Vytrvalost cibulnatých a hlíznatých rostlin v trvalkových výsadbách

V letech 2008–2023 bylo vyhodnoceno celkem 119 druhů a odrůd okrasných cibulnatých a hlíznatých rostlin použitých ve smíšených trvalkových výsadbách v Dendrologické zahradě v Průhonicích. Ze sebraných dat lze pozorovat, že většina testovaných druhů zpravidla postupně slábne. Pouze tři z nich se nedokázaly udržet ve výsadbě po více než tři roky od výsadby. U některých druhů lze ale naopak pozorovat zvyšování počtu kvetoucích rostlin. Velká část vyzkoušených cibulovin se ukázala jako dlouhověká a perspektivní pro použití ve smíšených trvalkových záhonech.

Cibulnaté a hlíznaté rostliny jsou atraktivní a nedílnou součástí trvalkových záhonů. Tyto rostliny jsou už od rané historie velmi oblíbené a mnohé jsou v kultuře velice dlouho. Asi pro nás nejvýznamnější jsou časně kvetoucí druhy, které kvetou dříve než většina trvalek a prodlužují tak vizuální atraktivitu záhonů až o dva měsíce. Do trvalkových výsadeb sice můžeme průběžně cibuloviny doplňovat, ale je to finančně i časově náročné a může dojít k poškození již stávajících výsadeb. Nehledě na narušování vrstvy mulče, která postupně těmito zásahy může ztratit svou funkčnost. Ideální tedy je, stejně jako u výběru trvalek, najít správný druh na správné místo. I mezi cibulnatými a hlíznatými rostlinami lze najít celou řadu druhů, které nejen že na stanovišti vydrží desítky let, ale dokonce se i samy ochotně množí a zvětšují tak v dalších letech svůj účinek. V současné době je nabídka druhů a odrůd cibulovin velice široká. Nicméně, údaje o jejich dlouhověkosti však nejsou příliš časté, nebo se objevují pouze u omezeného spektra druhů. Případně se jedná o údaje z jiných klimatických a půdních podmínek, nejčastěji se objevují údaje z písčitých půd oceánického klimatu Nizozemí, které je zapotřebí v našich podmínkách ověřit. Používání cibulnatých a hlíznatých rostlin pro zplanění, tj. výsadby zejména do trávníku či podrostů má velmi dlouhou historii. Prvním velkým propagátorem v 19. století byl již William Robinson (1870), který používal velká množství zejména drobných druhů. Mnozí na jeho práci navázali (např. Lloyd 2004 aj.). Dlouhověkým cibulnatým a hlíznatým rostlinám (a trvalkám) se např. věnuje Köhlein (2009). V rámci ČR se o využití cibulovin (a dalších rostlin) pro zplanění zabývá také hrabě Silva-Tarouca (Tarouca, Schneider 1922) a další (Tyller 1990, Opatrná 2007, Kiesenbauer 2006). Ve všech případech se však jednalo o výsadby v parcích a zahradách v různých podmínkách a téměř vždy mimo trvalkový záhon. Dlouhověkostí cibulnatých a hlíznatých rostlin v trvalkových záhonech se soustavně věnovalo pouze málo autorů. Mezi ty nejvýznamnější patří práce C. Schmidta (2003), věnujícímu se širokému spektru druhů a odrůd, naopak pouze tulipány se zabýval Reif (2009) a okrasnými česneky, cibulovinami a hlíznatými rostlinami na střešních zahradách C. Pacalaj (2003, 2014). Z prostředí ČR byly publikovány výsledky z vyhodnocení chování cibulnatých a hlíznatých rostlin autorem tohoto příspěvku v roce 2015 (ze slunných záhonů, na které tento článek navazuje a dále výsledky rozvádí) a v roce 2022 ze stinných a polostinných výsadeb. Velmi cenné jsou také zkušenosti z praxe, z běžných městských provozů, např. ze Strakonic (Brůžek 2023).

Celý text článku včetně přehledné tabulky s výsledky květushopných cibulovin ve smíšených trvalkových výsadbách po letech od výsadby naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 1/2024.

Text a foto Ing. Adam Baroš, VÚKOZ v. v. i., Průhonice

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down