Virus šarky švestky, vědecký název a zkratka Plum pox virus (PPV) je nejškodlivějším virem peckovin v České republice a patří k nejrozšířenějším a nejškodlivějším rostlinným virům. Svědčí o tom i rozsah výzkumu tohoto viru a choroby, kterou na peckovinách způsobuje. Nové výsledky výzkumu jsou pravidelně prezentovány na Středoevropských konferencích pořádaných pouze k problematice viru šarky švestky, jejichž tradice byla založena v naší republice. Tyto konference se postupně staly celoevropskou akcí, s účastí vědců z dalších kontinentů. Poslední konference, která se konala v září tohoto roku v Pule (Chorvatsko), již měla název “evropská”. V rámci Mezinárodní společnosti pro zahradnické vědy ISHS zároveň pracuje skupina pro šarku švestky.
Historie šíření viru
Šarka švestky, choroba, kterou tento virus způsobuje byla na švestkách poprvé popsána v Bulharsku v roce 1917. V Československu jsou první výskyty choroby tradovány z Chrudimska ve 40. létech minulého století, dokladovaná první vědecká pozorování šarky jsou z roku 1952 a byla publikována Prof. J.Smolákem a Ing. J.B.Novákem v roce 1956. Bulharští virologové však na Evropské mezinárodní konferenci o viru šarky švestky v Pule, Chorvatsko 2007 sdělili, že v odborné literatuře mají zprávu o příznacích šarky na plodech švestky, které byly pozorovány po první světové válce na trzích ovoce v Brně.
Virus šarky švestky se šířil z jihovýchodní Evropy na západ a sever kontinentu tak, že v nejzápadnějším cípu Evropy, v Portugalsku byl zjištěn v roce 1983. V některých státech byly první výskyty viru zjištěny včas, takže ohniska infekce mohla být úplně zlikvidována, např. ve Švýcarsku a Holandsku. Do Holandska však byla tato choroba nejméně dvakrát reimportována. V osmdesátých létech byla šarka prokázána i v severní Africe, v Malé Asii, a v devadesátých létech v Jižní Americe v Chile. Na přelomu 20. a 21. století byla tato virová infekce zjištěna v USA a Kanadě. Neověřené výskyty byly prezentovány v Indii a Číně. Šíření viru dále pokračuje, naposled byl prokázán v Argentině v minulém roce. Jediným světadílem, kde šarka nebyla dosud zjištěna je Austrálie a Nový Záland, především díky striktním karantenním opatřením při dovozu živých rostlin z jiných světadílů.
Hostitelský okruh viru a rozšíření na peckovinách
Není bez zajímavosti, že vedle geografického šíření viru šarky švestky probíhá a pokračuje i rozšiřování hostitelského okruhu viru. Šarka švestky byla poprvé popsána na švestkách, o čemž svědčí i název viru. Ve třicátých létech 20. století byl virus šarky švestky zjištěn v Jugoslávii i na stromech meruňky, v roce 1963 byl poprvé popsán v Maďarsku na broskvoni, v roce 1988 byl prokázán na višni v Moldávii a v devadesátých létech na třešni v Itálii. Pokud jde o další druhy rodu Prunus, vyskytuje se na myrobalánu a trnce, které slouží jako rezervoáry infekce. Dále byl tento škodlivý a expanzivní virus prokázán na řadě okrasných druhů rodu Prunus, které mohou být rovněž nezanedbatelným zdrojem infekce. Naproti tomu nebyl jako hostitel viru potvrzen ořešák vlašský, popsaný v devadesátých létech jako hostitel na Slovensku.
V České republice byl výskyt viru šarky švestky prokázán v přírodě i v ovocných sadech na všech druzích peckovin vyjma třešně a višně. Je široce rozšířen ve stromech švestky a myrobalánu i v některých výsadbách meruňky a broskvoně. Onemocnění peckovin šarkou je v současné době rozšířeno nejen v nížinách, ale i v podhůří a vyšších polohách, kde ještě před třiceti nebo čtyřiceti lety byly švestky zdravé. Slabší výskyt viru je pouze v jižních Čechách a na jižní Moravě.
V každém případě virus šarky švestky po druhé světové válce zdecimoval pěstování Švestky domácí v Československu. Tato velmi kvalitní odrůda vhodná pro sušení, kompotování, a zejména pro přípravu povidel a pálení slivovice byla poměrně významnou složkou potravy venkovského obyvatelstva. Zdravé plody švestky domácí byste dnes jen s obtížemi v Čechách i na Moravě hledali, zatímco nemocné divoce rostoucí, nebo staré neplodící stromy švestky podél silnic patří stále ještě k typickému obrazu české a moravské krajiny. Snad největší problémy působí šarka švestky domácím producentům slivovice a likérkám na Slovácku. Zatímco domácí maloproducenti slivovice používají dnes hlavně plody durancie, z nichž je slivovice rovněž kvalitní, nebo některé čačanské odrůdy švestky tolerantní k šarce, případně odrůdy se zvýšenou rezistencí jako je ´Stanley´, nebo ´Gabrovská´, hůře jsou na tom tradiční velkovýrobní podniky. Špičkovou kvalitu slivovice lze získat jen z plodů odrůd typu švestky domácí, přičemž zdravé a plodící výsadby této švestky dnes v České republice neexistují. Moravští výrobci proto dovážejí více než 90 % potřebné suroviny ze zahraničí, především z Rumunska. Tato země má rovněž dlouhou tradici pěstování švestek, a kromě toho tam bylo na šlechtitelské stanici Bystrita v podhůří Transylvánských Karpat vyšlechtěno několik velmi kvalitních odrůd typu švestky domácí. Šarka švestky se ovšem šíří i do rumunských Karpat. Doufejme, že intenzivní výzkum problém šarky vyřeší a zachrání jak kvalitu peckatého ovoce, tak kvalitu slivovice.
Příznaky choroby
Pěstitele peckovin, jak drobné, tak velkopěstitele a vlastníky sadů především zajímá, jak onemocnění šarkou na stromech poznají. Proto prezentuji podrobněji příznaky šarky na jednotlivých druzích peckovin, se kterými se český a moravský pěstitel může v praxi setkat. Zvláště upozorňuji na slabé příznaky, které může laik lehko přehlédnout.
Příznaky onemocnění šarkou se vyskytují na listech a plodech, výjimečně i na květech peckovin. Silné příznaky onemocnění jsou charakteristické pro náchylné, ale i tolerantní odrůdy, mírné příznaky se vyskytují na rostlinách odrůd se zvýšenou rezistencí k viru. V některých letech mohou mít slabé příznaky i odrůdy náchylné k šarce. Odborná i laická veřejnost je většinou obeznámena s příznaky šarky na plodech švestky, neštovičnými skvrnami podle kterých vznikl i vědecký název viru, Plum pox virus. Proto prezentujeme příznaky na plodech ostatních druhů peckovin, resp. myrobalánu, meruňky a broskvoně.
Na listech stromů švestky a dalších slivoní (mirabelky, renklódy) a myrobalánu infikovaných PPV můžeme pozorovat difuzní skvrny a kroužky, které jsou výrazné v procházejícím světle. Na listech náchylných odrůd infikovaných patogenními kmeny (PPV-M) mohou tyto kroužky a skvrny nekrotizovat. U odolnějších odrůd jsou difuzní skvrny na listech slabší až nezřetelné. Na dozrávajících plodech rostlin a odrůd se zvýšenou rezistencí je možno pozorovat rovněž difuzní skvrny a kroužky(obr. 1). Na plodech náchylných odrůd a rostlin jsou neštovičné skvrny doprovázené malformacemi (deformacemi) plodů (obr. 2). Plody, nebo část plodů se silnými příznaky předčasně dozrává a opadává v takové míře, že v době běžného zrání plodů na zdravých stromech jsou již nemocné stromy bez plodů. Na peckách a v dužnině nemocných plodů jsou červené skvrny.
Na listech stromů meruňky infikovaných PPV se koncem května objevují difuzní skvrny a kroužky, případně dubolistová mozaika. V případě náchylných odrůd tyto skvrny žloutnou a jsou výrazné až do konce vegetačního období. Na plodech stromů se zvýšenou rezistencí k viru se objevují nečetné mírné difuzní skvrny, případně kroužky (obr. 3), a to jen na malé části plodů. Na plodech odrůd meruňky silně náchylných k šarce se objevují intenzivní difuzní skvrny, deformace a malformace (obr. 4). Malformované plody mohou opadávat a v případě deštivého období v době zrání získávají nemocné plody blátivou konzistenci a jsou nepoživatelné. Na peckách plodů z nemocných stromů se vytvářejí tmavé kroužky.
Na listech stromů odrůd broskvoně se zvýšenou odolností k PPV jsou jen obtížně rozeznatelné příznaky. Mírné prosvětlení žilek se objevuje zpravidla jen na prvním listu rostoucího výhonu. Příznaky jsou pozorovatelné koncem května a počátkem června, později tyto listy opadávají a v červenci již nelze na listech zjistit žádné příznaky. Na listech náchylných odrůd broskvoně vzniká vedle žilkovitosti mozaika nebo dubolistová mozaika. Příznaky se vytvářejí na prvním až pátém, nejvýše šestém a sedmém listu rostoucího výhonu. Na dalších listech příznaky nevznikají. I v tomto případě listy s příznaky šarky v červnu žloutnou a opadávají. V červenci lze zjistit příznaky na malém počtu listů jen u nejnáchylnějších odrůd. V případě broskvoní jsme nezjistili žádnou odrůdu velmi rezistentní k šarce, ale pouze středně rezistentní odrůdy, kde je kvalita plodů jen minimálně ovlivněna. Mírné difuzní skvrny a kroužky (obr. 5) vznikají jen na 10 – 15 % plodů, většina plodů je bez příznaků. Naproti tomu na plodech velmi náchylných odrůd broskvoně vznikají intenzivně zbarvené skvrny a kroužky (obr. 6). Prakticky všechny plody mají příznaky, jsou bez chuti a u některých odrůd dochází i k malformacím plodů. Obdobně jako broskvoně reagují na infekci virem šarky nektarinky.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Je možné takto napadené švestky nebo slívy šárkou bez problémů konzumovat nebo je nutné zlikvidovat všechny plody??