V letošním roce si připomínáme 300 let od úmrtí geniálního architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela (1677–1723), osobnosti, která se významně zapsala do naší stavební historie, člověka, který zásadně ovlivnil podobu barokní krajiny Čech a Moravy. V posledním roce svého života se Santini věnoval mj. stavebním projektům v okolí Plzně.
Tři níže jmenované stavby pojí navíc skutečnost, že byly v letošním roce, resp. v roce 2021 slavnostně otevřeny po několikaleté náročné obnově, která se podstatnou měrou dotýkala také zahrad.
V letošním roce skončila obnova opatské rezidence bývalého cisterciáckého kláštera v Plasech, která probíhala od roku 2016 a byla financována ze Strukturálních fondů EU a v menším podílu ze státního rozpočtu. Zahrnovala stavební obnovu interiéru i exteriérů prelatury, včetně revitalizace opatské zahrady a přilehlých ploch. Hlavním cílem projektu bylo vytvoření nové návštěvnické trasy v dlouhodobě nepřístupných prostorách, včetně vybudování návštěvnického centra v přízemí starého opatství. Pro obnovu zahrady a prezentaci zajímavých informací o rostlinách v barokním klášteře je velice důležitá skutečnost, že na místě probíhal již od roku 2015 intenzivní, technicky i finančně náročný archeologický a stavebně historický průzkum, jehož výsledky ovlivnily koncepci a realizaci celého projektu a zejména byly zdrojem unikátních objevů. Jednalo se mj. o archeologický průzkum nově objevené velkokapacitní barokní jímky v ambitové chodbě prelatury. Jímka je datována mezi roky 1707 a 1829 (Waldmannová et Krček 2023). Z fekálního sedimentu byly odebrány vzorky pro řadu environmentálních analýz, které dokládají existenci kolem 150 druhů rostlin užívaných v klášteře v této době. Zajímavá je určitě přítomnost užitkových rostlin, včetně léčivých a exotických (Kočár et al. 2023). Dalším důležitým momentem bylo odkrytí základů stavby v severní části opatské zahrady, která byla ztotožněna s objektem oranžerie, zachycené na dobových vyobrazeních kláštera z 18. století (fond ZČM, inv. Č. g152). Existenci oranžerie podporují i údaje z inventárních seznamů pořízených při rušení kláštera v roce 1785, kde je zmíněno šest pomerančovníků a 17 citronovníků v dřevěných kbelících s železnými obručemi a 26 pomerančovníků, 46 citronovníků, sedm vavřínů a tři jiné rostliny v hrncích (Lancinger et Pavlík 1979, Skružná 2023). Dalším důležitým archeologickým objevem bylo odkrytí centrálního vodního prvku v opatské zahradě v březnu roku 2021 v jeho původní velikosti s následným odstraněním pozdějších navážek a vyrovnání na původní úroveň terénu. Byly nalezeny také pískovcové fragmenty původní stavby, které byly použity při následné obnově. Objekt byl nazýván kašnou, ale funkčně se jednalo o zahradní bazén (Waldmannová 2021).
Zahrada prelatury obkroužená ambitovou chodbou s centrálním pavilonem byla součástí Santiniho návrhu monumentální přestavby areálu plaského kláštera vypracovaného na základě objednávky opata Evžena Tyttla (1699–1738) v roce 1707 (Vlček 2015). Podobu záměru dokumentuje Santiniho plán uložený v rakouském klášteru Zwettl a publikovaný Rizzim (Rizzi 1981; Horyna 1998). Plán zobrazuje konvent s rajským dvorem a zahradou, kostel, prelaturu se zahradou, sýpku a menší centrální kostel v severní části klášterního areálu. Tento projekt však nebyl nikdy zcela realizován. Tři zobrazené zahrady – opatská zahrada s ambitovou chodbou, rajský dvůr koncertu a konventní zahrada – jsou vymezeny pouze půdorysně, o jejich detailnějším konceptu nevypovídají (Skružná 2023).
Současná úprava opatské zahrady vychází z projektu Ateliéru Šantavý (Chudárek 2021). Jedná se o jednoduchý travnatý parter s křížem cest. Hlavní osa propojuje zahradní průčelí prelatury s pavilonem ambitové chodby, kolmá cesta kříží hlavní osu v místě zahradního bazénu a směřuje do středu oranžerie. Půdorys oranžerie je naznačen v dlažbě a nově byly vyzděny její boční stěny. Na vyšší terase jsou vysazeny dvě vzrostlé mišpule německé, dřeviny, které do klášterního prostředí bezesporu patří, a které jsou doloženy také makrozbytkovou analýzou sedimentu plaské barokní jímky (Kočár et al. 2023).
Text a foto Mgr. Jarmila Skružná, Botanická zahrada hl. m. Prahy, vedoucí oddělení etnobotaniky a prezentace botaniky
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 11/2023.
