Vliv abiotických faktorů na jablka

S následky mimořádně suchého a horkého počasí během vegetace v roce 2003 se budeme v zemědělství potýkat ve více či méně zjevné podobě i v následujících letech. Bylo to údajně nejteplejší léto v Evropě za poledních pět set let.

Extrémní ráz počasí může nezřídka zvýraznit některé jevy a upozornit na význam vazeb mezi různými úkazy, které se v letech s průměrným počasím, neodchylujícím se výrazně od normálu, v nápadné podobě neprojeví. Zůstávají proto nepovšimnuty nebo se nepokládají za hodné pozornosti. Cílem tohoto příspěvku je upozornit na některé poruchy jablek způsobené abiotickými faktory, které se mohly v roce 2003 ve vyhraněné podobě projevit.

Extrémnost počasí v roce 2003
Mezi faktory, u nichž lze předpokládat, že negativně ovlivňují vzhled, kvalitu i skladovatelnost jablek, a tím snižují i jejich prodejnost, patří sucho, horko a intenzívní sluneční záření. Ve většině pěstitelských oblastí ČR se v roce 2003 projevil výrazný vláhový deficit, zejména pak v průběhu srpna a září, kdy byly nízké měsíční srážky (okolo 15 – 5 mm) a zároveň i vysoké teploty. Průměrné měsíční srážky v rámci celé České republiky představovaly v srpnu pouze 40 % a v září 55 % normálu. Celkově malé množství srážek spadlo v několika málo dnech. Průměrné teploty v srpnu byly o 3,8 °C vyšší než je dlouhodobý průměr. Na několika místech v Čechách a na Moravě dosahovaly v srpnu maximální denní teploty uvnitř meteorologických budek (tj. ve stínu) hodnoty 37 °C (v Doksanech 38,3 °C).

Poruchy jablek spjaté s narušením příjmu vápníku
S projevy nedostatku vápníku (a rovněž boru) se u rostlin nejčastěji setkáváme, když v průběhu vegetace převládá suché a horké počasí. Nelze však opomenout, že příznaky nedostatku vápníku mohou být u rostlin vyvolány nejenom dlouhodobějším suchem, ale i déle trvajícím zamokřením půdy.

Plody jabloně citlivě reagují na nedostatek vápníku
Jabloň patří k plodinám, které na nedostatek vápníku i boru reagují velmi citlivě a jsou proto považovány za tzv. indikátorové rostliny nedostatku těchto prvků. Při nedostatku boru je narušeno přemísťování vápníku, a tak se často u těchž rostlin setkáváme s příznaku nedostatku jak boru, tak i vápníku.
U jabloní se málokdy projevuje nedostatek vápníku na listech, častější je u plodů. Na listech se příznaky deficience obvykle objevují, když obsah vápníku představuje 0,5 – 0,6 % suché listové hmotnosti. Naproti tomu deficienční příznaky na plodech se vyskytují i při vyšším obsahu vápníku, a to již tehdy, když obsah vápníku v listech dosahuje 1 % suché hmotnosti.

Sucho a zásobení rostlinných pletiv vápníkem
Počátek sucha u rostlin závisí na zásobě přístupné vody v půdě, úhrnu srážek během vegetace a sumě průměrných denních teplot během vegetace. Nejspolehlivějším ukazatelem stavu vody v prostředí je vodní potenciál rostlinných buněk. K udržení maximální rychlosti růstu je zapotřebí, aby buňky byly plně turgescentní. Při poklesu turgoru klesá rychlost fotosyntézy, mění se aktivity různých enzymů, v rostlině se hromadí nevyužité asimiláty a růst rostliny se zastaví.
Nedostatek vláhy v půdě se projevuje snížením transpirace a tím i nižším příjmem živin z půdy. Avšak i při velkém vodním deficitu jsou rostliny schopné mobilizovat rezervy z organických látek ve starších orgánech (např. ve spodních listech) a přesunout je do mladších zejména generativních orgánů (plodů a semen). Neplatí to však pro transport všech prvků. K těm prvkům, které nejsou schopny se v rostlině přemísťovat ze starších do nově rostoucích pletiv patří vápník a bor. Lze tedy říci, že na rozdíl od jiných prvků má omezený příjem vápníku a boru způsobený suchem za následek jejich nedostatek v rostlinných pletivech a nemůže být kompenzován translokací uvnitř rostliny. Příznaky nedostatku těchto prvků se proto projevují v místech intenzivního růstu, zejména na růstových vrcholech.
K projevům nedostatku vápníku u jablek mají sklon plody, u nichž je vyšší poměr dusíku k vápníku. Lze to vysvětlit tak, že převaha dusíku nad vápníkem je způsobena rychlejším transportem dusíku v cévách oproti transportu vápníku a také přemisťováním dusíku do plodů ze starších pletiv, což u vápníku možné není.

Výčet poruch jablek z nedostatku vápníku
V monografiích věnovaných chorobám a poruchám jabloně (např. Compendium of Apple and Pear Diseases, APS Press, 1990) se uvádí deset poruch, majících spojitost s nedostatkem vápníku a jedna porucha způsobená nedostatkem boru. Velmi dobře jsou známy příznaky poruchy jablek z nedostatku vápníku nazvané pihovitost čili hořká pihovitost anebo hořká skvrnitost jablek, ale i jinými jmény (německy Stippigkeit, anglicky bitter pit). Menší povědomost však existuje o spojitosti nedostatku vápníku s několika dalšími poruchami, vyskytujícími se před sklizní nebo až v průběhu skladování, jako je např. korková skvrnitost (cork spot), sklovitost (water core), jonathanová skvrnitost (Jonathan spot), hluboké praskání (deep cracking), vypouklé lenticely (raised lenticels), vrásčitost (crinkle), sluneční spála (sunburn), časné zrání (early ripening), skladkové hnědnutí slupky neboli scald (storage scald) aj.

Vypouklé lenticely na plodech jabloně jako odrůdový znak, nebo jako markér nedostatku vápníku v plodech?
U odrůdy ‘Golden Delicious‘ se výrazné světle rezivé lenticely na plodech řadí k typickým znakům. Středně až silně citlivě reaguje tato odrůda na nedostatek vápníku v pletivech plodů. Prvním příznakem nedostatku vápníku u jablek jsou obvykle zvětšené lenticely. Vnucuje se proto myšlenka, zda častý výskyt výrazných lenticel u plodů ‘Golden Delicious‘ není odrazem jejich zvýšené citlivosti na snížený obsah vápníku, k němuž dochází při narušení translokace této živiny do plodů. Jinými slovy, zda v určitých případech nejde o poruchu, která snižuje tržní hodnotu plodů.
Na jablkách odrůdy ‘Golden Delicious‘ ze sklizně 2003, většinou z lokalit ve středních a východních Čech, jsme ověřovali, zda nahnědlé až hnědočerné tečkovité skvrnky, které se na povrchu plodů vyskytovaly v různé intenzitě, někdy spojené s hnědnutím okolní slupky a hnilobou dužniny, jsou způsobeny patogenními organizmy.
Na straně vystavené slunečnímu záření (na líčku) byla četnost tečkovitých skvrnek o 25 – 45 % větší než na straně protilehlé. Nejvíce skvrnek, jejichž průměr se pohyboval okolo 0,5 mm, bylo na stopečné části plodu, směrem ke kališní straně jejich četnost klesala. Uprostřed skvrnky se nacházela vyvýšená lenticela. V místě lenticely byla podélná nebo trojklaná prasklina s odchlípenou pokožkou. Výskyt těchto vyvýšených lenticel v podobě drobounkých tečiček rozsetých po povrchu plodu nevzbuzuje sám o sobě u spotřebitelů žádné podezření a nesnižuje tedy tržní hodnotu jablek.
Názor na neškodnost vyvýšených lenticel však není zcela opodstatněný. V některých případech se již během skladování, a zejména pak po vyskladnění, když jsou jablka uchovávána při vyšších teplotách, stává, že se slupka scvrkává. Pletivo v okolí některých vyvýšených lenticel je do vzdálenosti 3 – 4 mm i více vkleslé a zhnědlé. Scvrkávání postižených plodů zřejmě souvisí s tím, že v místě narušených lenticel jsou jemné praskliny, jimiž voda z plodu snadněji uniká.
Zaznamenali jsme také, že k vzniku zhnědlých hnilobných lézí okolo vyvýšených lenticel dochází spíše na straně plodu, která není vystavena přímému slunečnímu záření a nikoliv na líčku. Z těchto hnilobných lézí jsme izolovali houby rodu Alternaria, Penicillium a Cladosporium, což jsou organismy, které jsou většinou (s výjimkou jabloňových patotypů Alternaria alternata) schopny proniknout do plodů jen v místě poranění a rozvíjet se v pletivech s oslabenou odolností.
Z uvedených zjištění vyplývá, že na jablka s vyvýšenými lenticelami nelze pohlížet jako na zcela zdravé plody. Začne-li se v místě některých porušených lenticel rozvíjet houbová infekce (před nebo po vyskladnění plodů), prodejnost jablek klesá.

Hnědá lenticelová skvrnitost
Její výskyt jsme v roce 2003 zaznamenali na plodech odrůdy ‘Zvonkové‘ ze severních Čech (Litoměřicka). ‘Zvonkové‘ je k této poruše citlivé, podobně jako odrůda ‘Coxova reneta‘. V minulých letech jsme však poruchu zaznamenali i na jiných odrůdách. Skvrnitost se považuje za relativně neškodnou, neboť povrchovým loupáním se dá postižené pletivo odstranit. V každém případě však utrpí vzhled a při delším skladování i trvanlivost plodů.
Pro poruchu jsou typické tmavě hnědé okrouhlé skvrny okolo lenticel. Mají průměr 3 –5 mm, jsou mírně vkleslé, od okolního zdravého pletiva ostře ohraničené. Uprostřed některých skvrn jsou patrné vyvýšené lenticely. Dužnina pod skvrnami na slupce bývá poškozena jen do nepatrné hloubky.
Příčiny poruchy nejsou zcela jasné. V souvislosti s tématickým zaměřením tohoto článku je na místě zdůraznit, že postižené plody se vyznačují menším obsahem vápníku než plody zdravé.

Sluneční spála
Vyskytuje se na plodech vystavených přímému slunečnímu záření. Na žlutoslupkatých odrůdách bývá porucha častější a četnější než na červenoslupkatých. Je-li sluneční záření doprovázeno vlhčím počasím, k větším škodám většinou nedochází. Převládají-li však suché, horké a sluneční dny, bývá tato porucha četnější i u červenoslupkatých odrůd.
Postižená plocha slupky zbělá nebo zhnědne. Dužnina nebývá většinou poškozena. Avšak delší vystavení plodů slunečnímu záření může mít za následek silné poškození slupky i dužniny. V místě zhnědnutí je plocha slupky vkleslá a až do hloubky 10 mm i více odumírá rovněž pletivo dužniny.
Odrůdy jabloně se liší v citlivosti k sluneční spále, ale při nízkém obsahu vápníku bývá slupka vystavená intenzivnímu slunečnímu záření vybělena u všech odrůd.

Praskání plodů
Může začínat na líčku jablka, ale také od kalicha nebo stopky, odkud se může šířit v poledníkových čarách směrem k líčku. Praskání se často vyskytuje na plochách postižených takovými abnormalitami jako je rzivost, strupovitost nebo sluneční spála. Praskliny mohou být až 1 cm hluboké.
S praskáním plodů se obvykle setkáváme, když po periodě sucha následuje perioda vlhka. Někteří autoři poukazují na to, že praskání plodů není spjato s rychlými změnami ve vlhkosti půdy, jak k tomu dochází, když je půda po období sucha nasycena vodou. Prokázali naproti tomu úzkou spojitost mezi praskáním plodů a sníženou rychlostí transpirace po dobu šesti hodin a více.
V roce 2003 jsme na líčku plodů odrůdy ‘Rubín‘ zaznamenali častý výskyt korkovitého pásku širokého asi 3 mm, který vycházel od stopky směrem je kalichu. Korkovitý pás se pravděpodobně vytvořil v reakci na jemnou prasklinu, která vznikla následkem vysokých teplot (podobně jak je to známo např. u plodů rajčete).

Praskání může souviset s nízkým obsahem vápníku v plodech. Buněčné stěny jablek s nízkým obsahem vápníku jsou ztlustlé a nejsou tak elastické, jako u zdravých plodů. Výsledkem je, že plody často po dešti (nebo vlivem vysokých teplot) praskají. Čím je deficience vápníku silnější, tím jsou praskliny hlubší. Je-li deficience mírná, bývají praskliny pouze povrchové
Jiným typem je praskání vyskytující se u přezrálých plodů, zejména u časně dozrávajících odrůd.

Shrnutí
Sucho, horko a intenzívní sluneční záření během vegetace v roce 2003 přispěly k tomu, že na plodech jabloně se ve zvýšeném rozsahu a intenzitě mohly projevit příznaky poruch spjatých s nedostatkem vápníku a boru. Na rozdíl od jiných prvků, omezený příjem vápníku a boru způsobený suchem má za následek jejich nedostatek v rostlinných pletivech, který nemůže být kompenzován translokací uvnitř rostliny. V článku je pozornost soustředěna na poruchy nedostatku vápníku projevující se na jablkách v podobě vypouklých lenticel, hnědé lenticelové skvrnitosti, sluneční spály a praskání plodů.
Prvním příznakem nedostatku vápníku u jablek jsou obvykle zvětšené lenticely. Plody postižené hnědou lenticelovou skvrnitostí se vyznačují menším obsahem vápníku než plody zdravé. Odrůdy jabloně se liší v citlivosti k sluneční spále, ale při nízkém obsahu vápníku bývá slupka vystavená intenzivnímu slunečnímu záření vybělena u všech odrůd. Praskání jablek může souviset s nízkým obsahem vápníku v plodech.
Spojitost mezi nedostatkem vápníku a poškozeními jablek je doložena nejméně u deseti různých poruch, které se stávají zjevnými již před sklizní, v průběhu skladování nebo až po vyskladnění a snižují tržní hodnotu jablek. Nelehkým úkolem pěstitelů spolu s výživáři je dosáhnout toho, aby ani v kritických letech, jako byl rok 2003, neklesl obsah vápníku v plodech pod kritickou hranici.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *