01.07.2005 | 10:07
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Putování za Entente Florale do zemí Beneluxu

Naše společné putování po zemích, jenž se v loňském roce účastnily evropské soutěže Entente Florale, jsme zakončili v Německu a nyní Vás zavedu do Beneluxu.

Belgické Houffalize
Prvním cílem se stalo Houffalize, malebně položená vesnice v ardénských kopcích, nedaleko lucemburských hranic. Ač zde žije necelých pět tisíc obyvatel je světově známá, neb se zde pravidelně pořádají mezinárodní soutěže horských kol, kdy sem zavítají tisíce návštěvníků. V Čechách, zejména těch západních je však asi ještě známější, je totiž partnerským sídlem města Sušice.
Se soutěží Entente Florale mělo Houffalize již zkušenost z roku 1999, kdy získalo zlaté ocenění. Přesto v roce 2004 znovu vstoupili do soutěže s cílem titul obhájit. Připravili se dobře, houževnatost je asi v krvi obyvatel, jak jinak chápat to velké úsilí o obnovu místa, které bylo právě před šedesáti lety, v lednu 1945 z devadesáti procent zničeno. Dnes je zde vše znovu zbudované, avšak přirozeně milé a doplněné květinami.
Výzdoba veřejných i soukromých budov, stejně tak i jednotlivých prostranstvích v kopcovitém terénu teritoria obce byla velmi pestrá a bohatá. Houffalize věnuje na tuto výzdobu ročně 20 000 Eur. Pravidelně se tu pořádají soutěže o nejlepší ztvárnění oken, balkonů a předzahrádek. Každoročně se účastní nejméně osmdesát domácností, ale i obchodníků a farmářů. Novým doplňkem vesnice se v nedávné době stalo netradiční zařízení zaměřené na ekologickou výchovu dětí a mládeže, které je obklopeno nově zbudovaným parkem. V těsné návaznosti na obec pak byla vybudována i sedm kilometrů dlouhá ekologická stezka s mnoha zajímavými zastaveními.
Regulativa obce jsou přísná a dbají na dodržování charakteru původní zástavby, proto se zde běžně můžeme setkat s dřevěnými a kamennými stavbami, které mají ekologický provoz. Třídění domovních odpadů je samozřejmostí a lidé zdarma dostávají pytle na jednotlivé druhy odpadů.
Houffalize má dlouholetou a silnou zahradnickou tradici, zdejší společnost čítá více jak 120 členů, proto ani nepřekvapí, že květiny jsou všude a výsledný efekt je mnohdy velmi silný. I tady bychom však našli místa, která by bylo možné zlepšit, zejména v oblasti koncepce výsadeb dřevin. Bylo patrné, že zde chybí řídící a sjednocující ruka profesionála. I přes tyto výhrady však Houffalize zlaté ocenění obhájilo. Naše cesta poté směřovala na sever země, konkrétně nedaleko města Gent, kde nás očekávalo mladé a progresivně se vyvíjející město se dvaceti tisíci obyvatel - Lochristii.

Městská zeleň v Lochristii
Možná si čtenáři vybaví, že toto místo východních Flander bývá nazýváno kolébkou pěstování begónií. V období let 1951 – 1988 zde také býval pravidelný festival těchto květin. Dnes je však tradice již přerušena, přesto zde část jejich pěstitelů zůstala a tak se nám naskytly úžasné pohledy na pestrá pole rozličných begónií. Stále je zde velká koncentrace více než dvou set zahradnických firem – školkařských závodů. Naše skupina mezinárodních hodnotitelů měla štěstí a mohla navštívit jedno speciální místo v Lochristii, a to zahradu slavného belgického zámeckého zahradníka – Ferdinanda Vuylstykeho, jehož syn Charles je znám jako pěstitel orchidejí, které úspěšně křížil a dnes nesou jeho jméno. Specializoval se i na kultivaci azalek a amarylisů, získal mnoho zahraničních ocenění a položil základ šlechtění a komerčního zahradnictví v Lochristii. Jeho dnešní pokračovatelé jsou dodavateli těch tisíců begóniových rostlin pro různé festivaly, mezi nimiž vyniká ten bruselský, na němž je vytvářen pestrý kobercový ornament na zdejším hlavním náměstí.Ve městě se často pořádají květinové trhy, jenž do Lochristí lákají stovky milovníků rostlin. Další zajímavostí jsou dny otevřených dveří zdejších firem, které vytvářejí speciální programy, např. pro děti. Vzhledem k dlouhé historii zahradnictví v tomto místě se radnice rozhodla založit muzeum kultivace okrasných rostlin. K tomuto účelu bude využito budovy staré fary a její zahrady, kde již byly zahájeny rehabilitační práce.
Při celkovém hodnocení města byl negativně vnímán přístup k vzrostlým dřevinám podél komunikací v centru, u nichž byla uplatňována filosofie, že silní jedinci přežijí a není jim třeba věnovat zálivkovou péči. Květinová výzdoba uličního parteru byla oproti stromům vynikající a důmyslný systém jejich údržby byl příkladný. V sortimentu převažovaly letničky nad trvalkami. Město má velkolepé plány, uvažuje o přetvoření rozsáhlé pískovny ve svém katastru a hodlá zde vybudovat velký park. Dnes najdeme v centru Lochristi park jen malý, sloužící i potřebám nedaleké školy.
V současnosti je milým prostorem pro hry dětí soustava pozemků-hřiště, nedaleko městské knihovny, kde je možné najít různé venkovní hrací prvky, bazén na koupání, ale také velký dům, určený všem věkovým kategoriím, kde si lze hrát, něco vyrábět, či se učit vařit. Denně sem přichází 20 – 30 dětí. Aktivity dětí jsou monitorovány skupinou mladých lidí, kteří sem rádi dobrovolně docházejí, a to i o prázdninách.
Komise velmi obdivovala odpadové hospodářství a systém sběru tohoto materiálu, jehož cílem byla redukce odpadů a jejich přesná evidence. Každá zdejší popelnice má svůj elektronický čip, a tak je s naprostou přesností možné zjistit jaké množství domovního odpadu domácnost vyprodukovala a kolik bylo kdy vyvezeno. Výše poplatků se zde totiž odvíjí od jejich hmotnosti. Odpovědnost obyvatel města se od zavedení tohoto systému zvýšila a každá domácnost promýšlí co a kam vyhodit (kontejnery na sklo, papír a plasty jsou zdarma a snadno dostupné. Touto cestou se podařilo v posledních letech redukovat množství domovního odpadu o 30%. Dalším cílem městských technických služeb je postupné omezování používání pesticidů na pozemcích města, zvláště na ulicích a v parcích tak, aby se jejich používání v roce 2013 úplně zastavilo. I hospodaření s vodou je přísně sledováno, znečištěná voda je oddělována od dešťové a vše se důsledně čistí. Město má jako jedno z mála v regionu dobře propracovaný systém ošetřování stromů. Uhynulé nebo poškozené dřeviny jsou nahrazovány vždy novými jedinci, přičemž je sledováno v jaké lokalitě je strom vysazován, jeho druhová vhodnost, počet obyvatel v okolí ale i schopnost pozdější údržby. Radnice dbá na zájmy a potřeby svých občanů i tím, že společně vybírají místa pro budoucí dětská hřiště a formou ankety zjišťují přání dětí i dospělých, vybírají herní prvky a promýšlejí druhovou skladbu rostlin, které zde vysadí. Z milé a pestrobarevné Belgie naše cesta směřovala do sousední země, kde je zahradnická tradice snad ještě silnější, a tak naše očekávání byla veliká. Ano, čekalo nás Holandsko a jako první univerzitní město Enschede v blízkosti německých hranic, které bylo v minulosti známo spíše textilním průmyslem, ale dnes uplatňováním ekologických zásad. Současné město, kde žije více jak sto padesát tisíc obyvatel a mnoho mladých univerzitních studentů se rozvíjí v moderním duchu.
Univerzitní Enschede
Vlastní centrum pravděpodobně návštěvníky příliš nezaujme, ale směrem k okrajům, ven do nefalšované venkovské přírody nastane zlom. Město je obklopeno poli v kombinaci s lesíky, kde se ukrývá systém pěších i cyklistických stezek, ale také golfová hřiště. Do těchto okrajových partiích jsou také situovány celé nové čtvrtě privátního bydlení, které fascinují systémem hospodaření s vodou, jenž byl vybudován již v předstihu, před výstavbou domů. Jedná se vlastně o terénní modelace a vytvoření jakýchsi sběrných příkopů, které postupně odvedou dešťovou vodu ze střech a veškerých zpevněných ploch do rezervoárů mezi domy. Voda daného území tak v něm zůstává a saturuje okolní půdu. Místní tyto příkopy nazývají vádí a vysazují na jejich březích domácí druhy dřevin a tímto způsobem se snaží přivést přírodu blíže k centru města. Radnice má velmi dobře podchycen výskyt a stav dřevin na svém území, asi 48 000 stromů je zařazeno v plánech pěstební péče. Veškeré plány se připravují na období pěti let, momentální priorita je dána revitalizaci dvou vodních toků, procházejících územím města. Zdejší filosofií je neuzavírat před lidmi žádná místa ani ta s přísnější ochranou, nýbrž naučit je jak se v nich pohybovat a užívat je. I dnes je ve městě průmysl, téměř sedm tisíc různých firem, ale také studenti a ti všichni potřebují bydlení, kulturu a rekreaci. Příroda v okolí města je s centrem dobře propojena biokoridory. Město podporuje i farmáře ve svém okolí, jejich farmy jsou ukázkovým a výukovým místem. Enschede má i pět větších parků, které jsou hojně navštěvovány, průzkumy udávají, že 74 % obyvatel je navštíví nejméně jednou v roce. Území dnešních parků jsou pozůstatkem původních velkých parků a zahrad, které obklopovaly soukromé rezidence textilních magnátů.
Radnice se v posledních letech soustředila na oživení centra města, zejména pak největšího náměstí, kde se pořádají každý týden velké trhy, kam přijíždějí obchodníci i ze sousedního Německa. Vybudovali zde obří podzemní parkoviště, a protože se stavební práce odehrávaly směrem z povrchu, ne ražbou, bylo nutno na období 1,5 roku přemístit stávající vzrostlé stromy a posléze je na náměstí opět vrátit. Vše se podařilo a dřeviny žijí. Daleko příjemněji však působí rozměrově uměřenější prostor nedalekého náměstí kolem kostela. Stromy zde lemují fasády domů a pod nimi se většinu roku rozkládají venkovní restaurace. Ochrana dřevin tady je uplatňována biologickou formou – na větvích visí drobné váčky, domovy sluníček sedmitečných, která požírají škůdce. Návštěvníci tak nejsou obtěžováni hmyzem ani zápachem z chemického ošetření stromů. Pozornost je ve městě věnována i kulturnímu dědictví, momentálně se uskutečňuje rehabilitace starého hřbitova, kde vzniká menší odpočivný park.
Enschede bylo v roce 2000 postiženo velkou katastrofou, výbuchem továrny v blízkosti centra, kdy došlo k poškození 62 ha a shořelo 800 domů. V tomto území se nyní budují nové domy se službami a v plánu je i rozsáhlá parková úprava.

Rozendaal – nejzelenější vesnice Holandska
Z velkého a tudíž neosobního města jsme se posléze přesunuli do „nejzelenější vesnice Holandska“, jak zněl titul ocenění, který v Rozendaalu v roce 2003 získali. Přestože mají statut nejmenší samospráva v zemi vlastní rozsáhlé území jednoho z největších národních parků v zemi. Vesnice leží na předměsstí města Arnhemu a má jen jeden a půl tisíce obyvatel, ti si však přísně hájí exkluzivitu místa a dělají vše proto, aby se jim v Rozendaalu dobře žilo a návštěvníci jej obdivovaly. Tento zelený klenot je řízen jen malou skupinkou lidí a ti dlouho váhali, zda se soutěže zúčastnit, ale nakonec se s vervou pustili do příprav a výborně reprezentovali svoji zemi, pro Rozendaal získali nejvyšší ocenění. Pouhých deset procent z celkové rozlohy území, které spravuje vesnice je zastavěno, zbytek tvoří okolní malebná příroda, kde převažuje otevřená krajina, pokrytá vřesem, doplněná lesními porosty a vše je ponecháno přirozenému procesu. Velkou část údržby zde zastává stádo krav, jedná se o skotské plemeno – highland cattle. Roční návštěvnost se tu pohybuje kolem 2 milionů. Na území parku se neplatí žádné vstupné a pohyb na kole je dovolen.
Ve vlastním Rozendaalu však mezi krásně upravenými domy a jejich zahradami nenajdete žádné obchody. Místním tato skutečnost však vůbec nevadí, každý tu má přeci kolo, či auto a tak není problém zajet o dva kilometry dál, kde najdou vše, co je třeba – např. řadu obchodů a nemocnici.Školy ve vesnici však mají, dokonce dvě – základní i střední, školka je samozřejmostí. Veřejné zahrady, menší parky, ale i jednotlivé stromy a remízky jsou zde naprosto podstatné a stav těchto míst je prioritou. Hodnota Rozendaalu spočívá v kvalitní vegetaci, kterou si místní náležitě vychutnávají a návštěvníci obdivují. Ceny zdejších nemovitostí jsou jedny z nejvyšších v Holandsku a na místní lesní hřbitov se ani nelze dát pohřbít, je určen pouze starousedlíkům.
Rozendaal je hojně navštěvovaným místem, lidé sem přijíždějí za krásou místního vodního zámku s rozsáhlým areálem přírodně krajinářského parku, kde je mnoho drobných půvabných staveb a nově rekonstruovaná oranžérie s rosariem, ale také nádherné okolí vhodné pro pěší turistiku i cyklistiku. Domy podzámčí dodnes lemují osy starých alejí, směřujících do Arnhemu a Velpu. Ve vesnici je památkově chráněno přes sto různých objektů, skanzen tu však nenajdete, naopak na konci devadesátých let 20.století vznikla moderní rezidenční čtvrť – Kappellenberg, inspirovaná stylem amerického architekta Franka Lloyda Wrighta. Podmínkou však bylo zachování jednotné výškové hladiny střech a jednotící úprava okolí domů. Celá oblast pak obsahuje zcela moderní umělecké prvky, jenž se vzhledem k tradičnímu stylu okolí jeví poněkud rozpačitě a bude třeba pomocí zahradních úprav tato místa dotvořit.
Další z místních jedinečností je čistota potoka, který se jako stužka vine teritoriem vesnice. Zvláštní kapitolou Rozendaalu jsou zdejší soukromé zahrady, zvenku nenápadné, uvnitř plné překvapení. Vždy báječně dotvářejí charakter domu ať v tradičním, či ultra moderním stylu. Ojedinělým zážitkem byla návštěva v zahradě, jejímž autorem byl světoznámý zahradní designer Piet Oudolf. Jednotícím prvkem v zástavbě jsou živé ploty z buků a solitérní jedinci stejného druhu. V rámci nového plánu péče o zeleň obce se počítá s rozšířením těchto živých plotů. Tyto zelené živé „zdi“ působí zklidňujícím dojmem mezi záplavou různobarevných květin zahrad. V rámci boje proti plevelům se místní rozhodli pro pěstování rozličných trvalek, výborně se jim to daří a Rozendaal je zajímavější. Na veřejných prostranstvích se nikde neužívají chemikálie. Radnice myslí i na staré stromy, a tak existuje seznam s popisem těchto velikánů, a to jak na veřejných prostranstvích, tak v soukromých zahradách. Soudržnost obyvatel je veliká a o svoje místo pečlivě dbají. Zdejší motto je také zní: „Každý potřebuje každého“. Na jaře vždy pořádají úklid vesnice a během roku pak několik společných akcí – zelené trhy, koncerty pod širým nebem a další. Právě příprava soutěže Entente Florale velmi dobře stmelila zdejší usedlíky a přinesla nové zážitky jakou byla i fotografická soutěž a výstava. Všichni jsou zde hrdi na svoji minulost a tradici, kterou by rádi přenesli i do budoucna tak, aby se lidé do údolí růží, jak zní v překladu název vesnice, rádi vraceli. Návštěva u nich byla milým zážitkem a všem ji mohu jen doporučit, určitě si i Vy odvezete řadu inspirativních nápadů, ale hlavně chuť je uskutečňovat.

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down