Bakteriální spála růžovitých rostlin (dále jen spála) je v celosvětovém měřítku jednou z ekonomicky nejdůležitějších chorob jádrovin. U hrušní a jabloní může infekce květů a plodů redukovat výnos běžného roku. Napadení letorostů, plodonošů a celých větví mívá za následek snížení výnosů v dalších letech po infekce. Pokud se nákaza rozšíří i do starších větví, kmene a kořenů, celé stromy v krátké době předčasně odumírají. Ve výjimečných případech mohou v průběhu jedné vegetace odumřít všechny stromy v sadu. Kromě jádrovin mohou být napadeny i další botanicky úzce příbuzné okrasné a divoce rostoucí dřeviny.
Dostupná ochranná opatření jsou velmi nákladná a ne vždy dostatečně účinná. Podle údajů z USA dosahují výdaje na ošetření ve spálových letech až 40 % z celkových výrobních nákladů. Proto představuje spála pro ovocnářství a školkařství jedno z největších pěstitelských rizik.V českých zemích máme se spálou relativně krátkou zkušenost získanou v posledních patnácti letech.
Cílem tohoto příspěvku je analyzovat patnáctiletou historii výskytu spály v českým zemích, posoudit jednak současnou epidemiologickou situaci, jednak účinnost dosud uplatňovaných ochranných opatření. Nutí nás k tomu rovněž okolnosti souvisejí s tím, že původce spály je karanténní organizmus. Vrcholí totiž přípravy ČR na vstup do Evropské unie (EU) spojené s povinností harmonizovat všechny naše právní normy a prováděcí metodiky na úseku fytokarantény s normami a metodikami platnými ve státech EU. Vybízí nás k tomu rovněž skutečnost, že v roce 2001 došlo u nás v severních Čechách poprvé k výskytu spály v několika intenzivních výsadbách jabloní v takovém stupni napadení, které ovocnáře silně zneklidnilo a vyvolalo obavy, zda jsme dostatečně připraveni předcházet epidemiím a udržet škodlivost patogena v ekonomicky únosných mezích.
Ze Severní Ameriky do Čech
Spála se původně vyskytovala v Severní Americe na takových rostlinách jako je hloh, jeřáb a jabloň planá (Malus silvestris). Nezpůsobovala těmto rostlinám pravděpodobně žádná vážnější poškození. Mohla být pro ně dokonce prospěšná tím, že plnila podobnou funkci jako průklest, který umožňuje zmlazení stromů. Kulturní druhy jabloní a hrušní přivezli na východní pobřeží Severní Ameriky až angličtí a francouzští kolonisté ve 20.–30. letech 17. století. Přibližně o sto let později se v sadech založených evropskými kolonisty začaly vyskytovat epidemie spály, které měly v některých letech pustošivý charakter. Zároveň s postupem osídlování Severní Ameriky od východního k západnímu pobřeží se rozšiřoval i areál výskytu spály. Začátkem 20. století přestal být původce spály endemitem omezeným ve svém geografickém rozšíření pouze na Severní Ameriku. V roce 1919 byla totiž spála zjištěna na Novém Zélandě, v roce 1957 v jihovýchodní Anglii, o devět let později na evropském kontinentě a v roce 1986 na území Prahy 4. Ze zemí sousedících s ČR nebyl dosud výskyt prokázán pouze na Slovensku.
Proč je spála obávanou chorobou?
Vysvětlení lze hledat zejména ve vlastnostech původce spály, které jsou předpokladem pro zdánlivě nenadálý vznik a rozvoj epidemií choroby a značnou škodlivost. Původcem spály je bičíkatá gramnegativní bakterie Erwinia amylovora, která se vyznačuje:
obrovskou rozmnožovací schopností (při 29 °C se může počet bakterií zdvojovat každých 75 minut);
značnou homogenitou populace, v níž se vyskytují pouze malé rozdíly ve virulenci, sérologii a morfologii kolonií, nikoliv však různé patovary a rasy (a to i přes široké spektrum hostitelských rostlin);
snadným přežíváním z jedné vegetace do druhé v pletivech dřevinných hostitelů;
schopností odolávat vysušení a jiným stresovým faktorům, a tím i způsobilostí delší dobu (několik týdnů až dva roky) přežívat v suchém bakteriálním slizu i mimo hostitelská pletiva;
několika způsoby šíření (reprodukčním materiálem, deštěm, vzdušnými proudy, hmyzem, ptactvem);
širokým hostitelským spektrem (zahrnujícím více než 174 druhů z 39 rodů, podčeledi jabloňovitých, čeledi růžovitých);
vícero možnostmi proniknutí dovnitř pletiv kteréhokoliv orgánu hostitelské rostliny (přirozenými otvory, přes bliznu a prašníky, v místech poranění);
bičíky na povrchu bakteriálních buněk, které jim umožňují aktivní chemotaktický pohyb ke zdrojům výživy přes přirozené otvory nebo v místech poranění;
krátkou inkubační dobou (trvající při optimálních podmínkách 3 dny).
Stojí za zmínku, že kromě druhu Erwinia amylovora existuje úzce příbuzný druh, E. amylovora f.sp. rubi, který způsobuje spálu u rostlin rodu Rubus (ostružiník maliník). V Koreji (a pravděpodobně i Japonsku) vyvolává spálu hrušní druh Erwinia pyrifolia.
Riziko pustošivých epidemií v ČR
Pro vznik epidemií spály jsou určujícími tyto faktory: rozloha a lokalizace území zamořeného patogenem determinující potenciální zdroje nákazy ; četnost a geografické rozmístění náchylných hostitelských rostlin a jejich denzita (tj. počet jedinců na plochu); vnější podmínky pro vznik a rozvoj epidemií spály; synchronizace vhodných povětrnostních faktorů s růstově vývojovou fází a stářím hostitelských rostlin, kdy jsou rostliny k infekci silně predisponovány a kdy jsou k dispozici dostatečné zdroje inokula tvořeného virulentní populací patogena.
Areál území ČR s výskytem spály a směry šíření nákazy
Lze předpokládat, že původce spály byl zavlečen do Čech dvěma způsoby: latentně infikovanými sazenicemi skalníku, které byly dovezeny ze zamořeného (!) území v okolí Drážďan (Sasko, Německo) a vysázeny v Praze 4, v okolí dnešního Kongresového centra u stanice metra Vyšehradská; přirozenou cestou šíření ve směru převládajících západních větrů ze zamořeného území v Sasku přes Krušné hory do severozápadních a středních Čech.
Výskyty spály evidované do roku 2000 jsou rozmístěny v pruhu širokém více než 100 km, který se táhne od podhůří Krušných hor přes Prahu až k hranicím Moravy. Zatím nelze jednoznačně objasnit, jakého původu jsou ohniska výskytu zjištěná na severní Moravě, tj. zda mají spojitost se šířením nákazy z území Čech, nebo z Polska.
Celková plocha území s výskytem spály zahrnuje přibližně 50 % území ČR. Hranice zamořeného území se každých 5 roků posouvá o 12 až 20 km navenek V zamořených oblastech narůstá počet evidovaných výskytů spály. Patogen nebyl doposud zjištěn v jižních Čechách a na jižní Moravě. Bereme-li v úvahu dosavadní rychlost, klimatické podmínky vhodné pro spálovou bakterii a hlavní směry přirozeného šíření nákazy, lze předpokládat, že na Moravě je nejvíce ohroženo území okolo povodí Moravy (Hornomoravský úval), Rosicko-Oslavanská pánev a v Čechách území poblíž soutoku Otavy s Vltavou.
Hostitelské rostliny
K hlavním hostitelům původce spály patří: hrušeň (Pyrus), jabloň (Malus), kdouloň (Cydonia), kdoulovec (Chaenomeles), bibas (Eryobotrya), mišpule (Mespilus), hloh (Crataegus), jeřáb (Sorbus) kromě druhu S. intermedia, skalník (Cotoneaster), hlohyně (Pyracantha), muchovník (Amelanchier), Photinia (syn. Stranwaesia).
Vnější podmínky pro vznik a rozvoj epidemie spály
Pro růst a množení patogena jsou příznivé teploty nad 18 °C (optimum při 24 - 29 °C) a vzdušná vlhkost nad 60 %. K šíření nákazy a pronikání patogena do rostliny napomáhají větrné deště a krupobití. Koncentrace spálových bakterií na povrchu hostitelských rostlin může být významně redukována přítomností antagonistické epifytické mikroflóry.
Predispozice hostitelských rostlin k infekci
Z faktorů ovlivnitelných člověkem, které významně ovlivňují riziko vzniku a rozsah epidemií spály na určitém území, je hladina rezistence hostitelských rostlin k spále. V tomto příspěvku pomineme problematiku rezistence a zmíníme se toliko o predispozici k infekci spálovými bakteriemi.
Genetická informace pro rezistenci nebo náchylnost je uložena ve všech orgánech a pletivech, ale její projev je závislý na růstově vývojové fázi a stáří rostlin. Náchylné hostitelské rostliny jsou nejsilněji predisponovány v době květu. Květy jsou nejčastěji infikovány přes bliznu a nektartody v květní číšce. Po květech jsou k infekci silně predisponovány letorosty (až do ukončení svého prodlužovacího růstu) a nezralé plody.
Spálou bývají ohroženy zejména později kvetoucí růžovité náchylné hostitelské dřeviny, jako jsou hlohy, skalníky a hlohyně. V našich klimatických podmínkách většinou unikají infekci květů hrušně a jabloně, neboť kvetou obyčejně v chladnější periodě, která není příznivá pro množení spálové bakterie. Potenciálně zranitelnější jsou později kvetoucí odrůdy jabloní a některé odrůdy hrušně s dispozicí k tvorbě tzv. sekundárních květů.
Ukazatelem zranitelnosti hostitelských rostlin pěstovaných v podmínkách ČR je počet hostitelských rostlin eradikovaných v letech 1986-2001 pro napadení původcem spály. Z celkového počtu asi 60 tisíc eradikovaných rostlin připadá (podle evidence Státní rostlinolékařské správy) více než 60 % na hlohy ve volné krajině, 30 % na hrušně, 8 % na jabloně a 2 % na jeřáby, skalníky, hlohyně aj.
Frekvence spálových roků
Spálovým rokem rozumíme vegetační období s nadprůměrným počtem potenciálních infekčních dnů, tj. dnů, kdy nastaly podmínky příznivé pro vznik infekce původcem spály, za předpokladu, že se patogen dostal do kontaktu s hostitelskými rostlinami. Z podkladů získaných z vybraných meteorologických stanic rozmístěných na území ČR bylo zjištěno, že v analyzovaném období 10 let (1986-1995) se potenciální spálové roky, tj. roky s výrazně nadprůměrným počtem potenciálních infekční dnů vyskytovaly 3x.
Doporučení pro regulaci výskytu a škodlivosti původce spály
I když se původce spály v průběhu let 1986 - 2001 rozšířil na přibližně polovinu území ČR, nebyl dosud jeho výskyt zaznamenán v jižních Čechách a na jižní Moravě, tedy v oblastech, z nichž pochází přibližně třetina objemu naší produkce jádrovin. Vzhledem k tomu, že přímá ochrana růžovitých rostlin proti původci spály je pracovně náročná a finančně nákladná, je třeba i nadále klást důraz na prevenci, tj. zejména na fytokaranténní opatření proti šíření nákazy a na pěstování odrůd a podnoží hostitelských rostlin s vyšší hladinou rezistence proti spálové bakterii. Jelikož se péčí Mze a Ovocnářské unie připravuje do tisku brožura obsahující soubor pěstitelských opatření proti spále v produkčních výsadbách jabloní v oblastech zamořených spálou, soustředíme se jen na doporučení týkající se různých variant fytokaranténních opatření navrhovaných Státní rostlinolékařskou správou a na stanovisko ke kritériím pro poskytování státní dotace na výsadbu ovocných sadů.
Fytokaranténa
1. Dokud nebude patogen rozšířen ve všech významných ovocnářských oblastech, doporučujeme pokračovat v diferencovaném přístupu při stanovení mimořádných rostlinolékařských opatření s cílem oddálit zamoření nových lokalit. Půjde-li o podezřelý či prokázaný výskyt patogena v dosud nezamořeném území, trvat např. i nadále na důsledné likvidaci infikovaných nebo z infekce podezřelých rostlin. Naproti tomu při výskytu choroby uvnitř zamořené oblasti používat k odstraňování zdrojů nákazy méně drastické postupy, jako je např. vyříznutí spálových lézí, odstranění infikovaných částí rostliny a jen výjimečně likvidaci celých rostlin.
2. V okolí ovocných a okrasných školek s rizikovými hostitelskými rostlinami zavést režim nárazníkové zóny ve vzdálenosti 4 km od školky.
Nebude-li v okolí určité školy zaveden režim nárazníkové zóny, nemělo by být umožněno uvádět výpěstky do oběhu bez jakýchkoliv omezení, pokud se v posledních dvou ukončených vegetačních obdobích v místě vypěstování a v jeho okolí v okruhu 5 km zjistily příznaky spály na hostitelských rostlinách. V takových případech by výpěstky neměly být uvolněny do oběhu ani tenkrát, když byly napadené rostliny zlikvidovány. Je třeba brát v úvahu, že spálové bakterie mohou po dlouhou přežívat jako rezidentské bakterie v zdánlivě zdravých pletivech. Tyto endofytické bakterie mohou dát podnět k propuknutí epidemie v nových výsadbách.
3. V regionu jižní Morava vyhlásit chráněnou zónu a navazující oddělující zónu širokou 10 km.
Státní dotační politika
1. Při poskytování státní podpory na výsadbu ovocných sadů jádrovin zařadit mezi kritéria
tyto požadavky:
k výsadbě použít odrůdy a podnože, které nepatří mezi velmi náchylné k původci spály;
ve vzdálenosti 500 m od hranice sadu odstranit a likvidovat buď všechny stromy a keře hlohu, případně dalších velmi náchylných hostitelů, nebo alespoň stromy a keře s příznaky spály nebo podezřelé z napadení spálou.
2. Podporovat testování odrůd a podnoží na rezistenci k původci spály (E. amylovora).
Závěr
Původce spály růžovitých rostlin (Erwinia amylovora) se na přibližně polovině území stává v ČR trvalou součástí mezoekosystému (krajiny, sadů jádrovin). Patogen musí zůstat pod kontrolou. Nelze jej eradikovat (úplně vymýtit), lze jen oddálit dobu, kdy se rozšíří do všech zbývajících dosud nezamořených oblastí s výskytem hostitelských rostlin. Není rozumné vzdát se možností zpomalit šíření nákazy zdůvodněnými karanténními opatřeními. Aby škody způsobované spálou byly v budoucnu co nejnižší a efektivnost ochranných opatření co nejúčinnější, je nezbytné koordinované úsilí všech zainteresovaných složek: pěstitelů, školkařů a jejich svazů, Ministerstva zemědělství a Státní rostlinolékařské správy, šlechtitelů a výzkumníků, samosprávy a občanů.
