Virus šarky švestky – nejškodlivější virus peckovin v České republice – III. díl

V prvním a druhém dílu článku o šarce švestky jsme se věnovali historii šarky, šíření a přenosu nejškodlivějšího viru peckovin. Pozornost byla věnována rozšiřování hostitelského okruhu viru, jeho přenosu a příznakům choroby, kterou tento virus způsobuje. Vyzdvižen byl i význam zdravého výsadbového materiálu, především viruprostých stromků. V závěrečné části článku o viru šarky švestky se budeme věnovat možnostem ochrany proti tomuto viru napadajícímu peckoviny.

Vysazení zdravého, šarky prostého školkařského materiálu nám však ještě nemusí zaručit, že během několika málo let nedojde k infikování mladých stromů virem šarky švestky, který je snadno přenosný mšicemi. Virem infikované stromy nelze léčit, neexistují žádné chemické ani biologické prostředky, kterými by bylo možno stromy ošetřit a uzdravit nebo je před virovou infekcí chránit tak, jako tomu je v případě bakteriálních a houbových chorob. Pokud se někde objeví chemické, nebo jiné prostředky ochrany proti viru šarky švestky, jedná se o podvod. Jedinou možností účinné ochrany proti rostlinným virům je pěstování odolných – rezistentních, nebo dokonce imunních odrůd peckovin. Problém viru šarky švestky můžeme proto vyřešit pěstováním odrůd slivoní, švestky, meruňky a broskvoně rezistentních k viru šarky švestky.

Hodnocení odolnosti (rezistence) peckovin k šarce
Pěstitelé ovoce a zároveň i šlechtitelé nových odrůd již dávno zjistili, že některé odrůdy švestky a peckovin jsou k viru šarky švestky odolnější a jiné, zpravidla ty nejkvalitnější jsou k šarce náchylné. Šarka švestky byla prvně zjištěna v Bulharsku v době první světové války na nejkvalitnější domácí švestce ( Prunus domestica L.), odrůdě ´Kjustendilská´. Silné a charakteristické příznaky na plodech podobné neštovicím daly také podnět k názvu viru, Plum pox virus, v překladu virus neštovice švestky. Podobně tomu je i u dalších krajových, kvalitních, pozdně dozrávajících odrůd švestky domácí. V Čechách a na Moravě pěstovaná odrůda ´Švestka domácí´ je k šarce nejnáchylnější odrůdou švestky pěstované v České republice. Na plodech rovněž vznikají neštovičné skvrny a většina deformovaných plodů opadává v letních měsících ještě před dobou zrání, která je ve druhé polovině září. Na druhé straně již více než před padesáti lety byly zjištěny odrůdy např. ´Stanley´, nebo ´Wangenheimova´ k šarce značně odolné – u infikovaných stromů se na plodech příznaky neprojevují, nebo se jedná o mírné difuzní skvrny a k předčasnému opadu plodů prakticky nedochází. Tyto odrůdy jsou však ranější než ´Švestka domácí´a jejich plody nedosahují kvality a chuti naší nejlepší švestky.
Hodnocení odolnosti odrůd peckovin k šarce bylo zpočátku založeno na hodnocení příznaků na listech a plodech u přirozeně infikovaných stromů. Příznaky podobné šarce však mohou způsobit i jiné viry (např. virus mozaiky jabloně, virus nekrotické kroužkovitosti třešně). Virus šarky má kmeny s různou patogenitou, a pokud jde o přirozenou infekci v sadech, intenzita příznaků je závislá na klimatických podmínkách, výživě rostlin a dalších faktorech, proto jsou výsledky takového hodnocení odolnosti velmi nepřesné a často zavádějící.
Koncem minulého století začalo cílevědomé šlechtění odrůd peckovin na odolnost k viru šarky švestky. Pro takové šlechtění je nutno mít k dispozici zdroje rezistence, resp. rezistentní rostliny, které je možno použít ke křížení s náchylnými kvalitními odrůdami s cílem získat k viru rezistentní kvalitní odrůdu. Nejjednodušší je, pokud šlechtitel má k dispozici jako zdroj rezistence odrůdu stejného druhu. Pokud takové zdroje nejsou k dispozici, nebo takové křížení nevede k cíli, je třeba hledat zdroje rezistence mezi příbuznými druhy, případně planými druhy. Použít mezidruhové křížení a několikanásobné interspecifické hybridy k přenésu odolnosti ze zdroje rezistence do náchylné odrůdy. Tato cesta je ovšem velmi náročná, pracná a zdlouhavá, může trvat desítky let.

Hodnocení rezistence viru ve VÚRV Praha – Ruzyně
Spolehlivé výsledky hodnocení rezistence odrůd peckovin k viru šarky švestky můžeme získat jen po umělé infekci rostlin definovaným kmenem viru a použitím objektivních metod stanovení viru vedle subjektivního hodnocení příznaků, které je závislé na posuzovateli. Již v devadesátých letech minulého století jsme vypracovali objektivní metodu hodnocení rezistence odrůd peckovin k šarce. Stromy testované odrůdy uměle inokulujeme virem šarky švestky, použitím infikovaných roubů. Používáme silně patogenní kmen viru PPV-M. Potom hodnotíme kvantitativní serologickou metodou relativní koncentraci viru šarky švestky v listech nebo květech pomocí ELISA testu (enzyme linked immunosorbent assay). Zjistili jsme, že nejvyšší relativní koncentrace, nejvyšší titr viru je v květech. Obsah viru v listech s příznaky choroby je však v korelaci s obsahem viru v květech, takže výsledky jsou obdobné. Pokud jde o stanovení viru v květech, nevýhodou je krátká doba kvetení. Hodnocení rezistence rostlin je nutno opakovat, trvá minimálně tři roky, ale častěji i pět let. V našem výzkumu jsme se zaměřili především na meruňky a broskvoně, neboť v případě slivoní a švestek již byly některé zdroje rezistence známy. Zároveň jsme úzce spolupracovali s našimi významnými šlechtiteli meruněk a broskvoní ze Zahradnické fakulty MZLU v Brně, Ing. Ivanem Oukropcem a doc. Dr. Ing. Borisem Krškou.
V případě meruněk jsme hodnotili 17 odrůd popsaných v zahraničí jako odolných k šarce a 151 českých hybridů meruňky. Zjistili jsme, že odrůda meruňky ´Harlayne´ je k šarce imunní, odrůdy ´Stark Early Orange´, ´Leronda´, ´Harval´, ´Marii de Cenad´ a dalších dvanáct českých hybridů je k šarce rezistentních. Odrůdy meruňky ´Harlayne a ´Stark Early Orange´ jsme použili ke křížení s náchylnými odrůdami a následnému výzkumu dědičnosti rezistence a identifikace molekulárních markerů rezistence, pomocí nichž bude možno usnadnit a urychlit šlechtění peckovin na rezistenci k šarce. Pod vedením molekulárního biologa Dr. Ing. Jaroslava Salavy se nám ve spolupráci s americkými rostlinnými genetiky z Univerzity Clemson, Jižní Karolína, USA podařilo jako prvním na světě identifikovat molekulární markery rezistence k viru šarky švestky. Výsledky jsme publikovali v roce 2002 v zahraničním impaktovaném vědeckém časopisu. Od letošního roku jsme na tento i další výzkum viru šarky švestky získali finanční prostředky z projektu Evropské unie Sharco. Na úseku výzkumu odolnosti k šarce jsme hodnotili 79 různých odrůd broskvoně včetně 28 amerických odrůd dodaných z Jižní Karolíny. Bohužel jsme nenašli žádnou imunní nebo velmi rezistentní odrůdu, pouze několik odrůd středně rezistentních ,.z tohoto důvodu jsme začali zkoušet několikanásobné hybridy broskvoně s mandloní, myrobalánem aj. druhy rodu Prunus. Podle předběžných výsledků jsme zjistili vysokou rezistenci k šarce hybridu GF-677 a dosti vysokou rezistenci v hybridech ´Cadaman´ a ´Fire´. Pokud jde o švestky, testovali jsme německou odrůdu Prunus domestica L., cv. ´Jojo´, deklarovanou jako absolutně rezistentní k šarce. Testy prokázaly, že se jedná o odrůdu k šarce hypersenzitivní, přičemž hypersenzitivita vůči kmenu PPV-D není úplná. Tuto odrůdu však můžeme doporučit k pěstování.

Transgenní rezistence švestky k šarce
Odrůdy peckovin rezistentní k šarce je možno získat nejen klasickým šlechtěním nebo z transgenních odrůd s rezistencí k šarce, ale i umělým přenosem genů molekulárními technikami. Ve spolupráci amerických a francouzských vědců byla získána odrůda švestky Prunus domestica L., klon C-5 s rezistencí k šarce. Zde je třeba uvést, že odrůdy získané genovou manipulací, jmenovitě přenosem genů odolnosti jsou naprosto bezpečné a bez jakéhokoli rizika pro zdraví lidí. Jsou dokonce bezpečnější než odrůdy získané klasickým šlechtěním, kde je kombinace genů náhodná. V USA, Kanadě, Austrálii, i v řadě rozvojových zemí se transgenní odrůdy široce pěstují a jejich produkty se konzumují, zatímco v Evropě přetrvávají ničím neopodstatněné předsudky proti transgenním rostlinám. Odrůdu švestky Prunus domestica L., klon C-5 testujeme v polních podmínkách. Zkoušíme vliv infekce virem šarky švestky a vliv kombinovaných infekcí dalšími dvěma viry. Dosažené výsledky jsou velmi slibné, takže tato odrůda by v budoucnu mohla obohatit náš sortiment pěstovaných odrůd.

Vztahy (interakce) mezi rostlinou a patogenem
Jedinou možností účinné ochrany proti virům, proti viru šarky švestky, je pěstování viruprostých rezistentních, případně dokonce k viru imunních odrůd. Nejen mezi pěstiteli a zahrádkáři, ale mnohdy i mezi odborníky jsou často nesprávně používány termíny jako odolnost, náchylnost, rezistence, tolerance, které charakterizují vztah mezi hostitelem, rostlinou a patogenem – virem.
● Hypersenzitivita neboli extrémní náchylnost je vztah hostitele a viru, kdy odrůda, resp. buňka, rostlinné pletivo infikované virem kolabuje, nekrotizuje, odumírá. Pokud dojde k lokálnímu (místnímu) odumření infikovaných buněk, virus šarky švestky se nemůže v rostlině šířit a takovou odrůdu je dokonce možno využít v praxi k pěstování, podobně jako odrůdu odolnou – na plodech nejsou žádné příznaky.
● Náchylnost je vztah hostitele a viru, kdy se viru v buňkách rostlinných pletiv daří, množí se, dosahuje vysoké koncentrace na úkor produktivity a kvality rostliny. Jedná se o zápornou „symbiózu“ rostliny s virem. Rostlina reaguje silnými příznaky šarky na listech i plodech – deformacemi plodů, snížením výnosu, kvality, zhoršeným vzhledem plodů do takové míry, že jsou neprodejné.
● Tolerance je vztah, kdy se viru v buňce v rostlinných pletivech rovněž daří, množí se tam a dosahuje vysoké koncentrace, avšak minimálně na úkor produktivity a kvality rostliny. Příznaky šarky na plodech jsou slabé, nebo dokonce málo zřetelné – kvalita plodů je dobrá. Jedná se o kladnou „symbiózu“ rostliny s virem.
● Odolnost a rezistence je vztah, kdy se virus v buňce, v rostlinných pletivech množí jen omezeně, dosahuje nízké koncentrace a minimálně ovlivňuje produktivitu a kvalitu rostliny, rostlinného produktu. Příznaky šarky na plodech jsou velmi slabé, často chybí – kvalita plodů je velmi málo nebo nepatrně ovlivněna.
● Imunita je absolutní odolností, rezistencí. To znamená, že ve skutečnosti k žádnému vztahu mezi rostlinou a virem nedojde. Po inokulaci rostliny virem, prováděné jakýmkoli způsobem, tj. mechanicky, hmyzem (mšicemi), roubováním nebo očkováním nemocného, infekčního roubu nebo očka nedochází ke množení viru v rostlině, tj. nedojde k infekci. Rostlina, odrůda je k infekci virem šarky švestky imunní, což je pro pěstitele ideální stav.

Výběr odrůdy
Na základě uvedených pěti základních vztahů mezi odrůdou a virem šarky švestky je možno pěstiteli, ovocnářům poskytnout praktické rady pro výběr odrůdy, resp. stanovit pořadí jejího výběru k pěstování v oblastech s výskytem šarky (v Čechách i na Moravě je šarka plošně rozšířena).
V prvé řadě je třeba pěstovat imunní odrůdy. Zatím je bohužel k dispozici jediná k šarce imunní odrůda meruňky ´Harlayne´, imunní odrůdy švestky a broskvoně neexistují. Většinou jsou k dispozici odolné, rezistentní odrůdy. Doporučuji pěstovat odrůdy s vysokou rezistencí, ve kterých se virus množí velmi omezeně. Nejlepší jsou ty odolné odrůdy, kde se virus po inokulaci, např. po přenosu mšicemi, nebo roubem zprvu mírně množí. První rok po inokulaci a infekci je možno pozorovat např. slabé příznaky na listech. Virus lze prokázat sérologicky apod., ale v dalších letech nízký obsah viru dále klesá tak, že je jeho přítomnost v rostlině obtížně stanovitelná. Mnohdy lze jeho přítomnost v rostlině prokázat jen molekulárním testem. K pěstování je možno doporučit rovněž hypersenzitivní odrůdy, i když to zní paradoxně. Z praktického hlediska to jsou odrůdy velmi odolné k virové infekci. Je-li hypersenzitivita úplná, což výjimečně může být, rostliny dané odrůdy nelze virem systémově infikovat, protože buňky inokulované virem rychle odumřou, nekrotizují. Nesmí však odumřít celá rostlina, což by nastalo, kdybychom na takovou rostlinu naroubovali roub infikovaný šarkou. Pěstování tolerantních odrůd (např. většina Čačanských odrůd švestky) je možno doporučit jen v krajním případě, když nejsou k dispozici vhodnější, resp. odolné odrůdy. Vysoký obsah viru v tolerantních rostlinách způsobuje, že tyto rostliny jsou nebezpečným zdrojem infekce, jsou např. stejně náchylné k přenosu viru šarky švestky mšicemi, jako odrůdy náchylné. Náchylné, nebo dokonce velmi náchylné odrůdy nelze k pěstování doporučit.
Pokud jde o hodnocení a charakteristiku odrůd, nelze vždy spoléhat na hodnocení v zahraničí. Je nutno znát postup jakým byla daná odrůda a její vztah k viru vyhodnocen. Na oddělení virologie odboru rostlinolékařství Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni jsme řadu let hodnotili odolnost mnoha odrůd meruňky a broskvoně, ale i některých odrůd švestky k viru šarky švestky a studovali vědecké práce zabývající se hodnocením odolnosti odrůd v zahraničí.

Odrůdy peckovin s vyšší odolností k šarce, pěstované v České republice
Švestky: – starší rezistentní odrůdy: ´Gabrovská´, ´Anna Späth´, ´Erssingenská´, ´Stanley´, ´Wangenheimova´
– nové rezistentní odrůdy: ´Haganta´, ´Hanita´, ´Tophit´, ´Presenta´.
– hypersenzitivní odrůda: ´Jojo ´
V současné je odrůda ´Jojo´ z hlediska praktického pěstování k šarce nejodolnější odrůda švestky. Nesmí však být v žádném případě přeroubována, roubována nebo očkována na jiné stromy a podnože peckovin a to z následujících důvodů: je licenčně chráněna a po jejím naroubování, přeroubování nebo naočkování na rostlinu, strom, podnož infikovaný šarkou by jako hypersenzitivní odumřela, nebo částečně odumřela.
Mirabelky a renklody – ´Althanova renkloda´, ´Mirabelka nancyská´, ´Oulinská renkloda´
Meruňky – imunní odrůda: ´Harlayne´
– rezistentní odrůdy: ´Betinka´ , ´Harcot, Paviot´ (starší odrůda)
Broskvoně – středně rezistentní: ´Favorita Morettini 3´ (raná), ´Envoy´ Uvedené odrůdy peckovin doporučujeme pěstovat především v oblastech se silným výskytem šarky, což jsou všechny polohy a oblasti Čech i Moravy do 400 m n.m. s výjimkou jižní Moravy a jižních Čech, kde je výskyt šarky slabší.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *