Zahradní odpočívadla – významný architektonický prvek

Způsob využívání zahradního prostoru prodělal v posledních desetiletích podstatnou změnu. Od původně hospodářského využívání, kdy zahrada sloužila hlavně pro pěstování ovoce a zeleniny, případně chování drobného zvířectva, se její poslání změnilo na prostor, kde má hlavní prioritu funkce okrasná a rekreační.

Zahrada se stává rozšířeným obytným prostorem, slouží k trávení volného času, uspokojování různých zálib, k zábavě, hrám a klidovému odpočinku. Pro kvalitní odpočinek v zahradě a její obytnost ale nestačí jen pouhé pohodlí a účelnost. Uspořádání musí být ve všech detailech v harmonickém souladu s obecně platnými estetickými zákonitostmi, které jsou běžně respektovány v jiných oblastech umění. Je potřeba zdůraznit, že zahradní architektura je jedinečným uměleckým oborem, v němž se ve vzájemné syntéze spojuje biologie s uměním a technickými prvky. Na způsob a kvalitu trávení volného času má zásadní vliv uspořádání zahrady. Řešení musí především respektovat prostorové napojení na obydlí. S tím bezprostředně souvisí její kompoziční skladba. V historických zahradách tvořila budova, obyčejně vila nebo zámek, důstojnou zahradní dominantu. Ostatní biologické a architektonické prvky nacházely uplatnění podle kompoziční skladby zahrady a také potřeb majitele. Obdobně je tomu i v současné zahradě. Prioritní funkci hrají výsadby stromů, keřů a květin. Architektonické a technické prvky umocňují její obytnou hodnotu, vnáší do ní důležitý vertikální rozměr, pomáhají vytvářet prostorové iluze a zakrývat nežádoucí pohledy.*

Texta foto

Ing. Drahoslav Šonský, CSc.,

zahradní a krajinářský architekt

Celý článek najdete v časopise Zahradnictví č. 12/2018.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *