Buxus spp. patří ke stálicím zahradních výsadeb, jeho obliba za několik století nepoklesla. Objevuje se jak v moderně pojatých výsadbách veřejně přístupné zeleně, tak v malých soukromých zahradách. Dominantní význam má v historických zahradách, kde je díky nastaveným pravidlům prakticky nezastupitelný - údržba a obnova části městských parků a zámeckých zahrad se musí řídit tzv. památkovým záměrem, který zohledňuje řadu faktorů, mimo jiné obvykle požaduje původní sortiment dřevin pro konkrétní místo v dotčené ploše.
Po roce 1990 se začaly v odborné a vědecké literatuře častěji objevovat články, které upozorňovaly na stoupající význam šíření odumírání zimostrázů (Buxus spp.) především v Evropě. V současné době je onemocnění popsáno z řady zemí, např. z Německa (Brand 2005), Itálie (Garibaldi et all., 2016), Turecka (Lehtijärvi et all., 2014), ale i z USA (Douglas,2011), Kanady (Elmhirst and B. E. Auxier,2013), Číny (F. Shi and T. Hsiang, 2014). Je zřejmé, že po r. 2000 došlo k celosvětovému rozšíření choroby a její význam stále roste. Jedním z důvodů je prakticky celosvětový pohyb sadbového rostlinného materiálu. Ten je sice kontrolován, ale přítomnost významných patogenů není v 99 % případů u mladých rostlin či řízků symptomaticky zjistitelná a využití jiných metod není z hlediska časového a ekonomického zatím prakticky možné.
Text a foto Evženie Prokinová, FAPPZ, ČZU v Praze
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 8/2016
