26.03.2022 | 12:03
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Trvalky a trávy krátkostébelných prérií a polopouští Severní Ameriky – II. díl

Druhý díl miniseriálu bude věnován výsadbě, která bezprostředně navazuje na plochu polopouštní expozice v botanické zahradě v Troji. Jde o relativně mladý porost založený na jaře roku 2019 tak, aby se výsledný efekt v ideálním případě blížil podobě krátko- až středněstébelné prérie.

Byly zde tedy vybrány druhy právě z těchto, stále spíše sušších oblastí, Severní Ameriky. Rostliny byly sázeny z kontejnerů o velikosti 8 x 8 cm. Celou plochu výsadby tvoří velmi hrubý, kamenitý substrát, víceméně spíše směs kompostu (ovšem s velkým obsahem písku a štěrku) a kamenité suti frakce zhruba 0–32 mm. Jde tedy o plochu dobře drenážovanou, kde nedochází k dlouhodobé stagnaci půdní vláhy, ale současně málokdy zcela kompletně vysychá. Jde rovněž o plochu, která se během vegetace vůbec nezavlažuje. Rostliny byly zalévány pouze po výsadbě, do doby, kdy došlo k jejich spolehlivému zakořenění.

Aby byl vytvořen dojem souvislého prérijního porostu, tvoří jeho základ zejména suchomilné trávy. Ty rostou zhruba na 60 až 70 % celé plochy. Byly zde použity především Bouteloua gracilis, B. curtipendula, Muhlenbergia reverchonii (selekce Undaunted), M. capillaris a Eragrostis spectabilis. Vtroušeně pak také, ale jen v menším množství, Stipa tenuissima. Z trav nakvétá nejčasněji (už v červnu) B. gracilis. Během července se pak přidává B. curtipendula. Okrasný efekt obou druhů ale trvá dlouho do podzimu. Obě muhlenbergie i Eragrostis spectabilis nakvétají až ve druhé polovině léta a jejich plný okrasný efekt přichází téměř až s nástupem podzimu, kdy celé výsadbě dominuje narůžovělá barva jejich velmi hustých květenství. Tento efekt pak ukončuje obvykle až příchod zimy a první větší nadílka sněhu.

Z velkých skupin trav pak ostrůvkovitě vystupují prérijní trvalky. Nejčasněji, již v květnu a během června nakvétá česnek Allium cernuum. Od druhé poloviny června a během července pak výsadbě dominují kvetoucí třapatkovky jako Echinacea paradoxa, E. tennesseensis a E. pallida. Tedy druhy s kůlovitými kořeny, které dobře zvládají sušší stanoviště. Z méně známých hvězdnicovitých bylin během léta žlutě nakvétá také Grindelia lanceolata. V nezapojených plochách a na okrajích se také samovýsevem udržuje sluncovka kalifornská (Eschscholzia californica), která tvoří i přechod do polopouštní expozice a okrajových částí prérie. V první polovině léta rovněž nakvétají skupiny dračíku Penstemon digitalis, mátovců (Pycnanthemum tenuifolium a P. incanum) a Ratibida columnifera.*

Text a foto Ing. Petr Hanzelka, Ph.D., kurátor sbírek trvalek a okrasných trav, Botanická zahrada hl. m. Prahy

Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 3/2022.

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down