Rod Platycarya zahrnuje dva druhy a dvě variety, někdy uváděné jako samostatný druh. Pro středoevropské podmínky se hodí nejvíce platykaryje šišticovitá. Tento druh není stále ve středoevropských sbírkách příliš rozšířený.
Jedná se o opadavý strom z čeledi Juglandaceae – ořešákovité, který pochází z jihovýchodní Číny, severního Vietnamu, Koreje a Japonska. Podle jména a možná i trochu podle vzhledu, by mohl být neprávem zaměněn s jiným rodem ze stejné čeledi, a to lapinou – Pterocarya. Oproti ní, je však subtilnější a nižší. V domovině dorůstá výšky asi 15–20 m. Borka je v pozdějším věku světle šedá, vertikálně hrubě brázditá. Listy jsou lichozpeřené, jednotlivé lístky kopinaté a zašpičatělé. Po okraji jsou pilovité. Na podzim barví do žlutohnědých odstínů. Na stromě vytrvávají do zámrazu. Zajímavé je květenství, které se skládá ze samčích vzpřímených žlutavých jehněd, které jsou postaveny okolo samičí zelenožluté šištice. Kvete od května do července. Plodenství je pro tento rod zásadně typické. Dřevnaté šištice hnědé barvy dosahují velikosti až 4 cm. Na dřevině dlouho vytrvají a díky tomu ji lze v porostech snadno determinovat. Semena jsou dvoukřídlé oříšky.
V domovině roste na horských svazích ve smíšených lesích v nadmořských výškách od 400 m do 2200 m n. m. Preferuje vápencový podklad. My jsme se s tímto druhem setkávali v Číně v pohoří Song Shan. Ve vyšších polohách tvořil nevysoké, ale dominantní lesy s příměsí drobnějších druhů dubů, jasanů, javorů nebo kdoulovce čínského. Jako keřové patro převažovaly azalky, pustoryly, lýkovce, zlatice nebo hroznovec.
Text a foto Bc. Tomáš Vencálek, kurátor dřevin mírného pásma, Botanická zahrada hl. m. Prahy
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 2/2024
Úcodní foto: Platykaryjový les s typickým podrostem azalek