Les duchů v expozici na Manhattanu je obrazem války člověk versus příroda

(ČTK/The New York Times) – V manhattanském Madison Square parku je do 14. listopadu k vidění instalace americké architektky a umělkyně Mayi Linové sestavená z odumřelých stromů z pobřeží. Linová ve své předchozí tvorbě poukazovala na konflikty a války a u tohoto tématu zůstala i tentokrát, protože její "Les duchů" je taky odkazem na válku, na tu, již vede člověk proti přírodě, napsal The New York Times.

Stromy, jak učí věda, jsou sociální bytosti a některé se chovají podobně jako slušní lidé vyměňují si informace o zdraví i počasí, navzájem se podporují, vyživují a chrání. Jsou oporou ostatním bytostem ptákům, hmyzu i lidem. Žijí zdravě a vyzařují úžasnou karmu. V tom se od nich člověk ale liší, jelikož svou nenasytností, plýtváním a zlou vůlí svět kolem sebe zabíjí. Je ve válce s planetou a vším, co je na ní, stromy nevyjímaje.

Linová má za sebou díla upomínající na konflikty. Ve Washingtonu je její památník veteránům války ve Vietnamu z roku 1982 stěna z černé žuly zaříznutá do americké půdy se jmény padlých je symbolem "zahraniční" války, jež přerostla v domácí a rozdělila národ.

Les duchů na Manhattanu se tyčí k nebi jako znamení současné války namířené proti tomu, čemu říkáme příroda.

Někdo stále neví, že se mění klima, jiní vážnost této změny zlehčují a jsou tací, k nim patřil minulý americký prezident Donald Trump, podle nichž je to celé výmysl. Podobně se zpočátku zlehčovala i válka ve Vietnamu, dokud se neobjevily snímky masakru v My Lai a bývalí spolužáci se nezačali vracet v rakvích.

S popírači je to těžké. Otepluje se, pobřeží mizí pod vodou a pole jsou vyprahlá. Z celých druhů čtyřnohých, okřídlených, plavoucích i pevně zakořeněných se stávají váleční nezvěstní. A přesto je v USA protestů proti ničení klimatu poskrovnu a jsou jen vlažné. Proto je důležité cokoli, co se proti tomuto nezájmu postaví, a k tomu patří Les duchů.

Je to ukázka zničené přírody a surovinu pro ni poskytlo pobřeží New Jersey. Linová odtud do New Yorku nechala převézt 49 vzrostlých atlantských cedrů vysokých něco přes deset metrů. Jsou holé a zjevně buď mrtvé, nebo umírající; v sousedství listnáčů v parku poskytují nepřehlédnutelný kontrast. Byly pokáceny v prostředí, do nějž se vlivem klimatické změny dostala slaná voda, která na stromy působí jako jed, protože je rozkládá zevnitř. Ty, které jsou nyní v New Yorku, se už nedaly zachránit.

Linová vystudovala architekturu, ale nejvíc na sebe upozornila sochařskými instalacemi. V roce 2009 vytvořila v uměleckém centru Storm King Vlnové pole. Navršila tam na čtyřech hektarech pozemků hlínu a trávu do oblých vln inspirovaných oceánem.

Les duchů není ani tak aktivistické jako ekologické umělecké dílo - drsný obraz ztráty. Kdo přijde do parku, uvědomí si to za pár minut. Zdálky se jehlicovité cedry prolínají s okolním porostem, postupně se ale vyjevují rozdíly kmeny živých stromů jsou zemitě hnědé a černé, v případě cedrů šedivá přechází do bílé. A bylo to tak už při otevření expozice v květnu, kdy "domácí" stromy ještě nebyly plně olistěné, a bude tomu stejně i na podzim, až listy začnou padat.

A další rozdíl když člověk zvedne hlavu proti korunám "domácích" stromů, uvidí baldachýn schopný ochránit před deštěm. Při pohledu nahoru pod cedry spatří jasnou oblohu. Veškerá jejich zeleň je pryč a zmizelo i mnoho větví. Ty, jež zůstaly, připomínají hubené vztažené paže.

Nelze pochybovat o tom, že Linová chtěla vyvolat dojem hlubokého zranění. Vytvořila ale i obraz společenství, komunity bytostí a duchovního shromáždění. Dosáhla toho přesnou choreografií. Několik stromů stojí v řadách podobně jako sloupy v katedrále, ale většina je jich v nesymetrických uskupeních. Jako by tvořily skupinky debatérů, jaké lze vidět při sousedské sešlosti lidí a také v přírodě. I tam se stromy shlukují, aby spolu mohly komunikovat nad zemí a předávat si živiny pod ní svými kořeny.

To, čím Linové les dojímá nejvíc, je personalizace hlavního aktéra. Bez sentimentu a zásahů do jejich vzhledu se tu stromy prezentují jako živoucí, dýchající a umírající bytosti, jak je mnozí z nás vidí v parku u svého domu. Anebo jak o nich psal básník John Ashbery ve sbírce Pár stromů.

sva zdp*

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Komentáře k článku

  1. Tohle téma mě hodně zaujalo. Od té doby jsem namalovala několik obrazů právě s touto tématikou. Jak se příroda vypořádává se zásahy člověka a jak ji člověk ničí. Nevím jestli je dobře nebo špatně, že mám v hlavě spoustu nápadů. Mám pocit že mi všechna malířská plátna nebudou ani stačit. Vážně bychom měli něco udělat, než bude pozdě.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down