Rozhovor s tvůrcem Nedej se! a čerstvým laureátem Ceny Josefa Vavrouška. Dramaturg, přírodovědec a investigativní novinář Pavel Bezouška získal Cenu Josefa Vavrouška za celoživotní přínos.
Založil a přes 30 let dokázal udržet v chodu pořad Nedej se!, díky němuž vyplavaly na světlo zásadní environmentální kauzy. Přesto (či právě proto) musí pořad stále bojovat o své místo ve vysílání.
Mojmír Vlašín říkal, že umíte být nepříjemný i vůči svým kamarádům a této vlastnosti výborně využíváte, když šlapete na paty různým vysoce postaveným lidem. Najde se v nové generaci enviro novinářů někdo, kdo vás dokáže zastoupit?
Asi nepříjemný skutečně jsem a zvlášť na kamarády. Prostě si neberu servítky. RNDr. Vlašín s pořadem spolupracuje prakticky od samého začátku. Tak ledaco ví. Nicméně si myslím, že zkušenosti z naší spolupráce alespoň trochu přispěly k jeho přesnému, vtipnému, zkrátka brilantnímu vystupování před kamerou. Kolem mne je několik mladých enviro novinářů-režisérů, kteří mě dokážou nejen zastoupit, ale často i předhonit. Pokud vydrží a nepoloží je spousta absurdních, demotivujících překážek (například vysílací čas: pohyblivá premiéra v neděli dopoledne, často zasahující do Otázek V. Moravce na ČT1, případně se v nich úplně ztratí, jako naposledy 18. 6.; 1. repríza úterý v poledne, 2. repríza čtvrtek v 5:00 ráno), budou lepší než já.
Která kauza vás nejsilněji zasáhla tak, že si ji v sobě nesete dodnes? Ať už pozitivně či negativně.
Negativně si v sobě nenesu nic. Rád vzpomínám na pořady, které vyústily v „kabaret“. Například střet s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání, nebo natáčení s profesorem Daliborem Povolným, který náměstkovi ministerstva zemědělství přes lesy před kamerou řekl, že „dnes“ by ho od státnice vyhodil z pěti předmětů.
V pořadu dáváte prostor i malým iniciativám a lokálním kauzám. Můžou se redakci lidé ozvat s tipem sami?
Samozřejmě. Také to hojně činili a činí. Jenže žádostí „o pomoc“ bylo a je tolik, že jsme na některé banálnější, třeba sousedské spory, ani nestačili odpovídat, nebo je odmítli pro závažnější kauzy. Nicméně jsme divákům vděčni za jakékoliv impulsy, ze kterých vybíráme. Soustředíme se na modelové kauzy a na nejkřiklavější případy bezpráví, nebo flagrantní mocenské porušení legislativy. Ke kauzám se vracíme, ale jsme vázáni omezováním vysílacího času. Letos jsme přišli o dokument a polovinu „Občanských novin.“
Na co jste z vaší práce nejvíc hrdý?
V souladu s životní filozofií nemám ve vazbě na sebe takové mohutné expresivní výrazy rád. Za velký úspěch považuji prosazení projektu Nedej se (konkurz v roce 1992) a jeho udržení přes 30 let. Neodděluji pořad od pořadu. Přirozeně mě potěší, když se záměr podaří. Pokud ne, je to impuls ke zvýšené aktivitě. Pokud se ukáže, že kauza je „ztracená varta,“ hodím to za hlavu. V duchu karma jógy: člověk koná, bůh rozhoduje.
Nedej se! jste udržel v chodu navzdory tlakům politiků, ředitelů, firem… Kde jste bral energii pokračovat?
Energii mi dodávala radost z práce, zapálení a nadšení spolupracovníci, vděční občané u vyhraných kauz, dobrodružné cesty s kamerou divočinou pěti kontinentů a soucítění s přírodou. A v neposlední řadě sport a pravidelné náročné tělesné cvičení. V Manile mi jeden z léčitelů „bez skalpelu“ řekl, že mám mnoho energie, kterou on léčí, a nabídl mi „učení.“
Měl jste někdy jako investigativní novinář strach? Jak jste se vypořádával s výhružkami?
Kdo se bojí, nesmí do lesa. Tu a tam mi chtěli „zakroutit krkem,“ nebo mě zmlátit. Osobně jsem byl tělesně velmi zdatný a díky judu i velmi obratný. Takže mě to vždy víceméně pobavilo. Z dnešního pohledu možná přehnané sebevědomí. Skutečné nebezpečí hrozilo během natáčení v divočině v různých koutech světa. V několika případech skutečně šlo i o život.
Znal jste se s Josefem Vavrouškem? Můžete připojit krátkou vzpomínku?
S Pepou Vavrouškem jsem se znal od mládí, kdy spoluorganizoval Expedici Lambaréne do Afriky a já s kolegou Říhou na Kubu. Naposledy jsme se setkali ve Smíchovském sklípku, když se vrátil ze studijního pobytu v USA. Tehdy mi řekl, že ten pobyt byl velmi cenný a nyní se společně můžeme postavit Klausovi a jeho agresivním nesmyslům v pohledu na ekologii, přírodu a prostředí. Pak došlo k té strašné tragédii a já zůstal sám.
Zdroj: Nadace Partnerství*
