Naše krásné a poctivé zahradnické návraty k minulosti

Skončil seriál Průhonický park očima tvůrce a nás, zahradníky, po 80 letech ovanuly podobné myšlenky, pocity či potřeba díkůvzdání, jaké měli naši otcové a dědové. Přesně před osmdesáti lety, 27. června 1937 z vlastní iniciativy, bez vyšší vůle či moci a ze svých vlastních finančních prostředků odhalila Jednota služebních zahradníků na skále průhonického alpina pamětní desku A. Silva-Taroucovi.

Na desce stojí sdělení: Zakladateli Průhonického parku ARNOŠTU EMANUELU SILVA TAROUCOVI *1860 – 1885 – 1936 † Na věčnou paměť čs. zahradnictvo.

V hodnocení významu Arnošta Silva-Taroucy se velmi často prolínají hlediska introdukční, botanická či obdivně sběratelská a překrývají tak to nejpodstatnější, čímž je duchovní tvůrčí myšlení zakladatele a jím rozvíjené kompoziční hodnoty obsahu a formy díla. Při takto neúplně chápaném Taroucově odkazu se pak vytrácí jeho hluboce vnitřní vztah k podstatě a smyslu devadesátileté činnosti současného Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., v Průhonicích i k oboru zahradní a krajinářské architektury.

Silva-Tarouca byl především uměnímilovnou osobností. Mezi své nejbližší konzultanty a přátele zahrnoval řadu umělců, předních architektů a početné další osobnosti. Jeho průhonický záměr byl tedy od samého počátku hluboce estetický (kompoziční) a vyjádřený dnešními slovy i obytný. Pro jeho chápání krásna byla typická jednota či vzájemná podmíněnost estetických a ekologických vztahů nikoliv pouze ve formě fyziologických a pěstebních souvislostí.*

Text

Prof. Ing. Jiří Mareček, CSc.,

Průhonice

Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 7/2018.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *