
V posledních letech, možná už desetiletích si našli kraje, města, ale i obce oblibu při výsadbách původních druhů v rámci různých revitalizačních výsadeb. Vznikají tak aleje, stromořadí, remízky, či biokoridory, které v blízkosti obcí mohou procházet nebo být součástí intravilánu. V posledním dílu seriálu o původních druzích stromů se zaměříme na rody Sorbus, Tilia a Ulmus.
Sorbus - tento rod zahrnuje jak keře, tak stromy. Pro naše účely se však zaměříme na ty druhy, které tvoří stromové formy. Taxonomicky jsou složitou skupinou, zejména pro jejich snadné a poněkud nepřehledné křížení. Nejde jen o křížení v rámci rodu, ale s pomocí člověka také s příbuznými rody dřevin. Není pak výjimkou setkání s mezirodovými kříženci typu x Sorbopyrus, x Sorbocrataegus nebo x Malosorbus. Celý rod má bez pomoci člověka sklon k tvorbě hybridogenních druhů, které se dokážou množit apomikticky. Tedy v květu, který má vyvinuté pohlavní orgány, nedochází k oplození a vzniklá semena jsou z genetického hlediska identická s matečnou rostlinou. Někdy bývají tito ustálení kříženci nazýváni apomiktickými mikrodruhy.*
Text a foto
Bc. Tomáš Vencálek,
kurátor dřevin mírného pásma,
Botanická zahrada hl. m. Prahy
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 12/21


