Předčasný opad jehněd poškozených vnitřním žírem (červivostí) nitkovitého vřetene, se u vrby jívy sporadicky objevoval od roku 2007 v genofondech rychle rostoucích dřevin (RRD) VÚKOZ, v. v. i., Průhonice i obecně v zeleni v krajině.
Jeho výskyt byl ale nízký, s pozvolným průběhem, takže nebyl nijak nápadný. Jako původci napadení byly zjišťovány převážně housenky drobných motýlů obalečů, z taxonu mikrolepidoptera, larvičky nosatcovitého brouka, později determinovaného jako Dorytomus taeniatus, byly nalezeny pouze v několika případech. V roce 2020 bylo zaznamenáno výrazné zvýšení předčasného opadu, zejména samičích jehněd s červivostí vřetene, a to jak z hlediska četnosti lokalit jeho výskytu, tak z hlediska jeho intenzity a rychlosti. Jako původce napadení byly zjištěny larvičky nosatce D. taeniatus. V minulém roce byl na některých lokalitách opad jehněd v souvislosti s napadením nosatcem již masivní a velmi výrazný.
Vrba jíva (Salix caprea), syn. jíva obecná (Caprea vulgaris), je opadavý listnatý strom, který může dorůstat až do výšky 12 metrů, kmen je zprohýbaný, koruna hustá a košatá, s nepravidelným větvením. Protože jíva snadno zmlazuje a je i často ořezávána, tak je obecně známější spíše jako mohutný keř, dosahující výšky 3–5 metrů a šířky až osm metrů. Jedná se o euroasijský druh dřeviny, který se vyskytuje na území téměř celé Evropy a zasahuje až do severovýchodní Asie. U nás je prakticky plošně rozšířenou domácí dřevinou.
Vrba jíva je mrazuvzdorná, světlomilná, a na rozdíl od ostatních druhů vrb nesnáší trvalé zamokření. V přírodě se proto nejčastěji vyskytuje na okrajích lesů, březích potoků a jezer, v příkopech podél cest, jako jedna z prvních dřevin také kolonizuje různé náspy, skládky, staré lomy atp., a svým způsobem se tak chová jako rumištní dřevina.
Text a foto: Ing. Josef Mertelík, CSc., Ing. Jan Weger, Ph. D.1, Bc. Jaroslav Bubeník1, 1Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., Průhonice
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 1/2024.*
