Obsah minerálních prvků v evropských odrůdách dřínu obecného (Cornus mas L.)

Potravinářské využití plodů dřínu obecného (Cornus mas L.) má u nás dlouhou tradici. Přestože v současnosti patří toto ovoce mezi okrajové druhy, je možno zaznamenat zvyšování zájmu o kultivaci této plodiny. Je to dáno její nenáročností na prostředí a hodnotnými plody s vysokou antioxidační aktivitou a velmi vysokými obsahy minerálních prvků. Cílem našeho měření bylo stanovit vybrané minerální prvky u devíti ruských, ukrajinských, slovenských a rakouských odrůd. Nejvíce zastoupeným prvkem byl draslík. U všech sledovaných minerálních prvků byly zaznamenány v průměru dvojnásobná až trojnásobná množství obsahu ve srovnání s našimi běžnými druhy ovoce. Plody dřínů měly až desetinásobná množství železa a manganu než je uváděno u jablek.

Dříny patří do čeledi dřínovitých (Cornaceae). Existuje několik druhů, z nichž se dnes jako ovoce využívají plody dřínu obecného (Cornus mas L.). Podobně jako ostatní druhy dřínů je dřín obecný často pěstován i pro okrasné účely. Kvete brzy na jaře (u nás březen), ještě před olistěním, a působí stejně dekorativně jako zlatice. V době květu je i vhodnou medonosnou rostlinou pro včely. Zajímavostí je také možné využití tvrdého dřeva dřínů (Brindza a kol., 2007). Jako ovocná rostlina se dřín obecný pěstuje pro červené, výjimečně žluté plody, které jsou řazeny mezi peckové ovoce. Plody, které obsahují dvě semena, mají nejčastěji hmotnost 2–4 gramy. Tvarově jsou elipsovité nebo mírně hruškovité, 2–3 cm vysoké a 1–2 cm dlouhé (Dlouhá a kol., 1997).

Historie, rozšíření a využití dřínů
Ovocné plody dřínu jsou známy již od antiky. Ve starověkém Římě byla tato rostlina využívána v lidské výživě. Nicméně neexistují důkazy, že by se dříny záměrně pěstovaly. Stejně tak i ve středověku byly plody většinou získávány z volných sběrů z planě rostoucích rostlin. U nás je využívání dřínů jako potraviny dokázáno v Čechách již od 13. století a na Moravě dokonce již od 8. století. Od 15. století jsou již dříny uváděny jako pěstovaná ovocná plodina. Jejich obliba byla tak velká, že ještě dnes se můžeme setkat s vyobrazením dřínů na obecních znacích (například obec Dřínov na Kroměřížsku nebo obec Šumice na Uherskobrodsku). Postupně však byl dřín vytlačován jabloněmi, hrušněmi nebo švestkami a v současné době se u nás již ve větších výsadbách nepěstuje (Tetera, 2006).
Ve světě se dřín kultivuje jako ovocná plodina velkovýrobně v Turecku a střední Asii, kde tvoří jednu ze součástí trhu s ovocem. Právě oblasti Kavkazu jsou považovány za genetické centrum původu této rostliny. V Turecku roste dřín až ve výškách 1400 m n. m. a tato země také patří k nejvýznamnějším producentům plodů dřínu ve světě (Ercisli, 2004). V místních výsadbách a na menších plochách se můžeme s dřínem setkat téměř po celé Evropě. Zejména v Belgii, Francii, Německu, Rakousku a na Ukrajině má využívání ovocných plodů dřínu podobně dlouhou tradici jako u nás (Mamedov a Craker, 2004).

Význam plodů
V rámci Evropy včetně našich zemí vznikla celá řada odrůd, které mohou být perspektivním zdrojem pro potravinářský průmysl. Zde je třeba zmínit to, že plody jsou historicky využívány i v lidovém léčitelství pro vysoký obsah vitamínu C a uváděn je rovněž vysoký obsah minerálních látek (Tural a Koca, 2008). Nejnovější výzkumy zjistily u dřínů vysoký obsah fenolických sloučenin, které mají vliv na antioxidační aktivitu plodů. Konzumace dřínků tak může být i prevencí proti chorobám a může sloužit k posilování imunitního systému člověka (Rop a kol., 2010). Kromě výše zmíněných látek obsahují plody dřínů i vysoké množství kyselin a pektinů, které mají vliv na želírovací schopnosti. Dřín se tak logicky již po staletí využívá pro přípravu marmelád, rosolů a kompotů (Kopec a Balík, 2008). Při zpracování na potravinářské výrobky je většinou nutné přidávat dostatek cukru (Rop a Valášek, 2005). To platí i při výrobě sirupů a pálenek z dřínků. Samotná šťáva se získává špatně a většinou se za tímto účelem nechávají plody vyluhovat v teplé vodě (Rop a Hrabě, 2009).

Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 8/2010.

Text a foto Ing. Otakar Rop, Ph.D., Univerzita Tomáše Bati ve Zlíne

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *