Rulandské modré je velmi starou odrůdou révy vinné. V oblasti Burgundska se pravděpodobně pěstovala již v 6. století. Z Francie se potom Rulandské modré rozšiřovalo dále po Evropě. Tato modrá moštová odrůda je velmi vhodná pro severní oblasti pěstování révy vinné. Odrůda se pěstuje v Čechách i na Moravě na celkové ploše přibližně 720 ha.
Vrchol mladého letorostu je bělavě zelený. Mladé lístky jsou ochlupené, hnědavé. List je malý až středně velký. List je mělce trojlaločnatý až pětilaločnatý. Řapíkový výkrojek je otevřený s velmi úzkým průsvitem. Hrozen je malý až střední. Nejčastěji je jeho tvar válcovitý. U některých klonů jsou hrozny větší a u základu třapiny více rozvětvené. Uspořádání bobulí v hroznech je obvykle husté. Bobule je malá kulatá, u některých klonů lehce oválná. Barva slupky je tmavomodrá, voskovitě ojíněná. Dužnina je šťavnatá. Jednoleté dřevo je tmavohnědé, v uzlech s fialovým odstínem.
Pěstitelské vlastnosti
Rulandské modré má vysoké požadavky na polohu. Nejvhodnější jsou svahovité pozemky s velmi dobrou expozicí ke slunečnímu záření. Není vhodná do horších svahovitých a rovinatých poloh. Vysoké kvality vína se dosahuje především ve vynikajících „terroir“. Kvalitní terroir by mělo zabezpečovat velmi kvalitní antokyaninovou a fenolickou zralost. Odrůda je velmi dobrým příkladem „velkých vín“ z „vynikajících terroir“. Nesnáší půdy vlhké ani příliš suché. Je vhodná do vápenatých, záhřevných půd. Vhodné jsou půdy štěrkovité s příměsí hlinitých částic nebo půdy kamenito – štěrkovité a kamenito – písčité. V těžkých půdách dobře plodí, ale má nízkou intenzitu barvy.Rulandské modré dozrává nejčastěji v průběhu měsíce října. Slunečné a teplé podzimní počasí velmi pozitivně působí na zralost hroznů. Odolnost k zimním mrazům je střední. Vzhledem k dřívějšímu rašení může být poškozena jarními mrazy. Odrůda má střední až nižší odolnost k plísni révy a padlí révy. Zejména ochrana hroznů před padlím révy je velmi významná. Husté hrozny bývají silně napadené šedou hnilobou, a ostatními hnilobami. Pozornost ochraně proti hnilobám je třeba věnovat již od kvetení, protože hrozny mohou být velmi často napadány od třapiny a jsou hnilobou prakticky celé zničené. Další možností je klonová selekce na zvýšení odolnosti k hnilobám.
Odrůda je středně odolná k suchu. Velmi dobře snáší vyšší obsah vápníku v půdě. Doporučované zatížení pro tuto odrůdu je 6–10 oček na m2. Volba zatížení závisí velmi významně na kvalitě lokality a pěstovaném klonu. Nové klonové materiály z Německa mají vyšší plodnost i větší hrozny a vyžadují proto nižší zatížení. Je zde vhodné volit 4–6 oček na m2. Vhodným pěstitelským tvarem je vedení s řezem na tažně s nižším kmínkem (60 cm), který pozitivně působí na kvalitu vyzrálosti hroznů. Tažeň bývá obvykle vodorovně tvarovaný nebo ohnutý do mírného oblouku. Vhodné jsou podnože SO 4, která urychluje zrání hroznů a Teleki 5 C. Lze ji štěpovat i na bujně rostoucí podnože Kober 5 BB a Kober 125 AA. Ve většině případů postačuje regulace násady s využitím zimního řezu. Regulace násady hroznů v průběhu vegetačního období může být významná zejména u klonového materiálu s vysokou násadou hroznů nebo v ročnících s méně příznivými podmínkami pro kvalitní vyzrálost hroznů. U Rulandského modrého má velký význam odlistění zóny hroznů. Odlistění u této odrůdy je třeba především chápat jako možnost nepřímého boje proti rozšíření padlí a hnilob. Kvalitní oslunění velmi pozitivně působí na obsah antokyaninových barviv ve slupce a na fenolickou zralost semen.
Rulandské modré je jednou z mála modrých odrůd, která poměrně pravidelně dosahuje v kvalitních lokalitách dobré fenolické zralosti. Semena bývají vybarvena až do černé barvy a mají většinou neutrální až slabě nasládlou chuť. Rovněž slupka dosahuje velmi kvalitní fenolické zralosti, kdy nejsou patrné hořké a trpké tóny. Základem kvality je vysoká cukernatost jako předpoklad vyššího obsahu alkoholu v budoucím víně a fenolická zralost hroznů ve smyslu antokyaninové a taninové zralosti.
Klonová variabilita
Současná klonová selekce u révy vinné se ubírá několika hlavními směry. Rozhodující pro kvalitu klonů je vzájemný vztah mezi výnosem, cukernatostí, obsahem kyselin, hodnotou pH, obsahem a složením aromatických a fenolických látek. Každý klon představuje odlišné parametry, včetně aromatického charakteru klonu nebo i obsahu antokyanů a struktury tříslovin. Velmi často se proto může stát, že jestliže je výsadba tvořená pouze jedním klonem, nepodaří se získat víno, které by bylo komplexním představitelem dané odrůdy. Tato skutečnost je proto velmi nebezpečná. Hrozny ve vinici mohou být kvalitně vyzrálé po stránce cukrů, kyselin a hodnoty pH, ale ve vůni a chuti nepředstavují požadovaný typ vína. Není tudíž vhodné vysazovat do výsadby pouze jeden klon. Ideální pro pěstitele je vždy směs více klonů. Každý klon je možné charakterizovat po stránce výnosové, kvalitativních parametrů a senzorických vlastností vína. Na základě takto získaných poznatků je vhodné vybrat danou kombinaci klonů. Ideální je kombinace alespoň 3 klonů ve výsadbě. Je však vhodné je vysazovat do samostatných bloků, protože každý klon může mít i jiné nároky na ošetřování. Některý může vyžadovat intenzivnější zelené práce, jiný naopak intenzivní ochranu proti hnilobám. Ideálním příkladem jsou klony Rulandského modrého – Pinot noir.
U Rulandského modrého se ubírá klonová selekce směrem zvýšení odolnosti hroznů proti šedé hnilobě hroznů révy. Zejména klonová selekce v Německu vytvořila několik typů klonů, které disponují vyšší odolností k hnilobám. Někdy je to však na úkor typu vína Rulandského modrého, kdy se zejména v barvě, vůni a chuti odchylují od Rulandského modrého na které je zvyklý spotřebitel. Na tomto případě je možné ukázat obrovský význam kombinace klonů v jedné výsadbě.
Typickým představitelem klasických klonů Rulandského modrého jsou francouzské a moravské. V České republice jsou registrované klony ze ŠSV v Polešovicích s označením PO–20 a PO–22. Francouzských je velké množství a informace o nich je možné získat na www.entav.com nebo v katalogu francouzských klonů. Nejznámější jsou francouzské s označením 115, 112, 113, 777, 667. Všechny mají společné hustý hrozen s velmi hustě uspořádanými bobulemi. Takové hrozny jsou potom citlivé na napadení šedou hnilobou. Na druhé straně jsou typickým představitelem odrůdy Rulandské modré – Pinot noir. Vína jsou cihlové barvy. Aroma vína je výrazně ovocné s tóny sladkovišní, švestek a jemným podtónem lesního ovoce. Chuť a aroma je doplněna příjemnou kořenitostí. Právě kvůli charakteru vína by měl být v každé výsadbě Rulandského modrého zastoupený alespoň jeden kompaktní klon.
Prvním typem klonů s vyšší odolností k hnilobám jsou klony s volným uspořádáním bobulí v hroznu. Hrozny mají delší třapinu a stopečky bobulí a díky tomu jsou hrozny volnější. U některých jsou bobule mírně oválné. Typickým představitelem tohoto typu klonů jsou klony Mariafeld. V roce 1930 objevil Otto Huber ve vinařství Mariafeld ve Švýcarsku klony Rulandského modrého s volně uspořádanými hrozny. V roce 1950 byly potom ve Wädenswilu založené pokusné výsadby těchto klonů a klony byly označené jako Mariafeld. Klony Mariafeld vyžadují kvalitní vyzrálost hroznů a především jednoletého dřeva. Mají pouze střední až nižší zimovzdornost, vysoký výnos a velmi velké bobule. Nevýhodnou jsou také vyšší kyseliny, a proto jsou určené především do kvalitních poloh, kde dobře vyzrají.
V německé klonové selekci je možné najít několik tzv. M – klonů, tzn. klonů typu Mariafeld.
Text a foto doc. Ing. Pavel Pavloušek, Ph.D., Mendelova univerzita v Brně, ZF v Lednici
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 7/2012.
