Zatímco v minulém čísle jsme se podrobně věnovali botanickým druhům dubů, nyní se zaměříme na popis některých variet a kultivarů této impozantní dřeviny.
Quercus alba – dub bílý
form. elongata Dipp. – listy jsou mnohem užší než u původního druhu (asi 5–8 cm široké a 25 cm dlouhé), se 3–4 širokými vejčitými laloky, které jsou lžícovitě zahnuté. Na podzim barví do oranžově hnědé barvy.
form. pinnatifida (Michx.) – rozdíl u této formy je v listech, které jsou hluboce peřenosečné s úzkými a hustě postavenými laloky, které mohou být zubaté. Plody stopkaté.
form. repanda L. – listy jsou jen mělce vykrajované. Plody jsou krátce stopkaté. Pochází z východního pobřeží Severní Ameriky (od Virginie po Illinois).
Quercus cerris – dub cer
´Argenteovariegata´ – kultivar dorůstající okolo 20 m výšky. Listy jsou podlouhlé a mělce laločnaté. Listová čepel je tmavě zelená s nestejně širokým bílým okrajem. Ten může zasahovat až ke střednímu žebru. Někdy může být list jen se zeleným úzkým pruhem uprostřed.
Text a foto Bc. Tomáš Vencálek, Botanická zahrada hl. m. Prahy
Poděkování
Petrovi Horáčkovi za cenné informace a poskytnutí fotografií
Celý text článku o sortimentu, nárocích a využití rodu Quercus naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 2/2014
