Virus šarky švestky – nejškodlivější virus peckovin v České republice I. díl

Virus šarky švestky, vědecký název a zkratka Plum pox virus (PPV) je nejškodlivějším virem peckovin v České republice a patří k nejrozšířenějším a nejškodlivějším rostlinným virům. Svědčí o tom i rozsah výzkumu tohoto viru a choroby, kterou na peckovinách způsobuje. Nové výsledky výzkumu jsou pravidelně prezentovány na Středoevropských konferencích pořádaných pouze k problematice viru šarky švestky, jejichž tradice byla založena v naší republice. Tyto konference se postupně staly celoevropskou akcí, s účastí vědců z dalších kontinentů. Poslední konference, která se konala v září tohoto roku v Pule (Chorvatsko), již měla název “evropská”. V rámci Mezinárodní společnosti pro zahradnické vědy ISHS zároveň pracuje skupina pro šarku švestky.

Historie šíření viru
Šarka švestky, choroba, kterou tento virus způsobuje byla na švestkách poprvé popsána v Bulharsku v roce 1917. V Československu jsou první výskyty choroby tradovány z Chrudimska ve 40. létech minulého století, dokladovaná první vědecká pozorování šarky jsou z roku 1952 a byla publikována Prof. J.Smolákem a Ing. J.B.Novákem v roce 1956. Bulharští virologové však na Evropské mezinárodní konferenci o viru šarky švestky v Pule, Chorvatsko 2007 sdělili, že v odborné literatuře mají zprávu o příznacích šarky na plodech švestky, které byly pozorovány po první světové válce na trzích ovoce v Brně.
Virus šarky švestky se šířil z jihovýchodní Evropy na západ a sever kontinentu tak, že v nejzápadnějším cípu Evropy, v Portugalsku byl zjištěn v roce 1983. V některých státech byly první výskyty viru zjištěny včas, takže ohniska infekce mohla být úplně zlikvidována, např. ve Švýcarsku a Holandsku. Do Holandska však byla tato choroba nejméně dvakrát reimportována. V osmdesátých létech byla šarka prokázána i v severní Africe, v Malé Asii, a v devadesátých létech v Jižní Americe v Chile. Na přelomu 20. a 21. století byla tato virová infekce zjištěna v USA a Kanadě. Neověřené výskyty byly prezentovány v Indii a Číně. Šíření viru dále pokračuje, naposled byl prokázán v Argentině v minulém roce. Jediným světadílem, kde šarka nebyla dosud zjištěna je Austrálie a Nový Záland, především díky striktním karantenním opatřením při dovozu živých rostlin z jiných světadílů.

Hostitelský okruh viru a rozšíření na peckovinách
Není bez zajímavosti, že vedle geografického šíření viru šarky švestky probíhá a pokračuje i rozšiřování hostitelského okruhu viru. Šarka švestky byla poprvé popsána na švestkách, o čemž svědčí i název viru. Ve třicátých létech 20. století byl virus šarky švestky zjištěn v Jugoslávii i na stromech meruňky, v roce 1963 byl poprvé popsán v Maďarsku na broskvoni, v roce 1988 byl prokázán na višni v Moldávii a v devadesátých létech na třešni v Itálii. Pokud jde o další druhy rodu Prunus, vyskytuje se na myrobalánu a trnce, které slouží jako rezervoáry infekce. Dále byl tento škodlivý a expanzivní virus prokázán na řadě okrasných druhů rodu Prunus, které mohou být rovněž nezanedbatelným zdrojem infekce. Naproti tomu nebyl jako hostitel viru potvrzen ořešák vlašský, popsaný v devadesátých létech jako hostitel na Slovensku.
V České republice byl výskyt viru šarky švestky prokázán v přírodě i v ovocných sadech na všech druzích peckovin vyjma třešně a višně. Je široce rozšířen ve stromech švestky a myrobalánu i v některých výsadbách meruňky a broskvoně. Onemocnění peckovin šarkou je v současné době rozšířeno nejen v nížinách, ale i v podhůří a vyšších polohách, kde ještě před třiceti nebo čtyřiceti lety byly švestky zdravé. Slabší výskyt viru je pouze v jižních Čechách a na jižní Moravě.
V každém případě virus šarky švestky po druhé světové válce zdecimoval pěstování Švestky domácí v Československu. Tato velmi kvalitní odrůda vhodná pro sušení, kompotování, a zejména pro přípravu povidel a pálení slivovice byla poměrně významnou složkou potravy venkovského obyvatelstva. Zdravé plody švestky domácí byste dnes jen s obtížemi v Čechách i na Moravě hledali, zatímco nemocné divoce rostoucí, nebo staré neplodící stromy švestky podél silnic patří stále ještě k typickému obrazu české a moravské krajiny. Snad největší problémy působí šarka švestky domácím producentům slivovice a likérkám na Slovácku. Zatímco domácí maloproducenti slivovice používají dnes hlavně plody durancie, z nichž je slivovice rovněž kvalitní, nebo některé čačanské odrůdy švestky tolerantní k šarce, případně odrůdy se zvýšenou rezistencí jako je ´Stanley´, nebo ´Gabrovská´, hůře jsou na tom tradiční velkovýrobní podniky. Špičkovou kvalitu slivovice lze získat jen z plodů odrůd typu švestky domácí, přičemž zdravé a plodící výsadby této švestky dnes v České republice neexistují. Moravští výrobci proto dovážejí více než 90 % potřebné suroviny ze zahraničí, především z Rumunska. Tato země má rovněž dlouhou tradici pěstování švestek, a kromě toho tam bylo na šlechtitelské stanici Bystrita v podhůří Transylvánských Karpat vyšlechtěno několik velmi kvalitních odrůd typu švestky domácí. Šarka švestky se ovšem šíří i do rumunských Karpat. Doufejme, že intenzivní výzkum problém šarky vyřeší a zachrání jak kvalitu peckatého ovoce, tak kvalitu slivovice.

Příznaky choroby
Pěstitele peckovin, jak drobné, tak velkopěstitele a vlastníky sadů především zajímá, jak onemocnění šarkou na stromech poznají. Proto prezentuji podrobněji příznaky šarky na jednotlivých druzích peckovin, se kterými se český a moravský pěstitel může v praxi setkat. Zvláště upozorňuji na slabé příznaky, které může laik lehko přehlédnout.
Příznaky onemocnění šarkou se vyskytují na listech a plodech, výjimečně i na květech peckovin. Silné příznaky onemocnění jsou charakteristické pro náchylné, ale i tolerantní odrůdy, mírné příznaky se vyskytují na rostlinách odrůd se zvýšenou rezistencí k viru. V některých letech mohou mít slabé příznaky i odrůdy náchylné k šarce. Odborná i laická veřejnost je většinou obeznámena s příznaky šarky na plodech švestky, neštovičnými skvrnami podle kterých vznikl i vědecký název viru, Plum pox virus. Proto prezentujeme příznaky na plodech ostatních druhů peckovin, resp. myrobalánu, meruňky a broskvoně.
Na listech stromů švestky a dalších slivoní (mirabelky, renklódy) a myrobalánu infikovaných PPV můžeme pozorovat difuzní skvrny a kroužky, které jsou výrazné v procházejícím světle. Na listech náchylných odrůd infikovaných patogenními kmeny (PPV-M) mohou tyto kroužky a skvrny nekrotizovat. U odolnějších odrůd jsou difuzní skvrny na listech slabší až nezřetelné. Na dozrávajících plodech rostlin a odrůd se zvýšenou rezistencí je možno pozorovat rovněž difuzní skvrny a kroužky(obr. 1). Na plodech náchylných odrůd a rostlin jsou neštovičné skvrny doprovázené malformacemi (deformacemi) plodů (obr. 2). Plody, nebo část plodů se silnými příznaky předčasně dozrává a opadává v takové míře, že v době běžného zrání plodů na zdravých stromech jsou již nemocné stromy bez plodů. Na peckách a v dužnině nemocných plodů jsou červené skvrny.
Na listech stromů meruňky infikovaných PPV se koncem května objevují difuzní skvrny a kroužky, případně dubolistová mozaika. V případě náchylných odrůd tyto skvrny žloutnou a jsou výrazné až do konce vegetačního období. Na plodech stromů se zvýšenou rezistencí k viru se objevují nečetné mírné difuzní skvrny, případně kroužky (obr. 3), a to jen na malé části plodů. Na plodech odrůd meruňky silně náchylných k šarce se objevují intenzivní difuzní skvrny, deformace a malformace (obr. 4). Malformované plody mohou opadávat a v případě deštivého období v době zrání získávají nemocné plody blátivou konzistenci a jsou nepoživatelné. Na peckách plodů z nemocných stromů se vytvářejí tmavé kroužky.
Na listech stromů odrůd broskvoně se zvýšenou odolností k PPV jsou jen obtížně rozeznatelné příznaky. Mírné prosvětlení žilek se objevuje zpravidla jen na prvním listu rostoucího výhonu. Příznaky jsou pozorovatelné koncem května a počátkem června, později tyto listy opadávají a v červenci již nelze na listech zjistit žádné příznaky. Na listech náchylných odrůd broskvoně vzniká vedle žilkovitosti mozaika nebo dubolistová mozaika. Příznaky se vytvářejí na prvním až pátém, nejvýše šestém a sedmém listu rostoucího výhonu. Na dalších listech příznaky nevznikají. I v tomto případě listy s příznaky šarky v červnu žloutnou a opadávají. V červenci lze zjistit příznaky na malém počtu listů jen u nejnáchylnějších odrůd. V případě broskvoní jsme nezjistili žádnou odrůdu velmi rezistentní k šarce, ale pouze středně rezistentní odrůdy, kde je kvalita plodů jen minimálně ovlivněna. Mírné difuzní skvrny a kroužky (obr. 5) vznikají jen na 10 – 15 % plodů, většina plodů je bez příznaků. Naproti tomu na plodech velmi náchylných odrůd broskvoně vznikají intenzivně zbarvené skvrny a kroužky (obr. 6). Prakticky všechny plody mají příznaky, jsou bez chuti a u některých odrůd dochází i k malformacím plodů. Obdobně jako broskvoně reagují na infekci virem šarky nektarinky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *