Odolnost lesů je důležitější než množství pohlceného uhlíku

Lesní ekosystémy zadržují obrovské množství uhlíku – ale ještě větší význam má jejich odolnost vůči extrémům počasí. V době klimatické změny se odborníci shodují, že právě stabilita a vitalita lesů jsou klíčem k dlouhodobé udržitelnosti.

Podle údajů FAO (2020) je v lesních ekosystémech vázáno asi 660 gigatun uhlíku, z čehož téměř 45 % se nachází v půdní organické hmotě. V evropských lesích tento podíl dosahuje dokonce 58 %.
Na území České republiky je v biomase a půdě poutáno 620–930 milionů tun uhlíku, což dokládá zásadní roli lesů při stabilizaci klimatu.

Kůrovcové holiny mění uhlíkovou bilanci

Rozsáhlé odlesněné plochy vzniklé po kalamitě se krátkodobě stávají zdrojem oxidu uhličitého (CO₂), protože dochází k urychlenému rozkladu organické hmoty a zvýšené mikrobiální aktivitě.
Tyto procesy jsou však dočasné – s přirozenou obnovou vegetace se půda opět stává úložištěm uhlíku. Aktivní péče o kalamitní plochy proto pomáhá zkrátit dobu, kdy les uhlík uvolňuje, a urychlit jeho opětovné vázání.

Stabilní a smíšené lesy zvládnou víc

Zjištění vědců ukazují, že s pokračující klimatickou změnou je třeba upřednostnit odolnost porostů před jejich maximální produkcí uhlíku. Smíšené, víceetážové a druhově pestré lesy lépe odolávají suchu, větrným bouřím i teplotním výkyvům.
Budoucí hospodaření by proto mělo cílit především na vitalitu a stabilitu lesů, které dokážou dlouhodobě plnit ekologické i hospodářské funkce – a teprve sekundárně na to, kolik uhlíku vážou.

Zdroj: VÚLHM

Úvodní ilustrační foto: Daniela Urešová