
V lužních lesích v chráněné krajinné oblasti Soutok se podle tamní správy prohlubuje sucho. V krajině jsou patrné vyschlé tůně, rozpraskaná půda a povadlá vegetace. Vážnější než jedno suché léto jsou však podle ochranářů dlouhodobé změny vodního režimu, které mohou ohrozit budoucnost celého lužního ekosystému.
Lužní krajina je na vodě existenčně závislá. V minulosti vytvářely její pestrou mozaiku lokalit, od mokřadů a tůní přes vlhké nivní louky až po sušší vyvýšeniny, především záplavy a proměnlivá hladina podzemní vody. Přirozenou dynamiku rozlivů však omezily historické regulace řek, hráze a výstavba vodních nádrží. Přirozené rozlivy byly do určité míry nahrazeny řízeným povodňováním, které ale podle správy CHKO není dostatečné. Situaci navíc zhoršuje klimatická změna, která přináší vyšší teploty a delší období sucha. Voda tak z krajiny rychleji mizí, hladina podzemní vody klesá a některá stanoviště zůstávají bez dostatečného přísunu vody po delší dobu.
Dlouhodobý nedostatek vody se výrazně projevuje především na dřevinách. Stromy ztrácejí vitalitu, mají menší přírůstky a hůře odolávají chorobám a škůdcům.
„Strom oslabený suchem se zkrátka nedokáže bránit. Přicházíme tak o jilmy, jasany, ubývá starodubů, které vyrůstaly za jiných úrovní podzemní vody a jejich kořenový systém na ni již nemusí dosáhnout, přibývá babyky nebo invazních druhů,“ upozorňuje správa CHKO Soutok. Vysychání mění také vegetaci na loukách a v podrostu. Vlhkomilné druhy ustupují a prosazují se rostliny, které lépe snášejí sušší podmínky. Podle ochránců tak dochází k posunu od původních vlhkomilných nivních společenstev ke společenstvům středně vlhkých až sušších stanovišť. Výsledkem je úbytek původní druhové rozmanitosti. Nedostatek vody komplikuje situaci také hospodářům. Sucho snižuje produkci sena a pokud po první seči nepřijdou dostatečné srážky, druhá seč travních porostů je výrazně slabší, případně se porost nevytvoří vůbec. To se následně promítá i do péče o druhově bohaté louky, jejichž zachování je na pravidelném hospodaření závislé.
Soutok Moravy a Dyje leží v teplé panonské oblasti, a je proto přirozeně vystaven vyšším teplotám a vodnímu stresu. Klimatická změna však tento tlak podle správy CHKO dále zesiluje. Budoucnost lužních lesů a nivních luk proto nebude záviset pouze na množství srážek během roku. Zásadní bude především to, zda se voda bude moci na jaře pravidelně vracet do nivy a jak dlouho se v krajině dokáže udržet.
Zdroj: ČTK