Založením trvalkového záhonu nic nekončí, ale naopak začíná. Víme všichni. Přesto, ale možná právě proto, je potřeba si to stále dokola opakovat a vzdělávat se. Samozřejmě, že nejčastěji o této problematice je potřeba hovořit s investory a majiteli, kteří jsou právě ti, kteří o profesionální zahradničině ví jen málo, ale zároveň o výsledku mohou rozhodnout nejvíce.
Všichni žijeme ve svých zajetých schématech a o to více, čím věcem rozumíme méně. Proto je již od počátku jakéhokoliv vzniku záhonu nutno mluvit i o potřebě jeho náležité následné péče. Nejsilnějším a často jediným srozumitelným argumentem pro laiky jsou peníze. Finanční nároky na péči o výsadby lze poměrně přesně spočítat na základě zkušenosti a správně nastavených pracovních operací. A tak jako u mnoha jiných profesí, jsou zkušení a zodpovědní lidé nedostatkové zboží. Personalistice se ale tento článek věnovat nebude. Zaměříme se na pracovní operace. Kvalitní a správně nastavená péče je mnohdy přímo úměrná životnosti celého záhonu. A je nutno říct, že potřeby trvalkového rabata se diametrálně liší od potřeb záhonu středomořských či prérijních druhů. Často se totiž zaměňuje fyziologické optimum s optimem ekologickým. V překladu do praxe to znamená, že není potřeba či spíš není vhodné všechny rostliny neustále zalévat a přihnojovat, aby dosáhli co největší velikosti a mohutnosti. U řady druhů ze suchých stanovišť (ekologické optimum) tím dosáhneme překotného růstu, rozklesávání, slabší pletiva, větší možnost výskytu houbových chorob a celkově jiného habitu. Nehledě na to, že příliš zálivky i živin podpoří v růstu hlavně semennou zásobu plevelů ukrytou v každé půdě. A tím samozřejmě narůstá nutnost častějšího pletí.
Potlačení přirozené sukcese
Všechny zásahy, které jako zahradníci děláme, jsou v podstatě o potlačení přirozené sukcese. Čím blíže jsme počáteční fázi (otevřená, prázdná plocha v černém úhoru), tím více energie na to musíme vynaložit. Proto strávíme mnohem více času péčí o letničkové záhony než o volně rostoucí živý plot. Každý taxon má své nároky, dynamiku, přirozené chování, které když respektujeme a využíváme, tak si usnadňujeme práci. Na druhou stranu naše představy „jak by to mělo vypadat“ a snaha o neměnnost kompozice velmi často péči o výsadby navyšují. Není ale cestou rezignovat na krásu a design, ale neustále balancovat a snažit se najít rovnováhu. Divočina na zahradě a v záhonech není zárukou snadné péče. Stačí si jen vzpomenout na své začátky a uvědomit si, jak se měnil i náš vkus a vnímání a někdy možná nelpět na dokonalosti.*
Text a foto: Ing. Adam Baroš, VÚKOZ, v. v. i., Průhonice
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 10/2024.
