Maceška zahradní (Viola wittrockiana Gams, Violaceae) vděčí za své jméno švédskému botanikovi V. B. Wittrockovi. Tato stálezelená trvalka je dnes výlučně pěstována jako jednoletka. Do současné podoby prošla mnohonásobným křížením (zejména V. altaica, V. cornuta, V. lutea a V. tricolor) a nyní je k dispozici několik set kultivarů s květy v téměř všech barvách červená, modrá, bílá, žlutá, oranžová, růžová, purpurová, tmavě hnědá až téměř černá, jedno, dvou i tří barevné, s hladkými i zvlněnými korunními lístky.
Zdravotní stav macešek, a s ním spojený odbyt, je v prvé řadě ohrožen patogenními organizmy. I když jsou macešky odolné, přizpůsobené spíš chladnějším podmínkám (březen duben a září říjen), skvrny na jejich listech jsou neklamným znakem onemocnění. Mohou být vyvolána několika patogeny, jejichž rozlišení podle počátečních stadií symptomů je téměř nemožné. Podcenění onemocnění mívá za následek velké ekonomické ztráty.
Poruchy
Občas se u macešek objeví nedostatky ve výživě. Pokud se vyskytne u nejmladších listů mezižilková chloróza s následným hnědnutím okrajů, jedná se o nejčastější poruchu nedostatek železa. U právě dospělých listů (nikoliv mladých, ještě se rozvíjejících) je způsobena nedostatkem hořčíku. Následně celé listy zežloutnou, případně od okrajů nekrotizují. Velmi specifické jsou ojedinělé příznaky nedostatku boru. Vyvíjející se listy jsou malé, ztloustlé a svraštělé. Často se zastaví růst hlavní lodyhy (nebo lodyha odumře) a postranní lodyhy se ztloustlými svraštělými listy se roztáhnou. Macešky jsou velmi citlivé na zasolení půdy, vyšší koncentrace hnojiv vede k nadměrnému olistění a oddálení kvetení.
Bakteriální listová skvrnitost macešky
Velké škody mohou způsobit bakterie rodu Pseudomonas. Na podzim mají rostliny nápadně vybledlé vrcholky lodyh, na jaře jsou symptomy ještě výraznější. Rostliny zaostávající v růstu, lodyhy jsou zakrnělé, s úzkými deformovanými listy a květy, které již v pupenech zahnívají. U modře a fialově kvetoucích macešek (u světlých méně nápadné) vznikají nejčastěji na nejstarších listech a stoncích tmavé antokyanové až černé skvrny s více či méně zřetelným průsvitným olejovým lemem. Skvrny jsou nejprve tečkovité, velikosti špendlíkové hlavičky, postupně se zvětšují a nekrotizují. Z paždí listu, které je vlivem trvale zvýšené vlhkosti nejohroženější, se šíří hluboko do lodyhy hniloba. Následně odumírá nejen lodyha, ale většinou celá rostlina. Také na kořenech jsou viditelné zčernalé léze a odumřelé černé postranní kořeny. Cévní svazky kořenů a lodyh jsou tmavě zbarvené. Bíle, žlutě a světle modře kvetoucí macešky jsou méně náchylné než rostliny s tmavými květy.
Vzhledem k možnosti záměny se skvrnitostí vyvolanou houbami (M. acerina, Ramularia sp.) je nezbytná přesná determinace patogena.
Bakterie se přenášejí osivem. Napadené i podezřelé rostliny je nutné odstranit. Protože v současné době nejsou registrovány baktericidy, zůstávají základem ochrany při pěstování ve sklenících preventivní opatření. Pokud se bakterióza vyskytla u rostlin ve volné půdě, je nezbytné na několik let pěstování přerušit. Preventivní účinek má opakovaná aplikace (8 – 10 dnů) měďnatých přípravků, které sice nezabrání infekci kořenů, ale omezí šíření z rostliny na rostlinu (například deštěm). Při aplikaci měďnatých přípravků je však nutné počítat s jistým zpomalením růstu.
Další původci listových skvrnitostí
Nejvýznamnějšími původci listových skvrnitostí macešky jsou Peronospora violae, Ramularia agrestis a Mycocentrospora acerina, která se v prvé řadě se vyskytuje jako původce listové skvrnitosti, ale způsobuje i hniloby kořenů a kořenového krčku.
Na podzim, za vlhkého počasí, při velkém kolísání teplot a nedostatku světla se vyskytuje plíseň macešky (Peronospora violae). Jako obligátní parazit se nachází pouze na živých rostlinách rodu Viola. Napadení se projevuje na líci listů difuzním žloutnutím či deformacemi, často však zůstává bez příznaků.
Patogen přezimuje v pletivu listů mikroskopickými trvalými sporami (oospory o velikosti přibližně 25 µm), ale mycelium se nepozorovaně rozrůstá uvnitř listů. Za vyšší RVV pronikají z průduchů na rubové straně listů rozvětvené sporangiofory se sporangii a tvoří šedobílý, někdy lehce nafialovělý povlak. Na každé větvičce keříčkovitě rozvětveného sporangioforu se tvoří jediné sporangium, které je přenášeno vzdušnými proudy či kapkami vody.
Snížením vlhkosti lze výrazně ovlivnit napadení plísní (např. skleník místo fóliovníku; trvalé ovlhčení, dostatek vzduchu, ventilátory). Ochrana je ale obtížná. Kromě pěstebních podmínek napadení výrazně ovlivňuje výběr kultivaru, mezi nimiž jsou výrazné rozdíly. Během počasí podporujícího výskyt plísně se fungicidy aplikují preventivně. Při použití kontaktních fungicidů (Dithane M 45, Polyram WG) je nutné ošetřit i rubovou stranu listů a aplikace opakovat v týdenních intervalech. Přípravky však zanechávají na květech stopy. Systemické fungicidy (Previcur 607 SL, v zahraničí i Aliette) se aplikují v 14 denních intervalech.
Hospodářsky nejvýznamnější onemocnění macešky způsobuje Mycocentrospora acerina. Tento patogen se velmi rychle šíří a nezřídka dochází k úplné likvidaci porostu. K infekci dochází již při 0 °C (optimum je 5 – 15 °C, časté srážky), ale symptomy se rychle vyvíjejí až od 5 – 8 °C. Za 2 dny po infekci vznikají na listech jednotlivé, 1 – 2 mm velké antokyanové až černé skvrny od středu nekrotizující. Počet i velikost skvrn na listech kolísá v závislosti na intenzitě infekce. Při silné infekci mohou být kromě listů infikovány i palisty, korunní lístky a lodyhy. Narozdíl od kulatých skvrn na listech jsou skvrny na lodyhách čárkovité. V pokročilém stadiu jsou skvrny lemovány světle zeleným, později průsvitným lemem, což silně připomíná bakteriální skvrnitost. Chlorotické pletivo postupně nekrotizuje a mění barvu na světle hnědou, zatímco okraje zůstávají antokyanové až černé. Na skvrnách jsou patrné koncentrické nekrotické prstence. Při silné infekci se mohu skvrny slévat do velkých nekrotických ploch zasahujích celou čepel. Silně napadené listy i celé rostliny odumírají, nově vyvíjející se listy zůstávají bez symptomů.
Pochází-li infekce z půdy, je zasažen kořenový krček, případně horní části kořenů. Celá rostlina mění barvu na světle hnědou a náhle odumírá. Napadení zůstává často latentní a projeví se teprve až při vyšších teplotách vadnutím. Často se současně vyskytuje i plíseň šedá (Botrytis cinerea), která poškození ještě zesílí. Pokud se provádí chemická ochrana proti listovým skvrnám, k destrukci kořenů většinou nedochází.
Patogen přežívá v půdě trvalými sporami (nejméně 1 rok), ale i v plevelích (např. Capsella bursa-pastoris, Stellaria media), okrasných rostlinách (Delphinium, Myosotis, Primula aj.) a pěstované zelenině (např. mrkev, pastiňák, celer). Přenáší se i osivem.
Z hlediska ochrany je kritické období tvorby trvalých spor a následně uplatňovaných hygienických opatření (půda, pracovní plochy, květináče). Fungicidy se aplikují již při prvních symptomech onemocnění (Polyram WG a Dithane M 45 vykazují nižší účinnost a ovlivňují dobu kvetení).
Při nízkých teplotách se vyskytuje také bílá listová skvrnitost. Poměrně často se na listech macešek objevují světle hnědé až téměř bílé skvrny s tmavším okrajem (Ramularia lactea). Za vysoké vlhkosti v pokročilém stadiu napadení se na rubu skvrn tvoří svazečky konidioforů s konidiemi. K ochraně lze využít např. Bavistin WG, v zahraničí také Score 250 EC nebo Tilt 250 EC.
V hustých výsadbách, za vysoké vlhkosti a při dlouhodobém ovlhčení a nedostatku světla jsou často listy, stonky a květy macešek napadeny plísní šedou (Botrytis cinerea). Napadené pletivo je nejprve vodnaté, postupně nekrotizující a za vyšší vlhkosti se pokrývá charakteristickým šedohnědým hustým povlakem konidioforů s konidiemi. V případě ohrožení porostu se ve sklenících preventivně aplikují v 10 – 14ti denních intervalech fungicidy, např. Rovral Flo nebo Euparen Multi.
Na maceškách pěstovaných především ve sklenících se může objevit ve formě bělavého povlaku během butonizace a kvetení padlí (Oidium violae). Napadené části žloutnou a zasychají, výrazně je zkráceno období kvetení i okrasná hodnota. S ochrannými opatřeními je nutné začít při prvních příznacích napadení (opakovaná aplikace fungicidu Saprol New).
Poškození kořenů
Ve výsevech macešek a při opakovaném pěstování na stejných plochách mohou závažné škody způsobit půdní houby, především Pythium sp. a Phytophthora sp. Vyskytují se především za vyšší vlhkosti či při trvalém zamokření substrátu. Poškození kořenů (Pythium sp.) nebo kořenového krčku a horní části kořenů – zatímco ostatní část kořenového systému zůstává bílá a téměř bez poškození (Phytophthora sp) – lze omezit preventivní zálivkou rostlin (zálivka Previcur 607 SL+ Rovral Flo). Naopak při poškození kořenových špiček je možným původcem Fusarium culmorum, celého kořenového systému starších rostlin Rhizoctonia solani (zálivka Rovral Flo, Bavistin WG).
Poškození kořenů a kořenového krčku macešek způsobuje i Mycocentrospora acerina a Thielaviopsis basicola. V zahraničních pokusech vykázal dobrý účinek i dobrou snášenlivost Sportak (ošetření je třeba po 8 dnech opakovat), v jednotlivých případech bylo zaznamenáno oddálení kvetení či redukce velikosti květů. Přípravek však není u nás není registrován k ochraně okrasných rostlin.
