24.05.2005 | 10:05
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Nejčastější abionózy zeleniny – III.

Cibulová a listová zelenina
Jednou z nejčastějších abionóz cibule i česneku je zasychání špiček listů. V průběhu růstu dochází k určité přirozené rovnováze mezi velikostí asimilační plochy rostliny, tj. velikosti nadzemní zelené hmoty (listů), a velikostí kořenů.

Dojde-li k jednostrannému zmenšení kořenové soustavy, např. z důvodu sucha, škůdců, chorob nebo poškozením některými látkami, vyrovnávají rostliny vzniklou nerovnováhu omezením listové plochy, což se u cibulové zeleniny projevuje zasycháním špiček listů. Proto obavy, že se jedná o nějakou listovou chorobu jsou bezpředmětné a samozřejmě jakákoliv aplikace pesticidů „na list“ je v tomto případě bezdůvodná.
Další častou poruchou cibule kuchyňské je praskání a odlupování suchých suknic. Příčin této poruchy je několik. Nejčastější je opožděná sklizeň, kdy se cibule z důvodu přechodu do další vegetace (začíná tvorba nových kořenů) a spotřebovávání v nich uložených zásobních látek zmenšují. Následkem toho se pak suché suknice oddělují od dužnatých suknic a praskají. Další příčinou může být i dlouhodobější ponechání sklizených cibulí v podmínkách, kde dochází ke značnému střídání teplot a vlhkosti vzduch. Nejčastěji je tomu při delším ponechání ze země vytažených rostlin na záhonech, kde na cibule působí střídání suchého slunečního počasí s chladným deštivým obdobím nebo s orosením v noci a v ranních hodinách. Dalším faktorem, který tuto poruchu ovlivňuje, je odrůdová citlivost, neboť existují odrůdy, které jsou k ní citlivější než odrůdy jiné. V odkrytých masitých suknicích se pak vlivem slunečního záření vytváří chlorofyl a dochází k jejich nežádoucímu zelenání. Tato porucha je podporována nadměrnou nebo pozdní (až ve druhé polovině vegetace) výživou dusíkem. U česneku se opožděná sklizeň projevuje především rozpadem cibulí na jednotlivé stroužky.
Vlivem nepravidelného příjmu vody může docházet k prasknutí podpučí cibulí a k rozevření spodní část cibulí. Následkem pokračujícího růstu pak většinou na odkrytém vegetačním vrcholu bazální části cibule se vytvářejí drobné cibulky. Tato porucha se označuje jako vyhřeznuté podpučí. Vzniklé praskliny jsou často vstupními branami pro mikroorganismy, které jsou příčinou sekundárních hnilob. Porucha se vyskytuje nejvíce v nesprávně zavlažovaných porostech cibule kuchyňské.
V případě, že stroužky česneku nebo i sazečka cibule jsou při výsadbě špatně orientovány (vegetačním vrcholem na bok nebo i dokonce dolu), dochází pak k různému stupni deformací vyrostlých cibulí.
Většinou až po slizni a to zejména až po třech až čtyřech měsících skladování se někdy objeví sklovitost cibulí, při které dužnaté suknice šednou a mají vodnatou strukturu. Mohou být poškozeny všechny suknice, ale nejčastěji a současně nejsilněji se porucha projevuje na první až třetí dužnaté suknici od povrchu. Přesná příčina poruchy není známá. Více se však vyskytuje v případech, kdy byla poslední dva měsíce před sklizní vysoká teplota a vlhkost a cibule byla skladována při vyšší teplotě (5 až 10 °C). Jednotlivé odrůdy vykazují značné rozdíly v citlivosti. Sklovitost však nesmí být zaměňována s namrznutím cibulí.
Pouze pro česneky nepaličáky, a to téměř výhradně pro širokolisté, je specifická zajímavá geneticko-fyziologická porucha. U česneků-nepaličáků středové stroužky vznikají na zcela redukovaném květním stvolu, který vyrůstá z podpučí. Za zatím blíže neobjasněných příčin, tento redukovaný květní stvol se středovými stroužky může prorůstat z podpučí středem cibulí směrem nahoru. Nejčastěji prorůstání končí ještě dříve než středové stroužky zcela opustí cibuli a způsobí pouze určitou tvarovou deformaci cibulí. Někdy však tyto stroužky úplně opustí cibule a v různé výšce nad na nimi vytvoří na prorostlém květním stvolu menší cibule, složené ze středových stroužků, které však svým tvarem jsou podobné pacibulkám. Uvedená porucha je důkazem toho, že středové stroužky nepaličáků mají fylogenetický základ v pacibulkách paličáků.
Ze salátové zeleniny přicházejí v úvahu abiotické poruchy především u salátu. Nejčastější poruchou je okrajová nekróza listů, při které okraje listů hnědnou a odumírají. Takto poškozeny bývají nejčastěji vnější listy, ale mohou to být i listy skryté uvnitř vytvořených hlávek. Jedná se o obávanou poruchu rychleného salátu, jejíž příčinou je relativní nedostatek přijatelného vápníku. Znamená to, že porucha se za určitých podmínek objevuje i na půdách dostatečně zásobených vápníkem. Ten však ale není pro rostlinu přijatelný, zejména z důvodu nadbytku draslíku a dusíku v půdě a nebo suché, ale i příliš mokré půdy. Základem preventivní ochrany je pravidelná závlaha (kořenová soustava nesmí přeschnout), vyrovnaná výživa a úprava půdní reakce na neutrální až mírně zásaditou. Některé odrůdy vykazují vůči této poruše zvýšenou toleranci. Salát patří k rostlinám, které jsou značně citlivé na zasolení půdy. K němu dochází vlivem nahromaděním lehce rozpustných solí, pocházejících ze spodní nebo zálivkové vody a z minerálních hnojiv, v horních vrstvách půdy. Za zasolené půdy považujeme ty, jejichž nasycený vodní extrakt vykazuje vyšší elektrickou vodivost než 4 mS/cm. Salát na zasolení půdy (vysokou salinitu) reaguje zpomalenou tvorbou hlávek a tvorbou tmavých, tvrdých (kožovitých) listů. Tato porucha se vyskytuje především v chráněných prostorách (skleníky, fóliovníky), kde dodávky vody do půdy jsou nižší než její odpar. Poruchy způsobené zasolením půdy jsou omezovány dostatečnou propustností půdní spodiny, nižšími dávkami minerálních hnojiv, dostatečnou závlahou, popř. promýváním půdy vysokými dávkami vody (pozor však na ochranu spodní vody).

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down