Villa Medicea della Petraia patří mezi objekty UNESCO ve Florencii. Nejen jako technická rarita a umělecká památka stojí za návštěvu. Významnou roli sehrála coby sídlo Viktora Emanuela II., „Otce vlasti“ a „Sjednotitele Itálie“.
Právě při jednání v tomto domě dokázal spojit panovníky chudých bezvýznamných knížectví obývaných pověrčivými analfabety, sužovaných útoky revolucionářů a spoutaných vlivem Vatikánu. Dokázal nemožné a položil základy prosperující, vzdělané zemi. Spojil obyvatele ve stát, který mohl opět zamířit mezi velmoci. Doložené úpravy zahrady a parku jsou příkladem dobových preferencí. Ty novodobější jsou spojeny s českou stopou.
První záznamy o Villa la Petraia pochází z roku 1362. Nejvýznamnější byla úprava v době, kdy ji vlastnil kardinál a pozdější velkovévoda Ferdinando I. Dramatické terasy zcela proměnily pohled na dům. Geometrická obezděná zahrada na slunném kamenitém svahu, s výrazně symetrickými prvky byla nově rozdělena na tři terasy. Na první byly citrusy a sad menších ovocných dřevin. Druhá, nejužší, nazývaná Piano del vivaio byla ozdobena geometrickými záhony s léčivými bylinami a patrně i květinovými záhony. Vila v tomto období sloužila jako bydliště, nikoliv jako slavnostní a reprezentační budova. Záhony s bylinami lze ale vysvětlit i jinak.
Během renezance dochází k rozvoji botaniky a cílenějšího používání rostlin při léčbě chorob. Kardinál Ferdinando se velmi zajímal o botaniku a zahradnictví. Zahrady Villa Petraia si tedy můžeme věrohodně představovat s mnoha neobvyklými rostlinami, zejména exotickými léčivými druhy. Výraznými prvky byly schodiště a bazén.
Prostřední terasa je na stranách zakončena budovami, do kterých se na zimu odnášely nádoby s citrusy. Ty zdobily především horní dvě terasy. Na třetí, nejspodnější terase, byly pomocí živých plotů z dubů rodu Quercus ilex, upravených jako loubí, vymezeny kulaté plochy. Na zatravněných částech kruhových ploch byly vysázeny ovocné stromy. Podle některých popisů šlo o citrusy. Bbordury na spodní terase, ale zřejmě také na okrajích záhonů na obou dalších terasách, tvořil Buxus sempervirens. Citrusy byly také vedeny a tvarovány na trelážích jako palmeta na zdech. Nepřehlédnutelná oválně vedená loubí, která tvořila dominantu, byla nejspíše pokryta révou vinnou. Takovou úpravu z 16. století, včetně velké vodní nádrže se dvěma schodišti na stranách, zachycuje i na svém obrazu Giusto Utens. Připusťme však, že Utensovy obrazy realitu upravují, jsou spíše stylizovaně popisné než realistické. Pokud na obraze tedy vidíme sady s uniformními čtyřmetrovými stromy, nemuselo to nezbytně nutně zcela odpovídat realitě. O autorství rozsáhlých úprav zahrady se tvrdí, že stavební práce měly být prováděny pod vedením Bernarda Buontalentiho a Davida Fortiniho.
Text a foto: Ing. Miroslav Sedláček, Brno
Fotografie byly pořízeny v Giardino della Villa Medicea della Petraia ve Florencii se svolením správy areálu. Reprodukce nebo rozmnožování fotografií jakýmikoliv prostředky se zakazuje.
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 04/2024*
