Virus šarky švestky – nejškodlivější virus peckovin v České republice – II. díl

V první části článku o viru šarky švestky jsme vás seznámili s historií šarky, šířením a rozšířením viru v České republice i ve světě, s druhy ovocných dřevin, které tento virus napadá a s příznaky, které způsobuje na listech a plodech švestky, myrobalánu, meruňky a broskvoně. Ve druhé části se budeme věnovat popisu vlastnosti viru, metodám diagnostiky, hostitelům z řad okrasných druhů keřů, experimentálních a bylinných hostitelů a způsobům přenosu viru šarky švestky.

Vlastnosti viru
Virus šarky švestky, mezinárodní vědecký název a zkratka Plum pox virus ( PPV) patří taxonomicky do největší (a nejškodlivější) skupiny rostlinných virů, do čeledi Potyviridae, kde je v rodu Potyvirus typovým členem Y-virus bramboru, působící významné škody v bramborářství. Tato skupina rostlinných virů zahrnuje více než 400 druhů, což je polovina všech známých rostlinných virů. Viry z čeledi Potyviridae infikují velké množství jednoletých, dvouletých i vytrvalých, dvouděložných i jednoděložných rostlin, bylin i dřevin. Tyto viry jsou charakterizovány vláknitými částicemi 700 až 800 nanometrů dlouhými a 13 až 15 nm tlustými, viditelnými pouze v elektronovém mikroskopu. Virus šarky švestky má částice 750 nm dlouhé a 13 nm tlusté (obr. 1).
Virová částice (virion) tohoto viru je složena z obalového proteinu (vnější část), bílkoviny a z nukleové kyseliny (vnitřní část), která nese genetickou informaci potřebnou pro množení viru. Obalový protein tak nukleovou kyselinu chrání. Virové částice obsahují 7 % nukleové kyseliny. Genom viru je infekční ribonukleová kyselina, jednopramenná linearní RNK. Termální bod inaktivace virových částic ve šťávě je 52 – 58 °C. Částice ztrácejí infektivitu při této teplotě během deseti minut. Životnost částic in vitro (mimo rostlinu) při pokojové teplotě je 3 až 4 dny. Virus je imunogenní, v krvi teplokrevných zvířat se proti němu vytvářejí specifické protilátky. Je možno ho purifikovat (např. ze šťávy z rostlin tabáku), připravit proti němu protilátky, které se používají k diagnostickým účelům.

Diagnostika viru
Diagnostika, objektivní stanovení PPV se provádí biologickými, sérologickými a molekulárními metodami. Subjektivní postup, diagnostika viru a choroby vizuelním hodnocením příznaků není pro spolehlivé stanovení viru vhodný. Důvodem je značná variabilita příznaků, které se projevují v závislosti jak na druhu a odrůdě dané ovocné dřeviny, tak na kmenu viru. Některé jiné viry způsobují na peckovinách podobné příznaky, např. virus nekrotické kroužkovitosti třešně (PNRSV), nebo virus chlorotické skvrnitosti jabloně (ACLSV), potom hovoříme o pseudošarce.
Ke spolehlivému stanovení šarky pomocí biologické metody se používají indikátorové rostliny, které reagují na přítomnost viru typickými příznaky. PPV je možno přenést mechanicky na merlík Chenopodium foetidum, který reaguje lokálními příznaky, žlutými skvrnami s nekrotickými centry, nebo nekrotickými skvrnami na listech. Tento způsob laboratorní diagnostiky je však pracný a zdlouhavý. Méně náročný, ale také zdlouhavý postup diagnostiky šarky je naroubováním roubu Prunus tomentosa do zkoušeného stromu, což může provést i laik. Prunus tomentosa reaguje na virus šarky epinastiemi a malformacemi mladých listů, mozaikovými (obr. 2), chlorotickými a nekrotickými skvrnami na starších listech. Rychlé a spolehlivé, ale poměrně drahé jsou metody sérologického stanovení obalového proteinu viru pomocí specifických protilátek v kombinaci s enzymatickou reakcí pomocí ELISA (enzyme linked immunosorbent assay). Komerčně jsou vyráběny polyklonální protilátky specifické pro stanovení PPV a monoklonální protilátky, kterými lze stanovit některé kmeny viru, protože jsou kmenově specifické. Cena sérologického stanovení se v současnosti pohybuje kolem 200 až 400 Kč. Molekulárními metodami, které jsou rovněž rychlé a spolehlivé, ale dražší, stanovujeme nukleovou kyselinu viru. Expeditivní je postup stanovení pomocí polymerázové řetězové reakce (polymerase chain reaction – PCR). Stanovení viru šarky švestky pomocí RT–PCR se pohybuje od 500 do 800 Kč., přičemž je zároveň možno určit kmen viru. Sérologické i molekulární stanovení viru provádíme na virologickém pracovišti VÚRV Praha-Ruzyně nejen v rámci výzkumné činnosti , ale i na objednávku.

Hostitelský okruh viru
K přírodním hostitelům viru šarky švestky patří vedle dříve zmíněných druhů ovocných dřevin i další druhy rodu Prunus, myrobalán (P. cerasifera) používaný jako podnož peckovin, trnka (P. spinosa, obr. 3), P. salicina a některé další okrasné druhy, již zmíněný P. tomentosa, P. triloba, P. japonica, P. glandulosa, P. maritima.
Pokusný hostitelský okruh rostlin zahrnuje více než devět čeledí. Virem šarky švestky je možno infikovat řadu druhů merlíku (Chenopodium), tabáku, např. Nicotiana benthamiana, N. clevelandii, N occidentalis, které se používají pro účely množení a purifikace viru a přípravy specifických protilátek. Z dalších druhů rostlin můžeme pro zajímavost jmenovat petúnie (Petunia hybrida), hrách (Pisum sativum), pryskyřník (Ranunculus arvensis), jetel (Trifolium pratense, Trifolium repens), nebo některé plevele (Senecio vulgaris, Stellaria media).

Přenos viru
V přírodě je šarka šířena mšicemi. Virus šarky švestky je přenášen mšicemi nepersistentním způsobem na styletech mšic. Mšice je schopna virus získat nasátím již při zkusmém sání během několika minut. Po nabývacím sání je schopna jej přenést na zdravou rostlinu během několika minut inokulačního sání. Použití insekticidů je prospěšné pro hubení mšic, ale nezabrání přenosu viru v případě, že mšice již má virus na styletech a přilétá z neošetřených stromů. V tom případě může virus přenést dříve, než se projeví působení insekticidu. PPV přenáší řada druhů mšic, proto jmenujeme jen ty nejvýznamnější a nejrozšířenější přenašeče, vektory: mšice broskvoňová (Myzus persicae), mšice chmelová (Phorodon humuli), a mšice slívová (Brachycaudus helichrysi). Zdroji infekce pro přenos šarky mšicemi jsou nemocné stromy peckovin v sadech a zahradách. Infikované stromy švestky, meruňky, broskvoně, ale především i planě a přirozeně rostoucí stromy myrobalánu, švestky, a v oblastech se silným výskytem šarky i keře trnky, jsou zde sekundárním zdrojem infekce. Významnými rezervoáry viru jsou stará stromořadí švestky, keře a stromy myrobalánu rostoucí podél venkovských silnic a cest.
PPV je experimentálně přenosný i mechanicky, rostlinnou šťávou, ale v přírodě to prakticky nepřipadá v úvahu. Důležité je, že virus šarky švestky není přenosný pylem ani semenem.
Virus šarky švestky je nejčastěji přenášen člověkem, roubováním, nebo očkováním, použitím roubů z nemocných stromů, nebo infikovanými odkopky. Zde je třeba varovat zahrádkáře, kteří tento nebezpečný virus často nevědomky šíří roubováním, nebo vysazováním odkopků peckovin. Nemocné stromy vysazené v zahradách a sadech se pak stávají zdrojem pro rozšiřování infekce mšicemi.

Zdravý výsadbový materiál
Pokud chceme založit sad peckovin, švestek, meruněk, nebo broskvoní, nebo si tyto druhy ovoce vysadit na vlastní zahradě, je nutno použít uznanou sadbu buď přímo z ovocné školky, nebo ze specializovaných zahradnických podniků včetně supermarketů, které uznaný výsadbový materiál ve školkách nakupují a zákazníkům nabízejí a prodávají. Přímý nákup v ovocné školce je ovšem levnější. V České republice je povoleno prodávat pouze školkařské výpěstky uznané Ústředním a kontrolním ústavem zemědělským (ÚKZÚZ), kontrolujícím zejména pravost odrůdy, přičemž je zdravotní stav pěstovaných výpěstků ve školce sledován a kontrolován i inspektory Státní rostlinolékařské správy (SRS). Pěstování a prodej stromků nemocných šarkou není dovoleno. Jedná se o karantenní chorobu s přísnými předpisy sledujícími zabránění šíření viru výsadbovým materiálem. Pokud jsou v ovocné školce zjištěny, byť ojediněle, stromky infikované šarkou, musí je školkař okamžitě zlikvidovat, a pokud by bylo infikováno více než 5 % stromků dané odrůdy, musí zlikvidovat celou partii. Prodej ovocných stromků nemocných šarkou není dovolen. Pokud by přesto byl prodán nemocný stromek, a kupující to na jaře během vegetace zjistil, je nejen právo, ale povinnost kupujícího provést reklamaci, nemocný stromek vrátit a požadovat náhradu. Je třeba upozornit i na povinnost prodávajícího, který musí nabízený stromek označit visačkou s uvedením odrůdy, podnože a dalších předepsaných údajů. Šarky prostý musí být každý prodávaný stromek, nejen výpěstek třídy viruprostý. Dnes je možno koupit vedle běžné uznané sadby i viruprostý školkařský materiál, který je produktem systému certifikace zdravotního stavu výsadbového materiálu ovocných dřevin a jeho původ je odvozen od viruprosté základní matečné rostliny (basic material) pěstované v technickém izolátu. Takové stromky jsou označeny visačkou VF (virus free). V tom případě máte jistotu, že takový stromek není infikovaný nejen virem šarky švestky, ale žádným z jiných virů a dalších patogenů, viroidů nebo fytoplazem. Koupě viruprostého výsadbového materiálu se vždy vyplatí, i když stromky mohou být o něco dražší, než běžný školkařský materiál. Chcete-li mít chutné ovoce nejvyšší kvality, žádejte viruprosté stromky. V žádném případě nekupujte jinou sadbu než uznanou, označenou visačkou prokazující pravost odrůdy i kontrolu zdravotního stavu příslušnými státními institucemi ÚKZÚZ a SRS. Je však třeba upozornit že v našich, českých a moravských podmínkách strom v zahradě či sadu nevydrží mnoho let bez šarky, pokud se jedná o odrůdu peckoviny náchylnou k šarce. Dříve či poději dojde k infekci. Proto je třeba vysazovat nejen zdravé stromky, ale zároveň odrůdy odolné, nebo se zvýšenou rezistencí k šarce. O této problematice pojednáme v příštím, třetím pokračování článku o viru šarky švestky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *