07.03.2005 | 06:03
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Zakrslý šeřík - trpasličí

Všeobecně se v pěstitelské veřejnosti pokládají šeříky spíše za velké a často nezvladatelné keře. Vyplývá to ze skutečnosti, že se ponechávají po celou dobu jejich většinou dlouhého života bez udržovacího řezu a na nevhodné podnoži – semenáči.

Na této ve školce dosud používané podnoži se často stává, že vysazený naštěpovaný šeřík každoročním podrůstáním šeříkovým semenáčem, původní odrůda postupně zaniká, keř zplaní a stane se příliš velký a nevzhledný.

Za posledních 40 – 50 let intenzivní práce předních šlechtitelů především v USA a Kanadě jsou uváděny do pěstování nové hybridy šeříků menších tvarů. Jsou to většinou mnohonásobní kříženci mezi druhy, případně vznikají selekcí uvnitř botanických druhů. Z této hybridizace se také objevují šeříky nižšího a kompaktnějšího vzrůstu.
K nejznámějšímu druhu zakrsle rostoucího šeříku neodmyslitelně patří Syringa meyeri SCHNEID. a z něho vyselektovaný kultivar ’Palibin’. Zakrsle rostoucí šeřík Syringa meyeri ’Palibin’ (Meyerův šeřík) byl v jedné době chybně uváděný jako S. palibiana, a od roku 1960 tento nesprávný název se už neobjevuje. Protože S. meyeri ’Palibin’ patří k dosud nejmenším šeříkům, proto se někdy označuje jako šeřík trpasličí. Tento šeřík byl poprvé objeven botanikem F. M. Meyerem jako pěstovaná rostlina v zahradách ve Fengtai v provincii Henan v Číně. Meyerův šeřík nebyl nikdy nalezen jako planě rostoucí botanický druh. Botanik S. D. McKelvey se domnívá, že S. meyeri není původní botanický druh, ale že vznikl selekcí jako jiná forma ze Syringa pubescens, kterému se morfologicky nejvíce podobá. Jiní botanici považují alespoň v současné době S. meyeri za samostatný druh.
Tento pomalu rostoucí šeřík dorůstá výšky 120 cm, někdy o něco výše, a je v našich podmínkách zcela mrazuvzdorný. Keře jsou hustě ovětvené, kompaktního vzrůstu, zpočátku kulovitého tvaru v pozdních letech široce rozložité. Jednoleté výhony poněkud ochmýřené, listy malé, vejčitě zakulacené, sytě zelené, lesklé, čepel je plošně i po okrajích typicky zvlněná a poněkud kožovitá. Žilkování na listech je souběžné s okraji a zdá se být charakteristické a jasně rozlišuje S. meyeri od ostatních příbuzných šeříků. Rostliny jsou bohatě obsazené květními latami, které jsou kolem 8 cm dlouhé. Jednotlivé květy mají úzkou trubkovitou korunu 15 mm dlouhou, zakončenou čtyřmi kopinatými do stran rozmístěnými korunními lístky s konci mírně přizvednutými. Na jaře jsou keře šeříku obsypány drobnými latami jednoduchých květů s temně purpurovými poupaty, které rozkvétají do levandulově růžové barvy s modrým nádechem. Je velice vhodný pro malý vzrůst do menších okrasných zahrad, atriových zahrádek, do větších alpin, na nízké živé plůtky i pro pěstování v nádobách jako bonsai. Kvete podobně jako Syringa microphylla a to hlavně na jaře koncem dubna nebo počátkem května a za příznivého počasí se může znovu objevit květenství ve zmenšené míře i v pozdním létě. Je to rozkošný šeřík a pohled na bohaté květenství upoutá každého a vyvolává radost a potěšení. Keře nepotřebují řez a pokud se provádí, jedná se o zcela výjimečný jemný zásah, většinou až po několika letech.
Stanoviště volíme slunné, případně polostinné, půdu lehčí i těžší, ale propustnou, dostatečně živnou s dostatkem vláhy a vápníku. Za pravidelné hnojení kompostem, případně rozleželým hnojem se šeřík odmění pěkným olistěním, novými přírůstky a bohatším květenstvím. Na jaře a koncem léta můžeme ještě přihnojit některým kombinovaným hnojivem typu NPK nebo např. Cereritem.
Je to nejsnáze množitelný šeřík bylinnými řízky a to v červnu. Pokud se S. meyeri objeví v některé okrasné školce, potom se zpravidla jedná o pravokořenné rostliny. Sazenice pěstované od zakořenění v kontejnerech měli bychom vyžadovat rostliny dostatečně silné a to dvou- až tříleté, dvakrát přesazované s dobrým kořenovým balem. Nejsilnější keře šeříku s dobrými kořeny lze získat z volné půdy jako rostliny balové, dodávané v textilních plachetkách.
Meyerův šeřík se velmi dobře dá roubovat tzv. v ruce na podnože Ligustrum vulgare - ptačí zob a to od prosince do února. Srůst roubů s podnoži je dokonalý a ujmutí je téměř stoprocentní. Vypěstováním pravokořenného šeříku je možné docílit pohřížením jednoletých případně dvouletých výhonů do půdy.
V březnu zahrnuté výhony v dobré humózní půdě s přídavkem rašeliny a písku a po celou dobu dostatečně zavlažované zpravidla do listopadu zakoření, nejpozději v následujícím roce. Syringa meyeri byl použit pro křížení z kterého vznikl krásný interspecifický tribrid nazvaný ´Josée´. Je to kříženec mezi (S. patula x S. microphylla) x S. meyeri. Keř je větší a vyšší oproti S. meyeri a nejvíce se podobá vzrůstem i květenstvím šeříku malolistému (S. microphylla). Je jemného vzhledu se sytě růžovými poupaty, květy jednoduché, lilákovité barvy, trubkovité, čtyřcípé a příjemně vonné. Laty jsou řídké, delší než u S. meyeri a s bohatším květenstvím.

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down