Převislé dřeviny lze bezesporu považovat za velmi zajímavou ozdobu zahrad. Cílem tohoto příspěvku je představit a v krátkosti popsat tři méně známé druhy převislých okrasných dřevin, s jejichž pěstováním mám zkušenosti
Prunus mahaleb ´Pendula´
V češtině se tento druh z čeledi Amygdalaceae nazývá mahalebka obecná. Pochází z Evropy a Malé Asie. Je známo několik kultivarů, z nichž právě ´Pendula´se nejvíce pěstuje pro okrasné účely.
Tato mahalebka vytváří výhony v srdcovitém tvaru, což je zajímavé zejména v zimním období v bezlistém stavu. Roste nejen převisle, ale ve formě kaskád pomalu i do výšky. Kvete množstvím bílých květů a vytváří malé, v plné zralosti černé plody, podle našich zkušeností v podstatně menším množství než základní druh. Na stanoviště nemá velké nároky, roste i ve velkém suchu, na slunci i v zastínění, snáší městské prostředí. Množím ji očkováním nebo roubováním na Prunus mahaleb. Nejlepším způsobem se ukázalo být očkování v první polovině září, protože očka se výborně ujímají. Na rozdíl od dalšího druhu (Gleditsia), který vyžaduje včasné očkování, u mahalebky pozdější termín zlepšuje ujmutelnost oček. Navíc mahalebka dlouho do podzimu vegetuje, má ještě přírůstky a proto můžeme využít možnost očkování na vyšší kmen. Samozřejmě se dají využít o jiné podnože používané ovocnými školkami. Je poměrně odolná proti chorobám a škůdcům. Ze škůdců se u nás na mahalebce vyskytují mšice.
Gleditsia triacanthos ´Pendula´
Dřezovec trojtrnný (slovensky gledíčia) je domovem v Severní Americe. Kultivar ´Pendula´ s obloukovitě převisajícími větvemi se dá považovat za náhradu převislého jerlínu (Sophora japonica ´Pendula´), za nímž podle mého názoru svým estetickým účinkem v ničem nezaostává. Oproti základnímu druhu má menší listy a tenké větve. V našich podmínkách je úplně otužilý, ale lépe mu vyhovují teplejší polohy. Snáší dobře sucho, úpal, exhalace, vápenité půdy i zasolení. Je náročný na světlo, se skromnějšími požadavky na půdu. V drsnějších podmínkách mohou jeho tenké výhony namrzat, ale korunka se rychle obnovuje. Ze školkařského hlediska je to lehce množitelná dřevina s minimálními požadavky na vláhu. Množí se roubováním a očkováním. Zvlášť včasným očkováním, kdy po vyzrání prvních oček, dokonale srůstá s podnoží. Vzhledem k tomu, že tento převislý kultivar je beztrnný, je na místě jako podnož používat beztrnnou Gleditsia triacanthos ´Inermis´. Pro vyšší kmeny je vhodnější roubování, protože od předpokládané doby očkování do podzimu mají podnože ještě velké přírůstky. Korunka se dá se podle potřeby udržet řezem, dobře regeneruje a může se používat i v menších zahrádkách. Zatím se na tomto druhu nevyskytují žádní škůdci ani choroby, snad jen bejlomorka dřezovcová (Dasineura gleditschiae). Její hálky se vyskytují na jednotlivých lístcích, jsou asi pět milimetrů velké, zpočátku zelené, později červené. Běžně není potřebná ochrana.
Populus tremula ´Pendula´
Tento kultivar topolu osika je v literatuře popisován jako menší strom s převislými větvemi. Podle našich zkušeností je z těchto tří druhů nejmohutnější, zvlášť když se naroubuje v dostatečné výšce. Proto je vhodný na větší prostranství, kde se může dobře projevit jeho estetický účinek. Dřevina je obzvlášť atraktivní v předjaří, kdy vytváří početné dlouhé, purpurově šedé jehnědy. Na stanoviště není náročný, daří se mu ve vlhkých půdách, ale snese i půdy sušší, dobře roste i na půdách chudších. Hodí se do nadmořské výšky 200 – 700 m. Listy na dlouhých stopkách se už při slabém větru rozechvívají. Na podzim se zbarvují na žluto a opadávají poměrně pozdě. Množí se roubováním na Populus tremula, jehož nevýhodou je tvorba kořenových výmladků. Krüsmann uvádí roubování ve volné půdě na Populus alba. Na osice se mohou vyskytovat hmyzí škůdci, jako například kozlíček osikový a pilatky.
