Menu
e-shop
Ovocnářské veřejnosti je již delší dobu známo, zejména té teplomilné, že v obnově meruňkových a broskvoňových sadů a v tržní produkci v posledních letech ztrácíme dech. Zamyslíme-li se důkladněji nad konkrétními údaji charakterizujícími současnou situaci těchto teplomilných druhů, musí nám doslova ztuhnou krev.
Konkrétní a všem zájemcům (včetně zahraničních producentů, managerů, dealerů a exportérů) jsou dostupné a vše vypovídající informace uvedené v Situační a výhledové zprávě za ovoce vydané Ministerstvem zemědělství ČR v prosinci r. 2003. Všichni zpracovatelé této i předcházejících zpráv a jejich vydavatel nám touto cestou poskytují cenné podklady, které by nás – ovocnáře měly v mnohém inspirovat, což se daří pouze částečně a to u některých druhů, u meruněk a broskvoní však nikoliv.
Vzato z pohledu na období 35 let, ve kterém jsem měl možnost problematiku teplomilných ovocných druhů sledovat a aktivně se na ní podílet, je v posledních pěti letech nebývalý pokles všech ukazatelů charakterizujících rozvoj těchto druhů, což je těsně před vstupem do společenství ekonomicky a ovocnářsky vyspělých zemí velmi vážné. V posledních pěti letech obnova meruňkových a broskvoňových sadů ani zdaleka nenahrazuje přirozený úbytek starých a zlikvidovaných sadů, průměrné výnosy za všechny evidované plochy jsou pod dlouhodobým průměrem, dovozy broskví (méně meruněk) se zvyšují, produkce tohoto ovoce z intenzivních sadů zaujímá na celkové domácí produkci a celkové poptávce stále menší význam. Ze seznamu pěstitelů meruněk a broskvoní se pomalu i rychle vytratili ještě nedávno významní producenti, kteří byli dlouhé roky považováni za pilíře této specializace. Platí to jak o českých regionech (Litoměřice, Slaný, Kutná Hora), tak i jihomoravského regionu, který je z hlediska klimatických podmínek nejpříznivější a nejdůležitější.
Ze zmiňované situační zprávy vyplývá, že od roku 1999 je trvalý pokles výměry intenzivních meruňkových i broskvoňových sadů. V roce 2003 je uváděna plocha 1731 ha meruněk (pokles proti roku 1999 o 598 ha) a 1290 ha broskvoní (pokles o 586 ha). Z celkové výměry sadů obou druhů je pouze 9 % sadů mladých a na začátku plodnosti, 91 % je v plné až klesající plodnosti.
V hledání příčin stagnace obnovy meruňkových a broskvoňových intenzivních sadů vědomě opomenu rezignaci méně úspěšných ovocnářů a zcestné názory některých našich ekonomických stratégů, kteří podporují útlum těchto druhů a dávají přednost importu ovoce ze zahraničí, a kteří považují výsadby meruněk a broskvoní v těchto zeměpisných polohách za jakousi drzost vůči přírodě. Přitom odmítají respektovat to, že určitý okruh našich subjektů je schopen ustát konkurenci, která nás čeká počínaje 1. květnem 2004. Týká se to na jižní Moravě např. Velkých Bílovic, Kobylí, Těšetic, Slupu u Znojma a celé řady soukromníků. V těchto lokalitách s vyspělou technologickou úrovní na velkých i menších rozlohách sadů, nepotkají-li je nějaké kritické klimatické zvraty a budou-li respektovat pravidla sdružování producentů a odbytu ovoce obecně platná v EU, mají naději obstát i po naprosté liberalizaci trhu.
Mezi mizející, nedávno ještě významná ovocnářská centra, se bohužel zařadili jakoukoliv koordinaci postrádající obce Velké Pavlovice, Pasohlávky a několik dalších obcí bývalého okresu Břeclav, na Hodonínsku mimo jiné i Vnorovy, Strážnice a Ježov, na Znojemsku Bohutice a Miroslav, na Brněnsku Blučina a další, jejichž výčet je větší než výčet lokalit držících krok s dobou. V těchto lokalitách pěstitelé rezignovali dobrovolně a vlastní vinou ještě před vstupem do EU.
Označil-li jsem poslední roky obdobím stagnace obnovy meruňkových a broskvoňových sadů, pak je na místě zmínit se o hlavních příčinách.
1. Dotace na vinice a sady
V našich nejteplejších rajonech se setkávají tři speciální druhy; réva vinná, meruňky a broskvoně (v některých ovocnařících subjektech také jabloně). Investiční náklady na založení l ha vinice i sadu dosahují vysoké hodnoty. Při střetu několika specializací dostal přednost ten druh, který byl nejlépe ošetřen dotacemi,tj. réva vinná. Kromě toho zde byla všeobecná snaha všech institucí dotýkajících se vinohradnictví přiblížit se k nedávné výměře vinic, která odpovídá možnostem vybraných rajonů a kterou nebude možné po vstupu do EU libovolně rozšiřovat. Tento postup byl logický a důvody jsou pochopitelné. Za této situace je však přesto nepochopitelné, proč jsme v průběhu posledních pěti let obnovili meruňky a broskvoně na celkové ploše 450 ha, zatímco vinaři neváhali a obnovili vinice na výměře 4500 ha.
2. Rozpad trhu
Zatímco nákup a zpracování hroznů a odbyt vína po transformaci zpracovatelských podniků zaznamenal výrazný pokrok, po transformaci podniků zaměřených na obchod a zpracování ovoce (Zelenina, Fruta, Konzervárny a lihovary, Mrazírny atd.) došlo k útlumu jejich činnosti a v mnoha případech zcela k zániku. Před privatizací obchodních a zpracovatelských subjektů bylo 70 % sklizených meruněk vykupováno na zpracování, v současné době jde do konzervárenského průmyslu přibližně 30 %. Podíl domácích broskví směřujících na zpracování je téměř bezvýznamný.
Desítky let budovaná struktura velkoobchodu zanikla. Prosadil se však přímý prodej meruněk a broskví od producentů konečným spotřebitelům a odbyt přes menší i větší obchodníky a překupníky. Byl to krok zpět, v některých letech byly vážné problémy s odbytem, ale nedalo se tomu vyhnout. V posledních letech dochází k významným kvalitativním změnám, které souvisí s s rozvojem pěstitelsko-odbytových družstev Jihofrukt Velké Bílovice, ZN Fruit Hodonice a CZ Fruit Praha. Pro široký okruh drobných pěstitelů je významná firma Odinex s výkupem meruněk ve Velkých Pavlovicích.
3. Odrůdová skladba
Ve srovnání se zeměmi jižní a jihozápadní Evropy je náš sortiment povolených a registrovaných odrůd široký a přitom pro tržní ovocnářství neuspokojivý. I když je v Listině povolených odrůd uvedeno přes 30 odrůd meruněk i broskvoní, jejich tržní význam je malý, resp. se změnou situace na trhu se jejich význam snižuje. Naši pěstitelé žádají nové, kvalitativně odlišné odrůdy. Zahraniční odrůdy, které se zatím u nás zkouší a na které bude nutné získat oprávnění k množení, mají proti dnes již klasickým odrůdám přednosti ve včasném nástupu tvorby květních pupenů a plodnosti, ovoce je vzhledově (méně chuťově) atraktivní, dužnina je pevná a umožňuje transport a delší uchovatelnost plodů.
Jsou to kriteria, kterým v našem dříve hojném novošlechtění nebyl přikládán patřičný význam.
Dominantní meruňkovou odrůdou ve stávajících výsadbách je ’Velkopavlovická’, která je spolu s ’Maďarskou’ na 78 % výměry. Jejich podíl ve výsadbách založených po roku 1996 se snížil na 48 %. Významně se zvýšil zájem o odrůdu ’Bergeron’, jejíž podíl v nových výsadbách činí 22 %. Po registraci lze očekávat velký zájem o odrůdu ’Goldrich’ a další dosud u nás k množení nepovolené zahraniční odrůdy.
Nejvýzamnjšími broskvoňovými odrůdami jsou ve stávajících sadech ’Redhaven’ (50 %), ’Sunhaven’ (12 %), ’Fairhaven’ (10 %) a ’Cresthaven’ (9 %). I po roce 1996 je stále dominantní ’Redheven’ (podíl na nových výsadbách je 55 %), druhá v pořadí významnosti je odrůda ’Cresthaven’ (9 %). Naděje se vkládá do zatím zkoušených a k množení nepovolených odrůd broskví pravých (’Maycrest’, ’Springbelle’, ’Royal Glory’, ’Delice’, ’Melodie’, ’Symphonie’), nektarinek (’Stark Red Gold’, ’Venus’, ’Orion’) a již povolené odrůdy ’Catharina’ (cling) i dalších.
Nebylo by však správné zavrhnout osvědčené klasické odrůdy vyznačující se vynikající chutí a ověřenou adaptabilitou ke klimatickým podmínkám. V praxi zatím děláme málo pro to, aby to byly odrůdy stabilně plodné, kvalitní a obchodně úspěšné (regulace plodnosti, kvalitní třídění, balení, adjustace). Explozivní šíření zatím pouze částečně ověřených nových zahraničních odrůd by se nám mohlo stát za určitých ( technologických a klimatických) podmínek osudným.
4. Podnože
V našich ovocných školkách jsou meruňky a broskvoně pěstovány téměř výhradně na semenných podnožích. Chybí nám méně vzrůstné podnože a tím výsadbový materiál vhodný pro zakládání zahuštěných výsadeb. Program na produkci 1 mil. podnoží množených metodou in vitro v laboratoři ve Velkých Bílovicích byl před deseti lety zrušen, takže nezbývá nic jiného, než dovoz podnoží ze zahraničí. I ty je však třeba v našich podmínkách odzkoušet a dovozcům draze zaplatit.
První zahuštěné výsadby meruněk na semenáčích Wangenheimovy švestky (WA x WA) a dalších vegetativně množených slivoních, broskvoní na Saint Julien A, M Daman C, GF 43 a broskvomandloni GF 677 ukazují možnosti intenzifikace pěstování těchto druhů.
5. Zdravotní stav
Meruňky i broskvoně jsou v našich podmínkách považovány za druhy ohrožované poměrně úzkým okruhem škodlivých činitelů. Moniliový úžeh květů, moniliová hniloba plodů a hnědnutí listů na meruňkách , stejně jako kadeřavost listů a rakovinné odumírání větví na broskvoních je řešitelné. Rovněž škůdci, ať již mšice nebo obaleči vyspělým ovocnářům nedělají zvláštní problémy. Ani virová šarka v hlavních rajonech teplomilných druhů není takovým nebezpečím jak se předpokládalo, pokud byly výsadby založené z domácího kontrolovaného materiálu. Významnější výskyt šarky byl v minulosti zjištěn většinou v sadech založených z importovaných stromků.
V posledních dvou letech se potýkáme s fytoplazmou evropské žloutenky peckovin (ESFY), která byla údajně spolehlivě zjištěna ve všech našich meruňkových roubových matečnicích. Perspektivní řešení spočívá v založení nových roubových a podnožových matečnic a semenných sadů, do kterých je nutné neodkladně zajistit ozdravené standardní odrůdy i zdravé zahraniční odrůdy. Řešení si však vyžádá několik let a nemalé investiční náklady. V tuto dobu se hledá kompromisní řešení ve využití stávajících matečnic, aby bylo vůbec možné produkovat výsadbový materiál v tuzemských ovocných školkách. .
6. Mrazová poškození
Poslední teplotně abnormální roky nás svádí k představě o progresivním globálním oteplování a téměř si nepřipouštíme nebezpečí zimních mrazů nebo škody na úrodě zaviněné jarními mrazíky. Jaká poškození způsobil zvrat teploty v zimě 1978/1979 a tvrdé mrazy v roce 1985 si již dnes při posuzování adaptability nových odrůd ani nikdo netroufá upozornit. A na to, že byla úroda ve dvou po sobě následujících letech (2002 i 2003), jakož i v minulosti mnohokrát poškozena pozdními jarními mrazy (viz graf č. 1 a 2), při výběru pozemků pro nové výsadby již o několik měsíců později nebereme ohled a bez rozpaků vysazujeme a finančně podporujeme meruňky a broskvoně v klasických inverzních polohách. Tento fakt lze doložit konkrétními případy.
Lze předpokládat, že i naši pěstitelé dříve nebo později dojdou k přesvědčení, že přímá ochrana meruněk a broskvoní proti jarním mrazům je technicky možná a přes vysoké náklady efektivní. To potvrdily v minulých dvou letech i někteří naši pěstitelé, kteří zachránili násadu vytápěním nebo zadešťováním sadů, což se při celkově nízké nabídce meruněk a při vysoké realizační ceně promítlo v mimořádném hospodářském efektu.
Bude-li pokračovat extrémní nestabilita v úrodách, kterou v našich podmínkách dostatečně ilustrují grafy, bude to pro trh rozhodující důvod pro změnu obchodních partnerů.
7. Rentabilita
V rámci ovocnářské specializace zatím tvrdá pravidla evropského trhu doléhají především na producenty jablek Soustředěná a dlouhodobá pozornost ovocnářské unie, odbytových družstev a ovocnářských subjektů na oblast pěstování, skladování, odbyt a zahraniční konkurenci již přináší konkrétní výsledky ve formě zvyšující se pěstitelské rentability. Čeští a moravští pěstitelé jablek mají dnes díky této pozornosti na domácím trhu dominantní postavení, daří se jim obnova sadů, stabilizují se výnosy, zvyšuje se kvalita ovoce, prosazují se pravidla integrované produkce atd.
Ekonomické a pěstitelské výsledky u ostatních druhů jsou případ od případu značně proměnlivé a v nastávajícím tržním prostředí více či méně konkurenceschopné. Meruňky jsou jeden z mála ovocných druhů, kterým není evropský trh nasycen. V našich klimatických podmínkách uzrávají meruňky na konci evropské meruňkové sezony. Z těchto hledisek vyplývá pro naše ovocnáře možnost zásobení nejen domácího, ale částečně i zahraničního trhu.
Produkce tuzemských broskví by měla v objemu odpovídat alespoň 60 % celkové spotřeby.
Dlouhodobý průměrný výnos meruněk činí 2,8 t a broskví 5,3 t z 1 ha. Taková úroveň hektarových výnosů odpovídá extenzivnímu charakteru ovocnaření. Za standardních nákladových položek jsou při těchto výnosech meruňky pod hranicí a broskvoně mírně nad hranicí pěstitelské rentability. Právě tyto ekonomické výsledky rozhodují o zániku řady ovocnářských provozů a o ztrátě zájmu o obnovu nových sadů. Naopak dvojnásobně vyšší hektarové výnosy, úměrně vyšší tržní hodnota a rentabilita dosahovaná v dobře obhospodařovaných sadech stimuluje další rozvoj .
8. Organizace pěstitelů
Význam profesního sdružování je našimi ovocnáři plně akceptován a proto je již dnes členství většiny pěstitelů v ovocnářských uniích (regionálních i celostátní) téměř samozřejmostí.
S postupující dobou nabývá na významu sdružování pěstitelů v odbytových družstvech. Tato seskupení budou mít stále větší až rozhodují význam v nabídce tříděných, balených a ucelených partií meruněk a broskví do obchodních řetězců. Dále by měla tato družstva pozitivně ovlivnit pěstitelské technologie, zavádění perspektivních odrůd, nákup licencí na chráněné odrůdy a celkový rozvoj ovocnářství ve svém rajonu.. Pouze přes družstva bude umožněn tok peněz z fondů EU k pěstitelům.
Meruňky i broskvoně budou mít v naší prvovýrobě trvale specifické postavení. Specifičnost vyplývá z mimořádných nároků těchto druhů a jednotlivých odrůd na agroekologické podmínky. Do našich podmínek nelze paušálně a bez náležitého odzkoušení introdukovat odrůdy, podnože i pěstitelské technologie z teplých a celkově příznivějších evropských regionů. Zatím vše, co s introdukcí souvisí, nekoordinovaně, na vlastní náklady a bez přispění státu řeší sama praxe. V tuto dobu nemáme v naší zemi žádné výzkumné centrum, které by se systematicky zabývalo meruňkami a broskvoněmi. Předkládám proto k zamyšlení úvahu o nadružstevním a nadpodnikovém sdružováním prostředků určených na fundované řešení závažných odborných problémů, které by bylo státem akceptováno a spolufinancováno. Takový impuls dal, realizoval a rozhodujícím způsobem přispěl k nebývalému rozvoji meruněk a broskvoní v ČR již v roce 1968 tehdejší ředitel VÚO Holovousy Ing. František Hladík. Program výzkumu technologií teplomilných ovocných druhů však byl po 30 letech zrušen.
Tento rozbor příčin stagnace našeho meruňkářství a broskvařství bych chtěl ukončit zmínkou o přípravě koncepce rozvoje ovocnářství v Jihomoravském kraji, kterou si u Moravskoslezské ovocnářské unie vyžádal Jihomoravský krajský úřad v Brně. Je to nadějná šance pro komplexní řešení vážných problémů, které však mělo být zahájeno o několik let dříve. Před několika lety ovšem o žádnou koncepci neměl nikdo zájem. Přesto doufám, že pozornost státních orgánů věnovaná v posledních měsících ovocnářství není pouze krátkodobá a že ovocnáři zaujmou ke své budoucnosti (a koncepci) takový profesionální postoj, jak je tomu v zemích EU a že aktivně přispějí alespoň k takovému oživení, jaké v současné době prožívají naši vinaři.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Jsem profi zahradník ovocnář od roku 1985 .Nedostatečnost v rozvoji podnikání tohoto typu nemluvě o eko.profi nedostatečnosti v eu. technologii a tájmingu profinancovávání nových postupů v ochraném rozvoji pohraničí ček.rep. v globálních profi postupech tájmingu na 4 kontynentech in.eu! s pozdravem. p. Kučera Javorník pod Ještědem .