V minulých vydáních jsme se věnovali jak problematice výpovědi pro nadbytečnost, tak otázce neplatnosti výpovědi (tedy všech typů výpovědí, respektive všech výpovědních důvodů). V praxi často dochází k výskytu několika právních institutů současně. Vlivem toho se řešení právních sporů stává složitější a méně přehledné pro právní laiky. Jedním takovým sporem se počátkem tohoto roku zabýval i Nejvyšší soud. Jak to dopadlo, se dočtete v tomto článku.
Výpověď pro nadbytečnost adresuje zaměstnavatel svému zaměstnanci z důvodu organizačních změn (například zrušení nebo přesun pobočky). Podcení-li zaměstnavatel formulaci a provedení výpovědi, může ukončení pracovního poměru trpět jak obecnými vadami (nemá písemnou podobu, není řádně doručeno, je absolutně nesrozumitelné), tak vadami typickými pro výpověď pro nadbytečnost (například výpověď nemá základ ve skutečném rozhodnutí o organizační změně). V případu, o kterém pojednává tento článek, byla důvodem neplatnosti výpovědi skutečnost, že ke skončení pracovního poměru došlo v tzv. ochranné době (tou je například doba dočasné pracovní neschopnosti nebo doba těhotenství), během níž je výpověď, až na výjimky, nepřípustná.
Text
JUDr. Kristýna Opletalová,
Mgr. Tomáš Liškutín,
AK Tomáše Liškutína
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 7/2019.
