Odrůdové sortimenty rodu Hylotelephium – příbuzenské vztahy

V přehledu jsou shrnuty nové náhledy na příbuzenské vztahy druhů, hybridů a odrůd rodu Hylotelephium, diskutované s jinými recentními fylogenetickými studiemi, rovněž vycházejícími z molekulárních dat. Typová sekce Hylotelephium se zdá být polyfyletická vklíněnou pozicí parafyletických řad sdružujících druhy sekcí Populisedum a Sieboldia, přičemž H. argutum a H. erythrostictum se zdají být izolovány ve starobylé vývojové řadě. Ani H. spectabile se nezdá být blízce příbuzné zbývajícím druhům typové sekce, shrnovaným do tzv. H. telephium alliance. Většina současných odrůd spadá k této allianci, anebo k hybridům těchto taxonů s H. spectabile. Odrůdy s účastí druhů sekce Populisedum často vykazují těsné vztahy i s taxony výše vymezené starobylé evoluční řady, přičítanými dříve, zjevně mylně, typové sekci.

V předešlém příspěvku (Zahradnictví 4/2018) byla zmíněna neudržitelnost široce pojatého rodu Sedum, sdružujícího starobylé taxony podobné přetrvávající archaickou morfologií, ve skutečnosti však spadající k různým vývojovým řadám směřujícím k evoluci orostachyd, netřesků, rosularií nebo escheverií.

Jednu z nejstarobylejších větví vyčlenil japonský botanik H. Ohba už roku 1978 do svébytného rodu Hylotelephium. Ten pak rozdělil do dvou sekcí: sect. Hylotelephium s taxony vyrůstajícími v hustých polykormonech z řepovitě zhlíznatělých podzemních oddenků a sect. Populisedum, jejíž druhy vyvíjejí přezimující pupeny v paždí opadavých listů na nadzemních, více nebo méně dřevnatějících, poléhavých a kořenujících stoncích. Později (1995) připojil ještě sekci Sieboldia, ošetřenou původně jen jako podskupinu uvnitř sekce Hylotelephium. Koncept obou sekcí vychází ze staršího Praegerova (1921) členění do sérií Erecticaulia a Humilicaulia (případně stejnojmenných sekcí u Borissova, 1937) a jakkoli byl pozdějšími autory bezvýhradně přejímán, nenachází nijak velkou podporu v datech molekulárních (Mayuzumi et Ohba 2004; Gontcharova et al. 2006; Mayuzumi 2007). Všechny tyto práce ukazují především druhy sekce Populisedum jako konglomerát parafyletických řad, sesterských starobylých taxonů s nápadně vyniklými tyčinkami (příbuzenstvo H. spectabile, tradičně přisuzované sekci Hylotelephium) a navíc ještě překvapivě provázaných s neosinkatými druhy neméně starobylého rodu Orostachys.*

Text

Ing. Oldřiška Sotolářová,

doc. Dr. Ing. Jiří Uher,

Zahradnická fakulta,

Mendelova univerzita v Brně

Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 7/2018.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *