Lesy v nížinách, nejčastěji doubravy a dubohabřiny, jsou důležité nejen vzhledem ke svému lesnickému produkčnímu využití, ale také díky významným mimoprodukčním funkcím, zejména vysoké biodiverzitě. V posledních desetiletích však čelí silnému poklesu biologické rozmanitosti v důsledku nevhodných lesnických postupů, jako je intenzivní těžba dřeva s mechanickou přípravou půdy nebo opuštění tradičního lesního hospodaření, v němž v minulosti převládalo výmladkové hospodaření.
Především v chráněných územích došlo k homogenizaci společenstev a změně stanovištních podmínek, které se stávají temnější, vlhčí a bohatší na živiny. Zarůstání biotopů vytváří nevhodné podmínky pro vývoj teplomilných a světlomilných společenstev, která byla na tyto biotopy vázána po celá staletí. To se projevuje postupnou ztrátou jednotlivých druhů rostlin, hub a živočichů adaptovaných na tyto podmínky.
Během posledních desetiletí se původně heterogenní lesní porosty, tvořené různými typy stanovišť, vyvinuly do relativně homogenních, tmavých vysokokmenných lesů. Tyto změny v obhospodařování biotopů vedly k drastickému snížení biodiverzity v krajinném měřítku. Významně poklesla zejména biodiverzita členovců typických pro otevřené světlé lesy.
Negativní dopad opuštění tradičního lesního hospodaření na biodiverzitu dokumentuje hlavně v chráněných oblastech řada studií zaměřených na cévnaté rostliny, motýly, střevlíky, nosatce, pavouky, dvoukřídlé a polokřídlé a ptáky. Všechny studie doporučují návrat k tradičnímu managementu, včetně pařezení, které vytváří dynamickou mozaiku různě starých a světlých stanovišť podporující biologickou rozmanitost.*
Zdroj: VÚLHM
