Choroby a škůdci vřesů a vřesovců

Vřesy (Calluna L.) a vřesovce (Erica L.) si díky své jednoduché, leč podmanivé kráse získaly široké využití v našich zahradách. Oba druhy vypadají nádherně na velkých plochách. Není-li však na založení vřesoviště dostatek místa, nevadí. Dokážou oživit i zcela malou předzahrádku nebo skalku. A co víc, hodí se i k výsadbě do nejrůznějších nádob a okenních truhlíků.

U těchto stálezelených keříkovitých rostlin bylo vyšlechtěno velmi mnoho rozličných odrůd. Šupinovité nebo jehlicovité olistění je nejčastěji tmavě nebo světle  zelené, výjimkou ale není ani zlatá, bronzová nebo stříbrná barva. Barvy květů jsou vždy  ve velmi jemných tónech. V rozpětí od bílé a růžové až po fialovou. Vřesy kvetou od konce léta do pozdního podzimu.  Vřesovce začínají kvést až v listopadu a kvetení může trvat až do května. Rostliny dávají přednost slunným místům, ale snesou i polostín. Při pěstování obou druhů pamatujme na to, že jsou to kyselomilné rostliny, čili  pH musí být nižší než 5. Během vegetace vřesy i vřesovce podle potřeby zaléváme a jednou za měsíc přihnojíme hnojivem na vřesovištní rostliny.  Ani v zimě by neměly vyschnout. Aby rostliny pravidelně kvetly, doporučuje se jejich pravidelný řez.  Neřezané keříky rychle stárnou, vyholují a starší dřevnaté části nejsou schopny obrazit. Řežeme vždy po odkvětu. Výhony vřesu tedy zkracujeme pozdě na podzim, vřesovce koncem jara. Mladé výhony zkracujeme přibližně o jednu třetinu. Vřesy, stejně jako vřesovce, napadá mnoho chorob. Závažné škody způsobují houby Phytophtora, Cylindrocladium, Glomerella a Botrytis. Významnějšími škůdci oba druhy netrpí.

 Choroby vřesů a vřesovců

Řízky a mladé rostliny vřesů a vřesovců mohou být ohroženy v nejranějších růstových fázích početnou skupinou půdních hub způsobujících padání mladých rostlin (Pythium ultimum, P. splendens, Fusarium avenaceum, F. culmorum). Infekce se projevuje černáním báze řízků a hnilobou kořenových vlásků. Na listech zakořenělých rostlin se mohou objevit hnědé skvrny. Infikované řízky nebo mladé rostliny odumírají. Onemocnění se obvykle objevuje po napíchání řízků v ohniscích. Zdrojem infekce mohou být napadené řízky, infikovaný substrát či závlahová voda. K infekci dochází především při velkém kolísání teploty a vysoké vlhkosti substrátu.  Preventivním opatřením je důkladná zálivka nebo postřik napíchaných řízků 0,25% přípravkem Previcur Energy. Nemocné rostliny je třeba průběžně odstraňovat. Zbylé zdravé rostliny ošetříme  0,25% přípravkem Polyversum (30–80 ml/vody/m²) nebo opakujeme ošetření přípravkem Previcur Energy. Původcem hniloby báze řízků může být také polyfágní půdní houba Rhizoctonia solani. Infekci prozrazují vodnaté tmavě hnědé skvrny na bázi zakořenělých řízků. Po vysazení rostlin do hrnků infekce pokračuje dál.   Napadeným rostlinám odumírá část kořenů a dochází k hnědnutí a částečnému odumření výhonů. Teprve za 1–2 roky od prvotního napadení nastává úhyn celého keříku. Nemocné rostliny je třeba průběžně odstraňovat. Zbylé zdravé rostliny ošetříme zálivkou 0,15% přípravkem Rovral Aquaflo (2–4 l/vody/m²). Napadení rizoktonií  výrazně snižuje pěstování rostlin v kyselejším substrátu (pH pod 4,5). Obávanou chorobou u obou druhů je fytoftorová hniloba (Phytophthora cinnamomi). První příznaky onemocnění se mohou objevit již při zakořeňování řízků na množárně. V místě nasazování kořínků dochází k hnilobě a nekróza se rychle šíří na listy, které hnědnou a odumírají.*

Text Ing. Antonín Köhler, foto Ing. Svatopluk Rychlý, SRS, Opava

Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 11/2013

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *