Poučme se z moudrosti našich předků!
Někdy je dobré pozastavit a zamyslet se - třeba nad tímto příslovím. Potom zjistíme (a nejen v tomto případě), jak moudří byli naši předchůdci! Zplodit syna - to byl první předpoklad zachování a pokračování rodu, byl to zdroj pracovní síly v rodině a především to byla kontinuita v práci řemeslnické nebo na gruntu, ale také i na malém políčku. Statky se nedělily, přecházely na prvorozeného syna a tím se zajistila prosperita a soběstačnost hospodářství.
Vysaď strom – jak lépe vyjádřit díky za to, že nám byl seslán syn, korunován král nebo naopak panovník skonal, dlouhá válka konečně našla konce, zázračný pramen vydával léčivou vodu, na křižovatce cest byla postavena kaplička a vysazen strom jako směrovník, byl uzavřen důležitý sňatek, nebo prostě byl úrodný rok To vše vedlo naše předky k vysazení stromů, které se stávaly nedílnou součástí krajiny, jejich dominantami. Dnes je naší povinností se o ně starat a hýčkat je, protože to jsou poslové neopakovatelné historie a s jejich odchodem se kapitoly nezvratně uzavírají.
Tyto významné stromy, jejich skupiny a stromořadí jsou podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny vyhlašovány za památné stromy. Za památné stromy je možné prohlásit dřeviny, které vynikají růstem, věkem, jsou významné krajinné dominanty, zvlášť cenné introdukované dřeviny a v neposlední řadě dřeviny historicky cenné, které připomínají historické události nebo se k nim vážou různé pověsti a báje.
Památné stromy jsou evidovány v ústředním seznamu, který je základním zdrojem informací o těchto stromech, jejich umístění, o jejich biologických charakteristikách. V současné době je v ústředním seznamu vedeno přes 3700 položek - jednotlivých stromů, skupin a stromořadí. Celkem to představuje asi 14 000 stromů. V tomto souboru je možné rozlišit tři kategorie:
1. kategorie – nejstarší a historicky nejcennější stromy
2. kategorie – stromy středního stáří
3. kategorie – stromy nejmladší, které byly vysazeny při určité historické události (Stromy republiky…).
Ve fondu je zastoupeno přes 100 taxonů. Nejpočetnější skupinou jsou naše domácí dlouhověké dřeviny – Tilia cordata, Tilia platyphyllos, Quercus robur, Fraxinus excelsior, Taxus baccata. Listnatéstromy jsou zastoupeny 94 % oproti jehličnanům. Z cizokrajných dřevin je zajímavé zastoupení Platanus hispanica a Ginkgo biloba.
Památné stromy jsou dokladem po generace vychované a tradované úcty lidského rodu ke stromům, jsou živými svědky minulosti, jsou posly budoucích roků.
Podíváme-li se na seznam těchto stromů, rozvine se před námi řeka malebných názvů – nejsilnější panna – Tatrovická lípa (Tatrovice) měří v „pase“ 1650 cm. Při jaké příležitosti byly vysazeny Vejvodovy lípy (Tilia platyphyllos) z Pastvin, které mají obvod kmene1220 cm? Bzeneckou lípu známe spíše jako Bzeneckou lipku v tekutém stavu, ale její kmen je neměřitelný. Tak by bylo možné pokračovat dál: Žižkův dub, Tatobitská lípa, Husova lípa, Goethův dub, Ctiborův dub, Svatováclavský dub, Tománkova lípa – byla vysazena na počest narození, svatby nebo smrti? Oldřichův dub, Semtinská lípa, která neodolala nepřízni času, Bratrská lípa – co název to kus historie.
Tradice se nevytvářely jen v minulosti. Je dobře, že i v naší době si lidé při významných příležitostech vzpomenou na starou tradici a vysazují stromy - Stromy republiky v roce 1918 nebo v roce 1968. Tu, co vysadili moji rodiče nedaleko našeho bydliště, také již píše historii. Nejen, že nové stromy přinášejí pozitivní prvky do našeho životního prostředí, ale musí být rovnoměrně zastoupeny v kategoriích souboru. Stromy 3. kategorie musíme chránit, aby se jednou staly stromy druhé a prvé kategorie.
Myslím si, že rok 2001 je opravdu rokem převratným. Vládu přebírá nové tisíciletí, nastupuje nové století a my to vše přežili v poměrném klidu a míru. Není to dostatečný důvod, jak poděkovat matce přírodě a poklonit se jí tím, že vysadíme na vybraném místě strom? Nesmíme promarnit tuto jedinečnou příležitost. Jednou budou tyto stromy vyprávět o naší době a naši pra pra potomci nebudou chtít věřit, co vše se dělo.
Proto skupina nadšenců si vše toto připomněla a rozjela akci Tisíc stromů pro nové tisíciletí. Je dobré, že této myšlenky se chopily některé organizace a spolky (MZe ČR, VÚLHM, lesnické podniky, kancelář prezidenta republiky, MV, MŽP a další) v čele s „otcem“ myšlenky Dr. Václavem Větvičkou.
Výsadba prvého stromu se uskutečnila na Výstavišti Lysá nad Labem při příležitosti výstavy Natura Viva. Ve středu plochy mezi vstupní branou a hlavním vchodem stojí „panna ladná“ a musíme doufat, že během několika let se bude vypínat nad hlavami návštěvníku a na své cestě nepotká úředníka, který z vyšší moci rozkáže ji porazit ve věku 60 až 80 let, ve věku vhodném pro pilu. Symbolickou lopatu zeminy přihodil nejen ministr zemědělství, ale i představitelé lesnického, rybářského a včelařského společenství, majitel objektu vedle starosty, spolu s Dr. Václavem Větvičkou nebo předsedou Svazu zahrádkářů. Každý z nich sní o zemi krásné, plné pohody…
Nesmíme porušit kontinuitu památných stromů. Jednou by se mohlo stát, že již nebudou stromy ani první, ani druhé nebo třetí kategorie. Peníze na údržbu a ochranu – ty nebudou nikdy (podle administrativních pracovníků), ale nemohlo by se někde něco ušetřit? Dnes se již velmi těžce spočítá, kolik Žižkových dubů a Husových lip se nacházelo na našem území. Po mnohá století poskytovaly stín a útočiště nejen lidem zmořeným a unaveným, ale i ptákům a jiným živočichům.
Myslete na přírodu! Ona nemůže za to, že ji ničíme a devastujeme. Spojte se například s VÚKOZ Průhonice, kde je dostatečné množství geneticky zajímavého materiálu. I vy si můžete na návsi, u kapličky nebo někde v parku vysadit dceru či syna slavného otce – stromu, který si nese na bedrech nějaké to století. Jak krásné by bylo, kdyby jste mohli svým vnukům vyprávět o tom, jak tehdy, na přelomu století i vy jste měnili dějiny vašeho okolí.
P.S.
Moji rodiče se podíleli na vysazení Stromu republiky v roce 1968. Já sama jsem o něj několikrát bojovala, aby nepřišel k újmě. S nástupem našich dětí do školy jsme vysadili stromy ve školním objektu a v létě jsme vláčeli kbelíky vody, aby nezemřely žízní. Dnes jsou to jediné stromy v celém objektu. Mnoho jich bylo vysazeno, a vzápětí necitlivou rukou nebo nedbalou péčí zničeno. Dnes ukazuji vnukovi hrdě stromy a říkám mu, tenhle vysadil tvůj otec, tento strýc a tamten u cesty teta Jitka. Kéž i on by byl pokračovatelem a ochráncem životního prostředí.
