V České republice jsou pámelníky považovány za pěstitelsky nenáročné okrasné listnaté keře. Cení si je především včelaři, protože pro včely představují významný zdroj nektaru. Houba Sphaceloma symphoricarpi, původce antraknózy pámelníku, která se na našem území objevila poměrně nedávno, svým působením snižuje zejména estetickou hodnotu těchto oblíbených dřevin.
Houba Sphaceloma symphoricarpi (teleomorfa – pohlavní stadium Elsinöe symphoricarpi) taxonomicky náleží do třídy Dothideomycetes, řádu Myriangiales a čeledi Elsinoaceae. Tento patogen napadá pouze jeden rod rostlin – pámelník (Symphoricarpos spp.) z čeledi zimolezovité (Caprifoliaceae), z něhož nejčastěji napadá tyto druhy Symphoricarpos albus (pámelník bílý/ hroznatý), S. albus var. laevigata a S. orbiculatus (pámelník červenoplodý/červený). Poprvé byl původce antraknózy pámelníku popsán v roce 1928 ve Spojených státech amerických vědci M. F. Barrusem a J. G. Horsfallem, kteří houbu zaznamenali ve třech okresech státu New York a vždy v jednom okrese států Arkansas, Iowa a Wisconsin. Na evropském kontinentu byl první výskyt houby detekován až v roce 1948 a to v Dánsku a ve Francii. První ohnisko antraknózy pámelníku bylo v České republice zjištěno v první polovině července roku 2006 na druhu Symphoricarpos albus var. laevigata v několika městských okrasných parcích a malých zahradách v Praze a jejich blízkém okolí. V rámci průzkumu výskytu onemocnění byl patogen zjištěn pouze na uvedeném druhu pámelníku. Tento druh s polopřevislými větvemi se zdá být náchylnější k tomuto patogenu než druhy s větvemi vzpřímenými. Analýza meteorologických údajů naznačila, že ohnisko výskytu antraknózy pámelníku mohlo souviset s deštivým a mírným počasím v květnu, zvláště s obdobím sedmi deštivých dnů na konci května a začátkem června.
Houba S. symphoricarpi napadá všechny nadzemní části pámelníků. Antraknóza pámelníku se projevuje velmi typickými symptomy, tudíž je její záměna s jiným patogenem téměř vyloučena. V jarním období se na listech zpočátku tvoří nejčastěji drobné hnědé skvrny se šedým nebo tmavším okrajem, ale skvrny mohou být rovněž tmavě fialového až černého zbarvení, s difuzním žlutým lemem. Černé skvrny mohou někdy splývat do velkých, nepravidelných lézí, přičemž pletivo skvrn nekrotizuje (odumírá) a od střední části se snadno trhá. Když se vytvoří více skvrn v blízkosti okraje mladých listů, čepel listů roste nerovnoměrně, může získávat „šišatý“ tvar, jelikož léze na žilkách brání normálnímu vývoji listů.
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 11/2023.*
Text a foto Dr. Ing. Zdeněk Chromý, ÚKZÚZ Brno
