Závlahová voda – kritéria kvality a uhličitanová tvrdost

Znalost kvality závlahové vody a kapacitní vydatnosti vodního zdroje je ve školkařských a zahradnických podnicích, které jsou orientované na pěstování rostlin v nádobách, nutností. Zdrojem závlahové vody bývá voda z akumulačních nádrží na vodních tocích, voda čerpaná přímo z tekoucích povrchových vod, nebo voda z vrtů.

Stanovení chemických vlastností závlahové vody slouží k posouzení její vhodnosti, dále jejího potenciálního vlivu na chemické vlastnosti pěstebních substrátů, především na hodnotu pH, případně k návrhu její úpravy.

Kritéria kvality závlahové vody

Z jakostních parametrů zálivkové vody ovlivňuje nejvíce přípravu hnojivých roztoků a chemické vlastnosti substrátů v průběhu pěstování obsah hydrogenuhličitanů (hodnota uhličitanové tvrdosti), hodnota pH a hodnota elektrické vodivosti (EC), která charakterizuje obsah rozpustných solí ve vodě. Tyto parametry by měly být u závlahové vody průběžně sledovány. Uhličitanovou tvrdost lze ve školkařském podniku kontrolovat rychlotestem (např. AQUAMERC), hodnoty pH a EC přenosným kombinovaný pH metrem s konduktometrem. Voda s vyšším obsahem hydrogenuhličitanů může nepříznivě zvyšovat hodnotu pH substrátu a tím snižovat přijatelnost fosforu a většiny stopových prvků.

Způsoby udávání uhličitanové tvrdosti

Tvrdost vody je definována jako obsah solí kationtů s větším oxidačním stupněm (mocenstvím) než 1, především vápníku a hořčíku. Dříve se tvrdost vody měřila v tzv. německých stupních (°N, °dH). Podle současných norem se vyjadřuje jako suma vápníku a hořčíku v mmol/l.

Rozeznáváme tvrdost uhličitanovou (karbonátovou), která je tvořená hydrogenuhličitany vápenatými a hořečnatými, a tvrdost trvalou (nekarbonátovou), která je tvořená jiným typy solí, především sírany, dále chloridy a dusičnany. Vzhledem k převládajícímu obsahu síranů, se někdy označuje jako tvrdost síranová.

Celková tvrdost je součet karbonátové a nekarbonátové tvrdosti. Hydrogenuhličitany vápenaté a hořečnaté jsou soli za normálních podmínek ve vodě velmi dobře rozpustné, ale v důsledku změny rovnováhy mezi oxidem uhličitým a hydrogenuhličitany, např. při zahřívání, se mohou snadno změnit na nerozpustné uhličitany. Uhličitanová tvrdost vody bývá označována také jako alkalita, která je dána obsahem všech zásaditě reagujících látek, tj. nejen hydrogenuhličitany vápenatými a hořečnatými, ale i sodnými.

Celý text článku naleznete v tištěné a elektronické verzi časopisu Zahradnictví 5/2025

Příspěvek byl vypracován s institucionální podporou (VUK-IP-00027073).

Text a foto: Ing. Martin Dubský, Ph.D., Výzkumný ústav pro krajinu, v. v. i., Průhonice

Úvodní foto:  Sbírkový tropický skleník Výstaviště Flora Olomouc – snížení uhličitanové tvrdosti závlahové vody o 10 °N – aplikace 0,32 ml kyseliny dusičné 53% /L, dodá se cca. 50 mg N/l vody