Zní to neuvěřitelně, ale Ing. Edvard Polok, československý ovocnářský fenomén druhé poloviny minulého století, oslavil v plné fyzické síle a duševní svěžesti osmdesátku. Mezi starší a střední odbornou generací,
ale i mezi početnou rodinou zahrádkářů je to osobnost velmi dobře známá a uznávaná. Jen velmi krátkým ohlédnutím chci připomenout Edvardovo působení v ovocnářském oboru
Není možné se zde podrobněji seznámit s pestrým jubilantovým životopisem, nato by byla třeba velmi tlustá kniha.
Edvard Polok se narodil 16. srpna 1923 v obci Prostřední Suchá na Těšínsku. Ve svém rodišti také navštěvoval základní školu a po jejím ukončení nastoupil na gymnázium v nedaleké Orlové. V roce 1939 vypukla druhá světová válka, Těšínsko připadlo k Německu a po čtyřech letech studia mu bylo studium
na dlouhý čas přerušeno, protože české školy byly uzavřeny. V létech 1940 - 1942 pracoval na místní šachtě jako povrchový dělník. V roce 1942 byl Edvard povolán do německé armády. Sotva devatenáctiletý mladík nechápal, jak je možné, že ještě před nedávnem československý občan s polskou národností, (na tomto území žije část obyvatelstva polské národnosti) musel nyní obléknut uniformu německého wehrmachtu.
Po náročném výcviku byl odvelen do Francie, která již byla obsazena nacistickým Německem od roku 1940. Ve Francii setrval do roku 1944, kdy byl zajat Američany, kteří společně s anglickou armádou Francii osvobodili od německé okupace. Po demobilizaci odchází na vlastní žádost do již dříve osvobozené Itálie
a připojuje se k početným polským jednotkám, které se na italském území shromažďovaly v odboji. Po skončení války ještě trávil nějaký čas v Anglii a v květnu 1947 se vrací do svého rodiště. Pětileté nedobrovolné odloučení od domova bylo jako křest ohněm a jako by právě absolvoval Vysokou školu života.
Po návratu domů, šťastný, že se vrátil živ a zdráv, což se bohužel všem jemu podobným nepodařilo, pokračoval Edvard Polok ve studiu na gymnáziu, které v roce 1949 úspěšně ukončil složením maturitní zkoušky. Od útlého dětství měl velmi krásný vztah k přírodě, proto také hned po maturitě nastoupil na Všeobecnou vysokou zemědělskou školu v Těšíně. Brzy po nástupu však přechází studovat Vysokou školu zemědělskou Brno, zahradnický obor v Lednici na Moravě. V roce 1953 byl v Lednici na Moravě, jako jeden z prvních v zahradnickém oboru, slavnostně promován zahradnickým inženýrem. Z přednášených
předmětů mu natolik učarovalo ovocnictví, že se mu velmi intenzivně a úspěšně věnuje celý svůj život.
Již v diplomové práci na téma: Intenzivní jabloňové výsadby propagoval 2500 kusů jedinců na 1 hektar. V té době se zdál tento údaj odborné porotě jako utopie. Avšak budoucnost ukázala, že všechno je relativní a co se někomu jeví jako nemožné, jiný realizuje.
V roce 1953 nastupuje na umístěnku do Výzkumného ústavu ovocnářského v Holovousích, kde byl hodnocen jako mimořádně pilný výzkumník. Brzy však dochází k přesvědčení, že teorie se musí ověřit
v praxi, jinak zůstává jen teorií. Práce v Holovousích, byť velmi zajímavá, zdravě ctižádostivého Ing. Edvarda Poloka nemůže v žádném případě plně uspokojit. Po dohodě s tehdejším ředitelem ústavu Svatoplukem Brabcem, CSc. odchází v roce 1955 do rodného kraje. Nastoupil v sadech Životice, které tenkrát patřily Státnímu statku Bohumín, jako manuální pracovník. Sady v Životicích tvořily převážně vysokokmeny s více než 50 odrůdami, s výměrou přibližně 55 ha. Tedy již v té době velmi extenzivní výsadby.
Při své práci dál prováděl výzkumnou činnost na vlastní zahradě, kde vyzkoušel celou řadu jabloňových podnoží, kombinoval různé přemostění podnoží, silně vzrůstné narouboval méně vzrůstnými, zkoumal vliv výšky místa roubování odrůdy na podnoži s ohledem na vzrůst, plodnost atd.
Mezitím se propracoval na vedoucího sadů. Tehdejší ředitel statku, Emanuel Hlaváč, měl v plánu vysadit
20 ha nových intenzivních jabloňových sadů a tímto úkolem pověřil, koho jiného, než Ing. E. Poloka. V roce 1968 Ing. E. Polok navštívil Holandsko a tam se jen utvrdil o svých představách o intenzivních jabloňových plantážích. Začal nemilosrdně likvidovat přestárlé vysokokmeny, až mu to političtí činitelé měli za zlé. Koncem sedmdesátých a počátkem osmdesátých let začínal Ing. Polok v Životicích s novými jabloňovými výsadbami. První výsadbový materiál si pěstoval v sadech sám, ale zjistil, že tento způsob není ekonomický a proto si vybral vhodné dodavatele. Převážná část výpěstků byla na objednávku pěstována ve vyhlášené ovocné školce Mezice u Olomouce, kterou vedl vynikající školkař Vladimír Šincl a ten vypěstoval 1leté šlechtěnce na slabě vzrůstné podnoži M9, přesně podle požadavku Ing. E. Poloka. Menší část stromků pocházela z ovocných školek Opavy a Příboru.
Ing. Edvard Polok se stal v tehdejším Československu zakladatelem nové školy způsobu pěstování jabloní na plantáži ve tvaru, který se nazývá štíhlé vřeteno. Ani odrůdy nebyly vybrány náhodně. Byly to tehdy ’Golden Delicious’, ’James Grieve’, ’Mc Intosh’ a ’Idared’. V dalších letech ke jmenovaným přibyly ještě ’Jonagold’ a ’Rubín’. Samozřejmě vše stále na podnoži M 9 a zmíněné odrůdy byly roubovány nebo očkovány ve výšce 20 - 25 cm nad zení.
První výsadby byly vysázeny jako dvojřádky ve sponu 1,2 x 1,0 m s pracovní uličkou 4,0 m. Vysázený dvojřádek byl udržován jako herbicidní pás a pracovní uličky tvořil přísně udržovaný a pravidelně sekaný trávník. U každého stromku byla ocelová pozinkovaná půlcoulová trubka, která byla 2,60 vysoká, přičemž 0,60 m bylo zapuštěno v zemi.
Praxe však ukázala, že dvojřádkové výsadby nejsou nejlepší a tudíž se přistoupilo k jednořádkovému způsobu ve sponu 1, 0 m x 3,5 m (2 600 ks/ha), přičemž průměrný výnos z 1 ha činil více než 30 t, což bylo na tehdejší dobu vynikající. Plocha plantáží se ustálila na 70 ha, při průměrném počtu 40 pracovníků.
Postupně vedle výsadeb bylo budováno potřebné zázemí, jako sklady ovoce, garáže, dílny, sklad chemikálií, spalovna odpadů, zasedací a přednášková místnost atd. Při zrodu celého komplexu, který v tu dobu ještě nebyl ekonomicky soběstačný, přinášelo finanční prostředky pěstování jahod na výměře 13 ha a malin na výměře 7 ha. Zde je třeba také připomenout, že v sadech pracovala jako technička paní Olga Poloková, manželka vedoucího, která byla svému manželovi velkou oporou jednak v náročném zaměstnání, ale také
v rodině. Právě při sběru jahod dokázala své organizační schopnosti, které snad mají jen ženy, kdy denně řídi1a více než 500 brigádníků.
Veškerá používaná technologie v Životicích byla vymyšlena Ing. Polokem. Chemická ochrana a výživa byla velmi intenzivní, ale vždy prováděna s ohledem na životní prostředí. Byl upřednostňován pozdní letní řez, při sklizni bylo používáno česacích sáčků z folie. Ke skladování byly již tehdy používány velkoobjemové dřevěné bedny s obsahem 300 kg plodů. Také strojní zařízení, které se nás pro tyto účely nevyrábělo ani se k nám nedováželo, vymyslel Ing. Polok sám a také je se známými vyráběl, jako např. portálový traktor a řadu dalších potřebných zařízení. V té době bylo u nás mnoho vynikajících ovocnářů, kteří obhospodařovali mnohem větší plantáže, dosahovali rovněž výborných výsledků, ale jistě mi dají za pravdu, když tvrdím, že Éda Polok ze Životic byl výjimečný nejen proto, že začal jako první se štíhlými
vřeteny u nás, ale také pro jeho mimořádné pracovní nasazení, pro vzorný pořádek v sadech, který byl souměřitelný snad jen se sterilním Švýcarskem a celou řadu předností, které mu byly vlastní.
On měl svoji práci nadevše rád a dobry pocit z dobře vykonané práce, to byla ta největší odměna. Vždyť
byl zaměstnán jako řadový technickohospodářský pracovník, ve státním podniku.
V roce 1984 odchází 61letý Ing. Edvard Polok do starobního důchodu, který tráví, jak jinak, než pracovně
na jednohektarové zahradě u svého rodinného domku v Horní Suché u Havířova. Vedle výzkumné činnosti v oboru pěstování jabloní sleduje pozorně český, polský a německý odborný tisk (ovládá perfektně tři jazyky), aby měl přehled o všem novém, co se děje. Přemýšlí o zavedení kapénkové závlahy v sadech.
To ve svém působení v sadech Životice jaksi nestihl, asi proto, že nebyla tak velká sucha jako jsou v posledních létech a nebylo ji třeba. Sleduje intenzivně politické dění u nás i ve světě a protože má vrozené sociální cítění, není se vším, co se kolem nás děje, spokojený.
Milý Édo, za celou odbornou veřejnost, za všechny ty, kteří si váží Tvé práce a Tvých zásluh, za širokou řadu zahrádkářů, kterým jsi přednesl nespočet odborných přednášek, Ti přeji do dalších let mnoho zdraví
a ještě mnoho úspěchů v Tvé překrásné činnosti, která slouží nám všem.
