Právní rámce výsadby okrasných rostlin v sídlech

Výsadba stromů, keřů i dalších okrasných a užitkových rostlin na rozličných typech stanovišť má celou řadu odborných profesních aspektů. Poměrně málo známou, a přitom limitující problematiku představují pro mnohé výsadby, respektive realizace, existující právní předpisy. Bohužel řada omezení, která se dotýká výsadeb okrasných rostlin, především pak stromů jako nejvýznamnějších vegetačních prvků, je v českém zákonném prostředí značně rozptýlena.

Nacházíme je v různých souvislostech v řadě zákonů a jejich prováděcích předpisech. Uvedená skutečnost přispívá k tomu, že se v problematice řada z nás do značné míry ztrácí a neorientuje. Přitom v praxi jsme nuceni řešit s výsadbami související provozní a funkční kolize, připomínky občanů a dotčených orgánů či zohledňovat podmínky provozovatelů různých distribučních soustav. Samostatnou kapitolou jsou vzájemné sousedské spory spojené s výsadbami dřevin v blízkosti společných hranic pozemků. Je logické, že se při plánování i vlastních realizacích zeleně snažíme vždy skloubit prvotní tvůrčí ideu a přání budoucího uživatele/zadavatele s místně specifickou realitou.

Vlastnictví rostlin

V souvislosti s rostlinami, které významnou měrou spolunaplňují tvůrčí záměr narážíme na jejich druhově specifické vlastnosti, především stanovištní a prostorové požadavky, ale také jejich geografický či historický původ na stanovišti. Přitom je zjevné, že každé stanoviště, ať již je v zahradě soukromé, historické, městské nebo v dalších funkčních typech sídelní zeleně má své limity. Okrasné rostliny, zvláště pak stromy, často prostřednictvím svého umístění na pozemku či parcele ovlivňují i charakter podmínek v navazujícím okolí, tedy nejen na pozemku, na němž rostou, ale také na parcelách a pozemcích sousedních.

Rostliny jsou v platné právní úpravě součástí nemovité věci (pozemku či parcely) na níž rostou, a to od okamžiku jejich přirozeného vzniku či zasetí. Jsou-li na pozemek přesázeny z jiného stanoviště, dochází k jejich akcesi (spojení s věcí hlavní, tedy s pozemkem) až v okamžiku jejich zakořenění. Teprve po jejich ujmutí na stanovišti se tedy dostávají do vlastnictví vlastníka pozemku. Určitou výjimkou jsou všechny rostliny, které jsou pěstovány ve volné půdě v okrasných nebo lesních školkách či zahradnictvích a okrasné rostliny pěstované nebo umístěné kdekoliv bez přímého spojení s půdním profilem pozemku, na němž se nachází, tedy v nádobách. Tyto rostliny jsou chápány jako věci movité.

Podle § 1012 Nového občanského zákoníku „má vlastník právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit“. Nesmí přitom nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva osob jiných, jiné osoby svým jednáním obtěžovat či poškodit.*

Text a foto Ing. Pavel Bulíř, Ph.D., ZF MENDELU v Lednici, Ústav biotechniky zeleně, soudní znalec

Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 4/2022 s tématem měsíce Realizace a údržba zeleně.

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down