17.09.2021 | 04:09
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Výskyt merlíku trpasličího v České republice

Merlík trpasličí (Dysphania pumilio) patří mezi neofyty. Původní domovinou je Tasmánie a západní Austrálie. V České republice je znám již z konce 19. století, kdy byl zavlečen dovozem surové ovčí vlny.

Původním areálem rozšíření je západ Austrálie a Tasmánie. Primárně v původních oblastech patří mezi běžně se vyskytující plevele v suchých vnitrozemských i vlhkých přímořských oblastech. Častý je na rumištích a u periodicky vysychajících vodních toků a nádrží. Na zemědělské půdě je hojný především na pastvinách a na orné půdě především jako plevel strnišť.  Charakteristický je jeho výskyt také na víceúčelových pozemcích poblíž hospodářských usedlostí.

Druhotně se rozšířil do Evropy a Asie, kde se vyskytuje od Velké Británie a Pyrenejského poloostrova přes Střední Evropu a celé Rusko až po Dálný východ. Zdomácněl také v Severní a Jižní Americe, ve střední a jižní Africe, na Novém Zélandu i na mnoha Tichomořských ostrovech. V České republice byl zaznamenán, jako jeden z prvních v Evropě, již v roce 1890 v  Nosislavy v okrese Brno-venkov.

Popis rostliny

Merlík trpasličí patří mezi pozdně jarní plevele. Povrch rostliny je pokryt bílými článkovitými chlupy (které vytvářejí dojmem ojínění) a žlázkami s lepivým sekretem. Při rozemnutí jsou rostliny aromatické.

Na stanovištích můžeme nalézt rostliny merlíku trpasličího ve dvou formách. První forma se vyznačuje sklopenými stonky a téměř kruhovými listy, 3–8 mm dlouhými, s mělkými zaoblenými laloky nebo téměř bez laloků. Druhý typ se vyznačuje vztyčenými, statnějšími, hodně rozvětvenými stonky a vejčitými až podlouhlými listy s délkou 5–20 mm, s tupými špičatými laloky, které jsou poměrně hluboce vykrojené.

Květenství je klubko velké asi 5 mm, s 5 až 10 květy na kratičkých stopkách, vyrůstajících z paždí listů. Oboupohlavné květy jsou čtyř- až pětičetné se zelenkavým okvětím, s lístky na bázi srostlými a na vrcholu špičatými. V květu bývá jedna až pět tyčinek, blizny jsou dvě. Květy jsou větrosnubné.

Semena jsou asi 0,5 mm velká, lesklá, tmavohnědé barvy, která dozrávají koncem září a vysemeňují se postupně až do jara. Merlík trpasličí se rozmnožuje pouze semeny (generativní cestou), z nichž převážná část vzchází dalším rokem na jaře a zbytek vzchází pozvolně z půdní banky. Jako pozdně jarní plevel potřebuje ke svému vzcházení vyšší teploty. Semena si udržují dobrou klíčivost i pět let. Nažky dozrávají obvykle na rostlinách vzešlých od konce dubna do poloviny červnu, na kterých do příchodu zimy stačí semena plně dozrát. Rostliny vzešlé později se vyznačují malou generativní reprodukční schopností. Proto výskyt tohoto druhu v chladnějších lokalitách je pouze přechodný.

Stanoviště

Merlík trpasličí v podmínkách České republiky preferuje lehké písčité půdy. Méně častý je na půdách těžších s vyšším obsahem jílovitých částic. V České republice se vyskytuje především v intravilánech měst i uvnitř průmyslových oblastí. Časté jsou nálezy podél komunikací a na železnici v nejteplejších oblastech státu. Na zemědělské půdě se vyskytuje sice ojediněle, ale stále častěji. Objevuje se v zeleninách a na vinicích.  Časté jsou nálezy na aluviálních naplaveninách řek, kde zdomácněl a stal se zde přirozenou součástí vegetace.

Ve světě je tento druh především zdomácnělý, na místech svého výskytu pravidelný.  Často je hojný na překladištích obilnin, jako jsou výkladová mola, železniční překladiště poblíž sýpek nebo na haldách hlušiny, skládkách ornice apod., odkud uniká na zemědělskou půdu.  Známé je jeho rozšíření na březích řeky Šelde v oblasti Antverp v Belgii. Od r. 2001 je běžný v nepoužívaných průmyslových areálech antverpských přístavů. Také např. v 70. letech minulého století byl v Belgii častým plevelem na polích s chřestem. V Srbsku bývá zastoupen na úhorech a strništích. Ve Španělsku často zapleveluje porosty víceletých leguminóz pěstovaných na orné půdě.

Význam

V místech svého původního výskytu se jedná o významný plevel, který zapleveluje jak ornou půdu, tak trvalé travní porosty, především pastviny. Na pastvinách při významném rozšíření může být toxický (kyanogenní) pro ovce a způsobovat až silnou otravu končící rychlou smrtí zvířete, především v období sucha při nedostatku jiné potravy. Při silném zaplevelení orné půdy díky svému alelopatickému působení může omezovat zakládání porostů v následující sezóně.

Velká generativní reprodukční schopnost a nenáročnost na půdní podmínky umožnila tomuto druhu zdomácnět v teplých oblastech České republiky. I přes to, že nárůst lokalit s tímto druhem je pouze pozvolný, dlouhodobý, v chladnějších oblastech přechodný, můžeme i přes to v tomto druhu nalézt určitý potenciál méně významného plevele. Prozatím se ale jedná o konkurenčně slabý druh, který se stal neškodnou součástí naši flóry.

Ing. Jan Štrobach, Ph.D., doc. Ing. Jan Mikulka, CSc.

Autor fotografií: Jan Štrobach

Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i.*

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down