Dne 19. 11. 1945 se v Hranicích na Moravě narodil významný český zahradník a květinář Ing. Emil Kostka, nedávno tedy oslavil své kulaté sedmdesáté narozeniny.
Je to již devět let od doby, kdy na stránkách tohoto časopisu byl uveden článek Ohlédnutí za Emilem Kostkou – jeho otcem, který v roce 2006 zemřel. Kdo si článek přečetl a něco si z něho pamatuje, bude souhlasit se stručným konstatováním, že dětství jubilanta nebylo lehké. Jeho otec byl nespravedlivě odsouzen za protistátní činnost na dlouhých 17 let a o děti se starala jejich matka sama. Po ukončení povinné školní docházky mu nebylo umožněno jít studovat zvolené zahradnictví, ale musel přijmout místo na zahradnickém učilišti v Zábřehu na Moravě, hlavně dále od domova. Po roce se dostal na Střední zahradnickou školu do Mělníka, kde maturoval v roce 1964.
První pracovní zkušenosti
To již byl jeho otec po amnestii propuštěn z vězení a krátce poté se rodina přestěhovala za prací do Opavy. Tam jeho otec pracoval jako zahradník a později jako úspěšný vedoucí jednoho květinářského střediska. Jubilant v té době pokračoval ve studiích zahradnictví na Vysoké škole zemědělské v Brně, zahradnickém oboru v Lednici na Moravě, dnešní Zahradnické fakultě, a studia ukončil v roce 1969. Ve stejném roce se oženil se spolužačkou Annou a společně nastoupili do prvního zaměstnání do podniku Sempra Kadaň do nově budovaného střediska 02 Tušimice, které vedl jeho otec. Nový podnik s novými skleníky a s mladými zahradníky pod vedením zkušeného praktika rychle dosahoval výborných ekonomických výsledků, trvale vysoké kvality výpěstků a vysoké prestiže v odborných kruzích. Nemalý podíl na dobrých výsledcích měl i dnešní jubilant, jako jeden z vedoucích oddělení.
Nemilosrdná doba normalizace
Bohužel, v době „normalizace“ si severočeští komunističtí pohlaváři opět vzpomněli na „škůdce společnosti“ a vyvíjeli tlak na otce jubilanta. Následkem toho obě rodiny Kostků v roce 1972 dobrovolně z pracoviště odešly. Novým působištěm se staly právě budované skleníky v tehdejším JZD Brno-Přízřenice v Dolních Heršpicích. Opět pod vedením Emila Kostky staršího, ale s podílem jubilanta. Když v roce 1978 odešel otec do důchodu, byl novým vedoucím střediska podle očekávání jmenován junior. Ten pokračoval v práci svého otce a udržel vysokou úroveň výroby, ekonomiky i ohlasu v oboru.
Náročný sám na sebe i spolupracovníky
Ing. Emil Kostka byl znám jako nekompromisní vedoucí se zásadními požadavky na spolupracovníky, na pořádek na pracovišti, na organizaci práce a využívání pracovní doby, ale též jako tvrdý obchodník s vlastními výpěstky. Střediskem v Dolních Heršpicích prošlo mnoho studentů zahradnických škol jako praktikanti, či formou exkurzí, středisko se tak pozitivně podílelo na nastavení odborné úrovně československého květinářství. Ne všichni praktikanti byli nadšeni nezvyklými nároky pracoviště, ale po letech v oboru většinou připustili, že stejné nároky mají na své současné spolupracovníky a že jsou za takový výcvik vděční.
Působení v Agro Brno-Tuřany
Květinářské středisko v Brně funguje dodnes, i když se zasklená plocha zmenšila o odstraněnou původní část. Změnila se též forma mateřského podniku – po reorganizaci v roce 1990, kdy bylo tehdejší JZD Mír Brno-Tuřany transformováno na akciovou společnost Agro Brno-Tuřany. Na práci jubilanta to nemělo podstatný vliv, i nadále se tam odehrávala důkladná a dobrá práce s květinami a výsledkem byla dobrá kvalita výpěstků. V celém jeho životě byly hlavní náplní výroby pokojové květiny okrasné listem, po vybudování dalších nových skleníků na středisku v Brně k tomu přibyly řezané karafiáty jako nosný druh předrevoluční doby. Na konci pracovní kariéry byl jubilant pověřen úkoly v prodeji produktů všech květinářských středisek uvedené společnosti, ale očekávaný výsledek se nedostavil. Označení společnost nevystihovalo oprávněně vnitřní vztahy ve firmě, spíše by bylo vhodné je pojmenovat skupinou sólistů. V té době začalo vedení firmy řešit svoji nespokojenost s vedoucími pracovníky personálními změnami a jedna z nich postihla i jubilanta. V roce 2005 byl odvolán z pozice vedoucího prodeje květin výpovědí manažerské smlouvy a byl propuštěn ze zaměstnání. Následně s rodinou opustil služební byt v Brně a vrátil se do rodných Hranic na Moravě. Není obvyklé, aby zaměstnavatel takto řešil konec pracovní kariéry zaměstnance po 33 letech velmi úspěšné práce; zaměstnance, který byl jedním z tvůrců dobrého jména firmy; zaměstnance, který měl asi dva roky do nároku na důchod. Tentýž zaměstnavatel nejprve přesune jednoho z našich nejschopnějších odborníků na pěstování květin, který si s rostlinami dobře rozuměl a uměl jim vyhovět, na obchodní pozici, ale nedokáže stanovit pravidla pro všechny příslušné vedoucí pracovníky uvnitř firmy tak, aby ve společném zájmu fungovala součinnost a ne řevnivost, a obětuje tohoto odborníka jako pěšce na šachovnici. Přesto všechno jubilant na svůj obor nezanevřel, zajímá se stále o dění v českém květinářství a nevynechá příležitost k návštěvám výstav nebo jiných odborných akcí.
Popřejme oslavenci k životnímu jubileu dostatek zdraví a chuti se i nadále květinářstvím zabývat a dostatek času na rodinu, kterou občas kvůli práci šidil!
Text: Ing. Zdeněk Nachlinger
