové vytvořit z něj „parkové náměstí 21. století“. Proto slovo revitalizace, jako „znovuoživení, posílení, vzpruha“.

Celý text článku naleznete v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Zahradnictví 11/2024

Text Ing. arch. Hana Špalková, Ústav krajinářské architektury, FA ČVUT, Praha

Úvodní foto: foto Aleš Motejl

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2025 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down