Úprava pracovní doby a práva zaměstnance

Podle zákoníku práce je to zaměstnavatel, komu přísluší rozvrhnout pracovní dobu. Zpravidla se tak děje rozdělením pracovní doby do pětidenního pracovního týdne se směnami v maximální délce 12 hodin. Zaměstnavatel je přitom omezen zákonem pouze v tom smyslu, že musí zohlednit vliv pracovní doby na bezpečnost práce a ochranu zdraví zaměstnanců (např. práce, při nichž je nutná dobrá viditelnost, by pokud možno neměly být vykonávány po setmění).

Jelikož může pracovní doba v jednotlivých obdobích vykazovat určité odchylky s ohledem na provozní podmínky a ekonomickou situaci zaměstnavatele, má zaměstnavatel právo sestavovat aktuální týdenní rozvrhy pracovní doby. Na ty se však (stejně jako na změny pracovní doby) vztahuje oznamovací povinnost vůči zaměstnancům, kterou je nutné splnit s předstihem dvou týdnů, ledaže se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodne na jiné době oznámení. Smyslem této oznamovací povinnosti je umožnit zaměstnancům, a to především těm, co do zaměstnání dojíždějí, uspořádat si své osobní a rodinné záležitosti s ohledem na pracovní dobu.

Text

JUDr. Kristýna Opletalová,

Mgr. Tomáš Liškutín,

AK Tomáše Liškutína

 

Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 8/2018.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *