V časopise Zahradnictví 5/2012 jsme se věnovali popisu méně známých a málo nápadných škůdců okrasných rostlin – fytoparazitickým háďátkům. Strategii integrované ochrany proti těmto škůdcům lze shrnout do těchto bodů:
1. Základem ochrany je prevence – lze nanejvýš doporučit používat kvalitní a uznaný sadbový materiál a na zamořených pozemcích nepěstovat hostitelské rostliny. Když už se jednou háďátka objeví, zbavit se jich je při intenzivní rostlinné produkci téměř nemožné!
2. Běžné hygienické a asanační úkony – vhodné je odstranit všechny napadené části rostlin, případně celé příznakové rostliny a asanovat jejich okolí (zejména skleníkové stoly, podlahy ad.). Likvidované rostliny není vhodné kompostovat. Rostliny podezřelé z napadení izolovat (v odděleném karanténním sektoru) a uchovávat odděleně od zdravých rostlin. Háďátka rodu Aphelenchoides běžně nepřežijí zimu při absenci listů hostitele či plevelných rostlin, proto je vhodné po sezóně odstranit veškeré zbytky listů a udržovat pozemky v bezplevelném stavu. Jsou-li pozorovány příznaky napadení, je vhodné otrhat a zničit příznakové listy (hlavně ve spodních patrech rostlin) a omezit zálivku (zejména postřikem), čímž se sníží riziko šíření háďátek pomocí vodního filmu. Použité nářadí je vhodné ošetřit horkem či párou (cca 30 minut při teplotě 80° C). Populace háďátek se též rapidně sníží důkladným propařením zamořené skleníkové půdy.
3. Do oběhu se mohou dát jen zdravé rostliny, popř. použít jako rozmnožovací materiál. Mezi osvědčené prvky ochrany proti háďátku zhoubnému patří máčení cibulí a hlíz do teplé vody po dobu zhruba 3 hodiny a při teplotě cca 45 °C; pro různé druhy a odrůdy rostlin platí mírně odlišné specifické časy a teploty. Pokud je však stupeň napadení vysoký, je lepší cibule a hlízy zlikvidovat (samozřejmě tak, aby se nestaly zdrojem další infekce). Úplná eradikace háďátka touto metodou je prakticky nemožná, i když opakovaným ošetřením (popř. přidáním pesticidu do horké lázně) se účinek zvyšuje. Tento způsob ozdravení se nepoužívá pro tulipány. Pro udržení kvalitní sadby je nutné pečlivě volit zdroje sadby, dodržovat hygienu a důslednou selekci příznakových rostlin.
Ošetření horkem bývá uváděno jako velmi efektivní způsob ochrany. Ve vztahu háďátko – rostlina je však nutné předem prověřit značné množství kombinací háďátek/rostlinných druhů–kultivarů. Dostupné údaje totiž často uvádějí časové a tepelné hodnoty, které sice zabíjejí háďátka, často ale též mohou ohrozit vlastní rostlinu. Ošetření rostlinného materiálu horkem je velmi pracné a používá se proto buď jako poslední možnost ochrany, nebo u vzácného rostlinného materiálu.
4. Byla avizována existence několika odrůd chryzantém rezistentních proti listovým háďátkům. Problematika je ale hlubší – při rychlé obměně a změnách v oblibě určitých odrůd se šlechtitelům „nevyplatí“ investovat své úsilí do získání rezistentních odrůd, takže představa o jejich běžné dostupnosti je hodně vzdálená realitě. K redukci počtu háďátek v půdě jsou využitelné i tzv. rostliny nehostitelské či nepřátelské. Ke snížení populace háďátek rodu Meloidogyne na silně zamořených pozemcích se např. doporučuje na 3 - 5 let pozemek osít vybranými druhy trav. Základním kamenem pro potlačení různých rodů kořenových háďátek je aksamitník (Tagetes), obsahující širokospektrální biocid. Osvědčily se např. odrůdy Ground Control, Single Gold, Tangerine, Lemondrop, Happy Day či hybrid Polynema. Vysévá se nahusto na zamořený pozemek. Po několika měsících se zaorá a využije jako zelené hnojení. Obdobně fungují další rostlinné druhy s vysokým obsahem glukosinolátů, např. určité odrůdy hořčice či rokety seté (rukoly).
Plošná asanace pomocí aksamitníků (Tagetes patula, T. erecta, T. minuta) může snížit populaci háďátek r. Pratylenchus až o 90 %. I některé další rostliny z čeledi hvězdnicovitých mohou počty háďátek v půdě účinně regulovat (rody Helenium, Gaillardia, Eriophyllum).
5. Nematocidy bývají z důvodů ceny, účinnosti a možnosti použití aplikovány jen v omezené míře. U nás lze podle „Registru přípravků na ochranu rostlin“ použít Basamid Granulát (dazomet). Dobré výsledky vykázal Vertimec 1.8 EC (abamectin), který však není proti háďátkům registrován. V zahraničí jsou někde dodnes používány přípravky Telone C-17, Telone II, Vapam či Basamid 99G. Kromě chemických preparátů, jejichž využití je omezené, jsou běžně komerčně dostupné i bio-nematicidy na bázi chitinu (v granulovaných peletách dodávané přípravky Clandosan 618 či Eco Poly 21, získané z drcených krabů a drobných mořských korýšů) či nematofágních hub (Myrothecium verrucaria, Arthrobotrys oligospora, Glomus fasciculatum, Pasteuria penetrans ad.). Jejich aplikaci je nutné provádět každoročně, nejlépe jejich zaoráním před výsadbou. Jsou vhodné pro jednoletky či choulostivé trvalky. (Je potěšitelné, že i u nás se využitím nematofágních hub v rámci svého výzkumného úkolu zabývá řešitelský tým složený ze špičkových specialistů z ČZU a VÚRV.) K dispozici jsou i přípravky obsahující neemový či sezamový olej, které mají prokazatelně nematocidní účinky.
6. K potlačení půdních háďátek lze použít i metodu půdní solarizace (zakrytí půdy tenkou průhlednou fólií, pod kterou se slunečním zářením vyvíjejí vysoké teploty, které zneškodní řadu půdních patogenů včetně háďátek až do hloubky 20 cm; fólie se nechává na pozemku několik týdnů až měsíců) viz obrázek.
Dalším doplňkovým opatřením je vhodné organické hnojení, které zvyšuje kapacitu vlhkosti půdy a obsah živin, takže po aplikaci snižuje stres rostlin a stimuluje růst kořenů, čímž zároveň kompenzuje negativní působení háďátek na vitalitu rostlin. Navíc vysoký obsah organické hmoty stimuluje aktivitu nepřátelských organismů kořenových háďátek a tím přispívá i k redukci počtu háďátek.
Důležitým předpokladem udržení populace háďátek pod únosnou mezí je mimo jiné jejich včasné odhalení a správná diagnostika. Podezření na napadení háďátky je vhodné konzultovat například s pracovníky oblastního odboru Státní rostlinolékařské správy, kteří zajistí odběry a odeslání vzorků do příslušných diagnostických laboratoří.
Celkově lze problematiku háďátek v okrasných rostlinách shrnout tak, že vždy je lepší věnovat patřičnou péči prevenci než později za cenu daleko větších nákladů se háďátek těžce zbavovat. Ochrana proti háďátkům ve školkách, ve sklenících či v zahradách je nepochybně obtížná. Jejím základem je komplexní uplatnění fytosanitárních opatření, kultivačních zásahů (např. omezení vrchního zavlažování ve sklenících, vhodná rotace rostlin), ošetření sazenic teplem, využití rezistentních druhů a odrůd rostlin či v krajním případě i chemické ochrany. Obecně je lepší v případě pochybností o kvalitě sadby (z pohledu napadení škůdci) či o zamořenosti pozemku nebo substrátu odebrat vzorky a nechat provést laboratorní rozbory na příslušné patogeny dříve, než se možným přenosem či neodhaleným zamořením zvýší ohrožení stávajících ploch či rostlinného materiálu.
Vladimír Gaar, Václav Čermák, Státní rostlinolékařská správa
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 7/2012.
