Méně známé šalvěje pro suchá stanoviště

Vytrvalé zahradní šalvěje (Salvia), tedy alespoň většinu z nich, lze s určitou mírou zobecnění považovat za rostliny tolerující sušší stanoviště. Platí to i o šalvěji hajní (S. nemorosa), která spolu s mnoha svými kultivary, tvoří valnou většinu běžně dostupného zahradního sortimentu. Mimo tento druh se ještě relativně častěji nabízejí šalvěj luční (S. pratensis), šalvěj přeslenitá (S. verticillata) a krátkověká šalvěj muškátová (S. sclarea). Poněkud stranou zájmu stojí další atraktivní, vytrvalé a především suchomilné či minimálně suchotolerující druhy šalvějí.

Z druhů habitem velmi podobných šalvěji hajní lze zmínit např. šalvěj pouštní (Salvia deserta) ze stepí střední Asie a Salvia amplexicaulis z Balkánu a stepí jihovýchodní Evropy. Obě se dobře hodí do přírodně pojatých výsadeb. Pěstební nároky jsou stejné jako u šalvěje hajní. Hezkým, snadno pěstovatelným, ale nedoceněným druhem rovněž ze stepí střední a jihovýchodní Evropy je šalvěj rakouská (S. austriaca). Na přelomu května a června nakvétá světlými, krémově žlutými květy. Obvykle se snadno přesévá. Může dorůstat výšky až jednoho metru. Mimo květenství je nápadná i velkou přízemní listovou růžicí. Neobyčejně atraktivním a zajímavým druhem je Salvia jurisicii, původem z Balkánu.

Text a foto

Ing. Petr Hanzelka, Ph.D.,

kurátor sbírek trvalek a okrasných trav,

Botanická zahrada hl. m. Prahy

Celý článek naleznete v časopise Zahradnictví č. 2/2019.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *