Již v předchozích dílech seriálu o českém šlechtění okrasných dřevin jsme se dozvěděli, že co se týče množství kultivarů, jasně vedou jehličnany. Jednou z nejčetnějších skupin jejich sortimentu jsou bezesporu zakrslé a pomalu rostoucí kultivary. A právě těm, tentokrát náležejícím k rodu Pinus, se budeme věnovat právě nyní.
Borovice osinatá (Pinus aristata) patří k nejdéle se dožívajícím dřevinám vůbec. I ona má český kultivar – Minijehlan je semenáč nízkého, široce jehlancovitého vzrůstu s ročním přírůstkem asi 5 cm. Objevena byla v arboretu Sofronka R. Panochem v roce 1998. Zajímavý je věník, objevený na Dářku p. Hamerníkem a množený J. Holatou. Jmenuje se jednoduše Dářko a zařazen je k borovici rozdělené (Pinus x digenea), což je kříženec P. uncinata a P. sylvestris. Jsou to kulovité rostliny s tmavě zelenými jehlicemi, ve 12 letech asi 50 cm vysoké. Ozdobná borovice Jeffreyova (Pinus jeffreyi) z USA s dlouhými jehlicemi a nápadnými šiškami má český kultivar Litomyšl. Jsou to velmi zakrslé, asi 30 cm široké rostliny s kratšími jehlicemi, selekce je ze školek v Litomyšli z roku 1971. Jeden z nejznámějších a nejpopulárnějších českých kultivarů borovice a kultivarů obecně je Smidt (nalezneme ho zařazeného pod borovicí bělokorou – Pinus leucodermis, případně Pinus heldreichii var. leucodermis). Je to kulovitá až vejcovitá zakrslá borovice s tuhými, hustě uspořádanými jehlicemi. Původní exemplář byl nalezený roku 1926 E. Šmidtem v Bosně (stromek asi tři metry vysoký a asi 100 let starý). Nechybělo mnoho, a tento kultivar nebyl zaveden do kultury, protože rouby byly odebrány v nevhodnou dobu a přežil pouze jeden – rostlina byla vysazena na alpínu v Průhonicích.
Text a foto
Petr Horáček,
Botanická zahrada hl. m. Prahy
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 7/2020.*
