Zatímco tropické lesy budou podle předpovědi v budoucnu více sužovat požáry a větrné bouře, v severských lesích naopak může oheň a vítr hrát menší roli než dnes, větší vliv však budou mít škůdci a choroby. To je jeden ze závěrů studie vědců a vědkyň z Botanického ústavu AV ČR, kteří vytvořili mapy současných i budoucích příčin narušení lesa. Díky mapám bude možné lépe předpovídat změny v lesích po celém světě.
Lesy jsou neustále narušovány požáry, větrem, škůdci a chorobami či sesuvy půdy. Tato narušení (disturbance) mají zásadní vliv na koloběh uhlíku, druhovou bohatost lesů a zásoby vody. S probíhající klimatickou změnou se navíc mění frekvence výskytu i intenzita různých typů disturbancí. Znalost všech příčin a souvislostí má přitom velký význam pro vytváření strategií zmírňujících dopady klimatických změn a adaptaci na ně.
„Dosud nebylo ve světovém měřítku popsáno, jakou roli hrají jednotlivé typy disturbancí v různých částech světa, poznatky byly spíš útržkovité, založené převážně na krátkodobých pozorováních na malém území. My jsme si dali za cíl dílčí informace shromáždit a identifikovat různé kombinace klimatu, prostředí a charakteristiky lesa určující jaký typ disturbance se bude v různých částech světa vyskytovat,“ říká Jan Altman, hlavní autor studie z Botanického ústavu AV ČR. Na základě dat ze všech kontinentů a biomů, která získali studiem výsledků několika set prací publikovaných v minulosti, sestavili vědci mapu rizika jednotlivých typů disturbancí. Zahrnutím klimatických předpovědí pak modelovali jejich budoucí posun v globálním měřítku, ale i na menších úrovních kontinentů a jednotlivých zemí. Pracovali přitom se dvěma scénáři oteplování planety – o 2 °C a 4 °C.
„Naše výsledky ukazují rychlost posunu disturbancí v podmínkách klimatických změn a poskytují všem expertům, kteří se podílí na vytváření strategií ke zmírnění odumírání lesů vlivem měnícího se klimatu, standardizovaná data s vysokým rozlišením,“ doplňuje Pavel Fibich, spoluautor studie z Botanického ústavu AV ČR. Při vytváření map vědci pracovali zejména se záznamy z letokruhů stromů. Ty jsou jediným zdrojem, který poskytuje současně relativně dlouhou délku záznamu (staletí až tisíciletí) a velmi vysoké časoprostorové rozlišení. Data z letokruhů tak představují přesný nástroj pro detekci historických disturbančních režimů.
Zdroj: AV ČR*
