Porosty kryptomérií mají v jejich domovině mnoho podob a pro evropského cestovatele působí až bizarně. Ačkoliv jsou oproti japonským podmínkám v Česku odlišné klimatické faktory, není s jejich pěstováním u nás zatím problém.
V České republice jsou patrně největší, přes 30 m vysoké exempláře v arboretu Křtiny, které byly vysazeny ve 30. letech 20. století. Dalším velkým exemplářem je jedinec rostoucí v Buchlovicích s obvodem kmene 1,68 m v prsní výšce a výškou 22 m (Petr Horáček 2023).
Mnoho kultivarů má ve svém názvu slovo sugi. To v japonštině značí, že se jedná o kryptomerii. V čínštině je její název li-san nebo jen san. Vědecké rodové pojmenování je z řečtiny kdy kryptos značí skrytý a meros část nebo díl.
Nové výhony jsou postaveny ve shlucích na kosterních větvích a tvoří provázkovité větvičky v jakýchsi přeslenech. Mladé rostliny jsou řídké a mohou připomínat habitem tzv. hadí smrky. Starší dřeviny jsou již zahuštěné a návštěvníci zahrady je laicky nazývají „araukárie“. Čemuž se nelze tak úplně divit. V deseti letech dosahují výšky přibližně dva metry. V botanické zahradě pěstujeme asi 25 letý exemplář, který dosahuje okolo 6 m výšky a 2 m šířky. Na zimu barví jehlice do hnědavých odstínů. Vznik kultivaru je datován do druhé poloviny 19. století.
Hustě a nepravidelně větvený kultivar rostoucí jako menší stromek, který může dorůst i výšky několika metrů. Jehlice jsou juvenilní, tedy dlouhé, tenké a měkké. Za vegetace jsou světle zelené. Z větvičky výrazně odstávají v úhlu asi 45 °. Tento kultivar se liší oproti kultivaru Elegans Viridis tím, že na zimu barví do výrazných měděných odstínů. Byl importován z Japonska do Anglie v roce 1854.
Text a foto: Bc. Tomáš Vencálek, kurátor dřevin mírného pásma, Botanická zahrada hl. m. Prahy, Praha
Celý text článku naleznete v časopisu Zahradnictví 9/2024*
Úvodní foto: Cryptomeria japonica Monstrosa Nana
