Bezkartáčkaté kosatce

Bezkartáčkaté kosatce jsou významné zahradní rostliny. Botanicky i zahradnicky se dělí do několika skupin – kosatce z okruhu Iris spuria, kosatce sibiřské, lousiánské, pacifické, stálezelené a „vodní“. Jejich kultura i použití se liší podle jednotlivých skupin.

Irises without beard are also important garden plants. Botanical and horticultural are divided into several groups – siberian, spuria, pacific coast, lousiana, evergreen and „water“. Their culture and use varies by individual groups.

V předcházejících dílech jsme se seznámili s kosatci, které mají na vnějších okvětních lístcích kartáčky. Významnou skupinou zahradních kosatců jsou ale též kosatce bez kartáčků. I tato skupina je velice různorodá a obsahuje řadu zahradnicky významných druhů.

Skupina kosatce žlutofialového (série Spuriae)
Oddenkaté kosatce, oddenky často dřevnatějí, v místě kde vyrůstají listy jsou prstencovitě ztloustlé. Oddenek obvykle zakončuje velký prostřední pupen a dva pupeny postranní. Listy jsou kožovité, při rozemnutí u některých druhů páchnou. Stonek je obvykle chudě větvený. Květy mají vnitřní okvětní lístky vzpřímené, vnější jsou přibližně stejně široké jako čnělka – vnější část, která čnělku přesahuje se oválně či srdcovitě rozšiřuje a ohýbá směrem dolu. Květy tak připomínají cibulové kosatce. Tobolka je na řezu trojúhelníkovitá, chlopně tobolky mají dvě výrazná žebra, která zobanovitě končí. Semena mají papírovité osemení.

Botanické druhy
Kosatec trávolistý (Iris graminea L.)
Vytrvalá, trsnatá bylina s krátkým oddenkem, 20 – 30 cm vysoká, s čárkovitými listy (v nekvetoucím stavu je snadno přehlédnutelná, zaměnitelná s travinami), které na zimu zatahují. Stonek je krátký (5–10 cm), na spodní straně nese jeden až dva listy, je jednokvětý či dvoukvětý. Květy výrazně voní po zralých meruňkách a jsou modrofialové s bílými žilkami. Tento kosatec kvete od května do června, plodem je tobolka. Roste na loukách a křovinatých stráních, ve Středomoří i na horských loukách ve střední a jižní Evropě od severovýchodního Španělska po Kavkaz a Krym.
Ačkoliv druh není příliš ozdobný, protože se květy schovávají mezi listy a jsou vidět pouze z boku trsu, jedná se o oblíbenou a v Evropě dlouho pěstovanou rostlinu. První záznam o pěstování je nejspíše z Cambridgeské botanické zahrady z roku 1733. U nás se s ním setkáme především na venkovských zahradách. V kultuře není náročný, vyhovují mu běžné zahradní podmínky – dostatek světla, živná zem. V době většího sucha jej zaléváme. Nejsou pěstovány žádné odrůdy a ani kříženci s jinými druhy kosatců.
V Karpatech roste var. pseudocyperus (syn. I. pseudocyperus), která je volněji trsnatá, má širší listy, které bývají obloukovitě prohnuté. Zbývající kosatce série Spuriae mají květní stonky stejně dlouhé či delší než listy.

Z botanických druhů, které měly význam pro vznik zahradních odrůd se setkáme s:
Kosatec východní (Iris orientalis Mill., syn.: I. ochroleuca)
Mohutná, až 1,5 m vysoká rostlina. Listy jsou vzpřímené, široké kolem 2,5 cm. Stonek nese redukované listy, listeny jsou bylinné. Květy jsou po dvou až čtyřech. Vnější okvětní lístky mají bílé s lehkým nádechem žluté s tmavě žlutou skvrnou, vnitřní téměř bílé. Tento kosatec roste roztroušeně v Turecku po město Kayseri, a na řeckých ostrovech a v severovýchodním Řecku. V Kašmíru roste podobný I. crocea, který má květy čistě žluté. Vnější okvětní lístky jsou užší než u I. xanthospuria.
I. monnieri (syn.: ‚Iris de Rhodes‘) je nejspíše hybrid mezi I. orientalis a I. xanthospuria pěstovaný v Turecku a na řeckých ostrovech. Listy jsou široké tři až čtyři centimetry, dlouhé přibližně jako stonek. Květy celé žluté (o něco světlejší než I. crocea), okvětní lístky nemají krepovaný okraj. Vnější okvětní lístky jsou na konci širší, okrouhlé.
Kosatec žlutěpochybný (Iris xanthospuria B.Mathew & T.Baytop, syn: Iris ´Turkey Yellow´)
Listy jsou široké asi 1,5 cm, kratší nebo stejně dlouhé jako stonek. Stonek dorůstá 50 – 100 cm, větví se jednou až dvakrát, a celkem nese dva až pět květů. Listeny jsou zelené s membránovitým okrajem. Květy tmavě žluté, vnější okvětní lístky s okrouhlým rozšíření na konci. Turecko v okolí Antalye. Chromozomy 2n=40.
Kosatec žlutofialový (Iris spuria L.)
Rostliny vysoké kolem 0,5 m či vyšší. Listy jsou široké kolem dvou centimetrů. Stonek je přibližně dlouhý jako listy a nese tři až čtyři květy. Listeny tenké, průsvitné. V rámci širokého areálu velice variabilní druh, který se rozpadá na několik poddruhů, které někteří autoři považují za samostatné druhy.
I. spuria spuria – menší, vysoký kolem 50 cm, květy světle modré; Evropa
I. spuria musulmanica – vysoký 90 cm, květy modré; Kavkaz
I. spuria halophila – vysoký až 100 cm, listy delší než stonek. Květy bílé a žluté; Rumunsko – Mongolsko a Čína
I. spuria carthaliniae – vysoký až 150 cm, stonek stejně dlouhý či mírně kratší než listy, květy modré; Kavkaz
Iris sintenisii Janka
Drobnější stálezelený kosatec dorůstající výšky 30 cm. Stonek je delší než 10 cm, stejně dlouhý nebo o něco kratší než listy, listeny kopinaté se zřetelným kýlem. Květy modré. Roste na Balkáně od jižního Rumunska, v jižní Itálii a Turecku.

Více informací a fotografií naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 9/2011.

Text a foto Ing. Markéta Končinská, RNDr. Pavel Sekerka, Mgr. Milan Blažek, Botanická zahrada a genofondové sbírky Chotobuz, Botanický ústav AV ČR, v. v. i., Průhonice

Článek byl odborně recenzován.

Článek vznikl v rámci řešení úkolu MZe ČR 20l39/2006 – 13020 Národní program
konzervace a využití genetických zdrojů rostlin a agrobiodiversity a výzkumného záměru AV0Z60050516.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *